Věra Jourová

Mgr. et Mgr. Věra Jourová
Věra Jourová (2024)
Věra Jourová (2024)
Místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost
Ve funkci:
1. prosince 2019 – 30. listopadu 2024
PředsedkyněUrsula von der Leyenová
Předchůdceagenda 7 komisařů
Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví
Ve funkci:
1. listopadu 2014 – 30. listopadu 2019
PředsedaJean-Claude Juncker
PředchůdceMartine Reichertsová
Neven Mimica
NástupceDidier Reynders (spravedlnost)
Helena Dalliová (rovnosti pohlaví)
16. ministryně pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 3. října 2014
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdceFrantišek Lukl
NástupkyněKarla Šlechtová
1. místopředsedkyně hnutí ANO
Ve funkci:
15. března 2013[1] – 13. října 2014
NástupceJaroslav Faltýnek
Místopředsedkyně hnutí ANO
Ve funkci:
2. března 2013 – 15. března 2013
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 21. října 2014
Náměstkyně ministra pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
22. listopadu 2004 – únor 2006
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (2003–2006)
EDS (2009–2010)
ANO (2013–2024)
Rodné jménoVěra Špaková
Narození18. srpna 1964 (60 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťrozvedená
Dětisyn Adam a dcera Markéta
SídloTřebíč
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profeseprávnička a politička
CommonsVěra Jourová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jourová (rozená Špaková,[2] * 18. srpna 1964 Třebíč) je česká politička, podnikatelka a právnička, v letech 2014 až 2019 evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově komisi a v letech 2019 až 2024 komisařka a místopředsedkyně pro hodnoty a transparentnost v první komisi von der Leyenové.

Na jaře 2019 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.[3] Důvodem byl její podíl na zákonech, jež určují pravidla ochrany osobních dat lidí na internetu. Od ledna do října 2014 zastávala v Sobotkově vládě post ministryně pro místní rozvoj. V období 2004–2006 působila na tomto rezortu v roli náměstkyně.[4] V roce 2023 byla dle české verze časopisu Forbes druhou nejvlivnější ženou Česka.[5] Roku 2024 získala ocenění Women of Europe.[6]

Osobní život

V roce 1991 nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Do roku 1994 zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt. Poté začala pracovat jako tajemnice městského úřadu v Třebíči, kde se začala zabývat rozvojem židovské čtvrti, která byla v roce 2003 zapsána na seznam UNESCO.

Roku 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR, kde pracovala na projektech z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU. V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Po odchodu z krajského úřadu pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj. Podle Jiřího Paroubka byla z funkce odvolána po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radka Martínka.[7]

Od 13. října 2006[8] do 16. listopadu 2006[9] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené.[10] Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.[11]

Vzdělání

Roku 1983 odmaturovala na gymnáziu v Třebíči.[2] V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala magisterský titul v oboru Teorie kultury.[12] V akademickém roce 2011/2012 absolvovala obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[13]

Soukromý život

Je rozvedená, má syna Adama (* 1985) a dceru Markétu (* 1989).[14]

Politické působení

V letech 2003–2006 byla členkou České strany sociálně demokratické, za niž kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004.[15]

V roce 2009 kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 kandidovala jako členka EDS na 4. místě středočeské kandidátky KDU-ČSL.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO[16] a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátkou ANO na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky.[17] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. Dne 3. října téhož roku podala demisi s vyhlídkou na post eurokomisařky. Dne 13. října 2014 ze stejného důvodu rezignovala na post 1. místopředsedkyně ANO.[18]

2014–2019: Eurokomisařka v Junckerově komisi

Na začátku července 2014 se stala kandidátkou ANO na post české eurokomisařky (předchozím kandidátem byl Pavel Telička).[19] Ve výběru českého zástupce uspěla,[20] když ji 21. července 2014 vládní koaliční rada nominovala na post eurokomisařky do vznikající Junckerovy komise.[12]

Zvolený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker 10. září 2014 oznámil, že Jourová získá nově konstituované portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví.[21]Tato zpráva vyvolala u českých politiků vlnu negace, protože politička usilovala o ekonomický post.[22][23] Dne 7. října téhož roku byla její kandidatura po tzv. grilování, a následném odevzdání doplňujících odpovědí europoslancům, schválena europarlamentem. Komisařkou se stala v listopadu 2014.

