Věra Putíková-Stiborová

Věra Putíková-Stiborová
Narození	15. ledna 1926 Písek Československo Československo
Úmrtí	20. března 2018 (ve věku 92 let) nebo 10. března 2018 (ve věku 92 let)
Povolání	překladatelka, spisovatelka, grafička a novinářka
Choť	Jaroslav Putík
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Věra Putíková-Stiborová (15. ledna 1926 Písek – 20. března 2018^[1] Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka.^[2]

Věra Stiborová pocházela z rodiny textilního výtvarníka. Absolvovala obecnou školu a reálné gymnasium v Písku. Dále vystudovala užité umění na škole dekorativního umění v Praze ^[2]. Po studiích nastoupila v roce 1950 do nakladatelství Máj, odkud ještě téhož roku odešla do kulturní a literární rubriky Lidových novin. V roce 1952 přešla do deníku Práce. Zde působila asi čtyři roky v zahraniční rubrice, v roce 1954 se provdala, v roce 1956 odešla na mateřskou dovolenou. Po jejím ukončení v roce 1961 krátce působila v Československém rozhlasu, než se ve stejném roce rozhodla pro svobodné povolání.

V letech 1969 až 1989 nesměla publikovat a pracovat v kulturních institucích. V té době nejprve pracovala v podniku Sady, lesy, zahradnictví, od roku 1975 pak jako prodavačka gramofonových desek. Roku 1986 odešla do důchodu. Příležitostně překládala z angličtiny a němčiny pod cizími jmény. Publikovala v samizdatu.^[3]

V roce 1954 se provdala za spisovatele Jaroslava Putíka. Oba jsou pohřbeni na Břevnovském hřbitově. Jejich dcera Martina Schepelern je rovněž překladatelka.

• Modré lásky (1963)
• Minuta na cestě (1968)
• Den dam aneb Čtyři jablka ze zahrady Hesperidek (1991)
• Ikariana (1991)
• Vrať se zpátky do Sorrenta (1995)
• My nic, my muzikanti (1999)
• Zapomeň, řeko, téci (2000)
• Deset povídek aneb Na vině jsou prakoně (2000)
• Otavín (2012)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Putíková-Stiborová
• Slovník české literatury: Věra Stiborová
• Odešla spisovatelka Věra Putíková-Stiborová