Věra Jirousová

Věra Jirousová
Věra Jirousová (2008)
Rodné jméno	Věra Vařilová
Narození	25. února 1944 Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí	27. února 2011 (ve věku 67 let) Praha Česko Česko
Povolání	básnířka, historička umění, spisovatelka a kurátorka
Témata	literatura
Ocenění	Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013)
Děti	Tobiáš Jirous Daniel Rejchrt Sára Dvořáčková
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jirousová, roz. Vařilová (25. února 1944 Praha – 27. února 2011 Praha), byla česká historička umění a básnířka.

Věra Jirousová pocházela z pražské Libně, z rodiny dělníka ČKD, člena a funkcionáře KSČ, matka byla sudetská Němka.^[1] Po absolvování elektrotechnické průmyslovky navázala vztah s Alexejem Kusákem. V letech 1963–1970 vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již během studií publikovala své články v časopisech jako Výtvarná práce a seznámila se s Jiřím Padrtou. Dále navázala vztah se spolužákem Ivanem Martinem Jirousem, za něhož se již během studia ve 22 letech provdala.

Ve své diplomové práci z roku 1968 znovuobjevila Bohuslava Reynka, s nímž měla příležitost se osobně setkávat a opakovaně konverzovat.^[2] Reynek jí doporučil kontaktovat filozofa a psychologa Jiřího Němce. Jirousovi bydleli v Praze na Novém Městě v Ječné ulici, kde bylo sídlo undergroundu. V roce 1972 se jí narodil syn Tobiáš, jehož otcem byl Jiří Němec. S Ivanem Jirousem se Věra rozvedla až po smrti Jirousovy matky.

Byla zaměstnána v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (1971–1974) a zároveň působila ve sféře neoficiálního umění – od roku 1965 jako tajemnice neformálního okruhu Křižovnické školy.^[3] V roce 1976 se Věře narodil syn Daniel, kterého Věra dala k adopci rodině Miloše Rejchrta. Po podpisu Charty 77 byla nucena pracovat mimo obor, od roku 1976 pracovala jako uklízečka. Rozešla se s Němcem. Jako třetí dítě se jí a Janu Dvořáčkovi narodila dcera Sára. Kvůli sledování Státní bezpečností opustili Prahu a v letech 1984–1989 žili v Kostelním Vydří, kde se Věra věnovala výchově dětí a práci v zemědělství.^[4] Básně uveřejňovala v samizdatových sbornících (edice Petlice, Expedice), spolupracovala s časopisem Vokno a byla autorkou několika textů pro skupinu The Plastic People of the Universe.

V devadesátých letech působila v redakcích časopisů Ateliér (1990–1991), Výtvarné umění (1992–1993), v deníku Lidové noviny (1995–1998) a naposledy jako vedoucí výtvarné rubriky Deníku Referendum. Publikovala také v dalších kulturních periodikách (Divadelní noviny, Host, Architekt, Labyrint Revue aj.), časopisech (Respekt), v denním tisku (MF Dnes) i v internetových magazínech (Neviditelný pes).^[5] V letech 1999–2000 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, v letech 2001–2003 pak působila jako odborná pracovnice Památníku národního písemnictví. Od roku 2003 byla ve svobodném povolání.

V roce 1996 vydala starší soubor básní Co je tu, co tu není (Torst), v roce 1998 vyšla sbírka Krajina před bouří (Nakladatelství Lidové noviny) a v roce 2003 sbírku devíti básní Podle řeky (Spolek českých bibliofilů). Pracovala na monografii Bohuslava Reynka.

Prvním manželem Věry Jirousové byl Ivan Martin Jirous, s filosofem Jiřím Němcem měla syna Tobiáše Jirouse (1972), básníka a spisovatele, a Daniela (1975, adoptovaného Milošem a Jitkou Rejchrtovými). V roce 1983 se jí s Janem Dvořáčkem narodila dcera Sára.

V roce 2013 jí byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).^[6] Jejím jménem se od roku 2013 zaštiťuje Cena Věry Jirousové pro začínající a etablované kritiky a kritičky umění.^[7]

• Věra Jirousová: Co je tu, co tu není (poezie). Torst, Praha 1995, ISBN 80-85639-64-5
• Věra Jirousová: Krajina před bouří (próza). Mormolice, řada české a světové prózy, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, ISBN 80-7106-181-6
• Věra Jirousová: Podle řeky (poezie). Spolek českých bibliofilů, Praha 2003

• Úvod do grafického a básnického díla Bohuslava Reynka, in: Bohuslav Reynek, Odlet vlaštovek, 1973 (sazba rozmetána)
• Bohuslav Reynek (1892–1971), kat. výstavy, Dům umění města Brna 1992 (a kol.)
• Jan Steklík K.Š. Ňadrovky-Breastworks, Brno 1992 (s. P. Rutem)
• Otevřené dveře, Praha 1993 (s A. Mžykovou)
• Karel Nepraš et Jan Steklík. K.Š., kat. výstavy, Galerie Václava Špály, Praha 1994
• Bedřich Dlouhý, Autoportrét 1999, kat. výstavy, Galerie u Bílého jednorožce, Galerie Klatovy / Klenová, Klatovy 1999
• Pavel Opočenský, Praha 2000 (s. M. Juříkovou, M. Ravalli)
• Bohuslav Reynek. Pieta v loďce. Grafické a básnické dílo, kat. výstavy, Letohrádek Hvězda, Praha 2002 (a kol.)
• Otakar Slavík. Obrazy z Vídně, kat. výstavy, Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora 2003
• Šmidrové. Jednou Šmidrou, Šmidrou navěky, Olomouc 2005 (s Janem Koblasou)

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 573–574, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Slovník zakázaných autorů 1991, s. 178–179

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Jirousová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Jirousová
• Věra Jirousová v informačním systému abART
• Za Věrou Jirousovou
• CHUCHMA, Josef: Zemřela kunsthistorička a básnířka Věra Jirousová, iDNES.cz, 27. 2. 2011
• Nekrolog na aktualne.cz
• Profil na Portálu české literatury
• Články publikované v Deníku Referendum
• Rozhovor s Věrou Jirousovou, literární.cz Erika Zlamalová, 28. 2. 2011