Kritika

Organizace pro kontrolu lobbingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který ovládá podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií a jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Dále organizace upozornila na konflikt zájmů, poněvadž Jourová nejprve pracovala ve veřejné správě v oblasti evropských fondů a poté v letech 2006 a 2013 spoluvlastnila firmu Primavera Consulting, která ve stejné oblasti podnikala.[24][25]

Kritizována byla generálním ředitelem skupiny Volkswagen Matthiasem Müllerem za snahu o odškodnění evropských zákazníků po aféře dieselgate.[26]

2019–2024: Místopředsedkyně v první komisi von der Leyenové

Dne 26. srpna 2019 schválila druhá vláda Andreje Babiše její nominaci na členství v evropské komisi von der Leylenové na období 2019 až 2024.[27] Na začátku září 2019 designovaná předsedkyně komise Ursula von der Leyenová oznámila, že Jourová bude místopředsedkyní zodpovědná za kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a transparentnost.[28] Funkce se ujala 1. prosince 2019.[29]

Na konci června 2024 oznámila, že ukončila téměř po 10 letech své členství v hnutí ANO, odchod z hnutí sama označila jako „přátelský rozchod“. Po konci svého angažmá v Evropské komisi se chce věnovat práci v akademické sféře.[30]

Post místopředsedkyně a evropské komisařky zastávala do konce listopadu 2024.[31]

Akademická činnost

Již v dubnu 2024 Jourová oznámila, že se po skončení mandátu chce věnovat kariéře v akademické sféře (v roli vyučující na Právnické fakultě Univerzity Karlovy).[32] Na začátku prosince 2024 se začala šířit informace o tom, že by se měla stát prorektorkou Univerzity Karlovy v kolegiu rektorky Mileny Králíčkové.[33] Na zasedání Akademického senátu Univerzity Karlovy dne 13. 12. 2024 potom byla po více než hodinové debatě schválena na pozici prorektorky pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie.[34]

Odkazy

Reference

  1. ↑ První místopředsedkyní ANO je Věra Jourová [online]. hnutí ANO 2011, 2013-03-16 [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  2. ↑ a b BENDA, Petr. 150 let gymnázia v Třebíči. 1.. vyd. Třebíč: Gymnazijní matice při Gymnáziu Třebíč, 2021. 356 s. S. 234. 
  3. ↑ ELČIĆ, Sandro. Po boku titánů Mohameda Salaha a Marka Zuckerberga: Věra Jourová je historicky prvním zástupcem Česka v prestižním žebříčku časopisu Time. Hospodářské noviny [online]. 2019-04-17 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Mgr. Věra Jourová [online]. verajourova.cz [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-03. 
  5. ↑ Věra Jourová - Nejvlivnější ženy Česka 2023 [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jourová získala ocenění Women of Europe. Ženy umí řídit Evropu, reagovala, iDNES, 5.12.2024
  7. ↑ VESELÝ, Luboš Xaver. Paroubek rozkrývá předvolební manipulace. I aféru kolem Zemanovy dcery [online]. ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, 2013-10-27 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ KROUPA, Janek. Já v kauze Věry Jourové nelžu, to Kubiceho útvar. vaševěc.cz [online]. 2011-07-17 [cit. 2013-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. 
  9. ↑ Novinky. Bývalá náměstkyně ministra Jourová je na svobodě. Novinky.cz [online]. Borgis, 2006-11-16 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK; ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Ústavní soud se Věry Jourové nezastal, nárok na odškodné je promlčený. iDNES.cz [online]. 2013-10-24 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ VESELOVSKÝ, Martin. Karlovy Vary? Politici v botách z krokodýlí kůže, Rusové mocnější než policie. Další Roadshow DVTV. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-04-03 [cit. 2021-07-13]. Čas: 47:40. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Ministryně Jourová je kandidátkou ČR na post eurokomisařky [online]. vlada.cz [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ Databáze studentů UK v Praze. is.cuni.cz [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  14. ↑ Právo. Věra Jourová: Někteří pánové nemají uši, mají jen pusy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-02-15 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ SEDLÁŘOVÁ, Barbora; TŘEČEK, Čeněk. Jít do vlády je pro nás až poslední možnost, říká místopředsedkyně ANO. iDNES.cz [online]. 2013-10-31 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  16. ↑ WIRNITZER, Jan. PŘEHLEDNĚ: Kam strany nasazují svá esa? Cílem jsou největší kraje. iDNES.cz [online]. 2013-09-08, rev. 2013-09-30 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  17. ↑ Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ Jourová dnes skončila ve vedení ANO [online]. hnutí ANO 2011, 2014-10-13 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-02. 
  19. ↑ ANO ustoupilo od Teličky a chce za eurokomisařku Jourovou [online]. Borgis, 2014-07-11 [cit. 2014-07-11]. Dostupné online. 
  20. ↑ KOPECKÝ, Josef. Jourová bude eurokomisařkou a ČSSD si vybojovala vyšší minimální mzdu [online]. iDNES.cz, 2014-07-21 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ College (2014-2019), The Commissioners The European Commission's political leadership [online]. European Commission [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ European Commission - PRESS RELEASES - Press release - The Juncker Commission: A strong and experienced team standing for change [online]. europa.eu [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ LANG, Václav. Kalousek: Portfolio pro Jourovou je facka Sobotkovi za politiku vůči Ukrajině. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-09-10 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ More prospective commissioners with questions to answer [online]. Corporate Europe Observatory [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 27446671, PRIMAVERA CONSULTING s.r.o.
  26. ↑ Zkroťte si Jourovou. Šéf Volkswagenu si stěžoval na českou eurokomisařku u Junckera. aktualne.cz [online]. 18. 4. 2017. Dostupné online. 
  27. ↑ ‚Stávající portfolio odevzdávám v dobré kondici.‘ Vláda schválila nominaci Jourové na eurokomisařku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-08-26 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  28. ↑ Česko má poprvé místopředsedkyni Evropské komise. Jourová bude kontrolovat dodržování hodnot unie. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-09-10 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Do práce dorazila nová Evropská komise. S mnoha velkými plány ale narazí. denikn.cz [online]. Deník N, 2019-12-02 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  30. ↑ „Přátelský rozchod.“ Jourová končí v ANO. Novinky.cz [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  31. ↑ Evropský parlament schválil novou Evropskou komisi. www.novinky.cz [online]. Novinky.cz, 2024-11-27 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. 
  32. ↑ Z Bruselu za katedru. Až skončí jako komisařka, chce Jourová učit. Fakulta o ni stojí. Aktuálně.cz [online]. 2024-04-04 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  33. ↑ PAŘÍZKOVÁ, Anna. Bývalá eurokomisařka Jourová míří na Univerzitu Karlovu, bude v kolegiu rektorky. iDNES.cz [online]. 2024-12-02 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  34. ↑ ECHO24. Bývalá eurokomisařka Jourová se stane prorektorkou UK. Platu se vzdá - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2024-12-13 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
EU2024BE 240614 JHA Council European Convention Center JNZT 0177 (53791560668).jpg
Autor: Belgian Presidency of the Council of the EU 2024 from Belgium, Licence: CC BY 2.0
© Belgian Presidency of the Council of the European Union / Julien Nizet