Věra Vágnerová

Věra Vágnerová
Narození28. března 1926
Krásensko
Úmrtí1. ledna 2007 (ve věku 80 let)
Brno
Povolánítanečnice, učitelka a baletní mistr
Oceněnízasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Věra Vágnerová (28. března 1926, Krásensko1. ledna 2007, Brno) byla česká tanečnice, choreografka, baletní mistryně a pedagožka.

Život

Lásku k divadlu ji přivedli její rodičové, kteří krátce po jejím narození se přestěhovali do Brna a už odmala s ní navštěvovali divadelní představení. Nejvíce si oblíbila balet, a proto už od čtyř let začala navštěvovat baletní školu Ivo Váni Psoty, kterou vedla jeho sestra Ljuba. Začala studovat gymnázium, ale když se Ivo Váňa Psota vrátil z ciziny a začal budovat soubor zahraničního typu, objevila se už jako dvanáctiletá v jeho světové premiéře Prokofjevova Romea a Julie jako Tybaltovo páže v Zemském divadle v Brně. V roce 1940 byla angažována jako elévku v témže divadle a byla pověřována výraznějšími úkoly. Během uzavření divadel v Protektorátu Čechy a Moravy tančila nějakou dobu v brněnském německém divadle, ale následně byla totálně nasazená v továrně v Bučovicích. Po skončení Druhé světové války v roce 1945 se stala sólistkou baletu v brněnském divadle. V tu chvíli zde působil Saša Machov a když v roce 1946 odcházel dělat šéfa baletního souboru Národního divadla v Praze, nabídl ji angažmá, kterou přijala a podepsala. Nakonec ale zůstala v Brně a začala se objevovat skoro ve všech inscenacích. Rozhodujícím faktorem pro zástání byl i příchod Ivo Váni Psoty v roce 1947 zpět do Brna.[1]

Nejvíce tančila lyrické postavy a byla vyhledávanou představitelkou dívčích klasických rolí. Zahrála si například Julii v Romeovi a Julii, Marie v Bachčisarajské fontáně, Ženu-Smrt v Donu Quijotovi, Odettu-Odilii v Labutím jezeře, Annu II. v Sedmi smrtelných hříších, titulní role v Popelce a Signorině Gioventù a tančila i v Plesu kadetů, Sylfidách, Paganinim a v mnoho dalších inscenacích.[2]

Mimo toho v letech 19501984 vyučovala na brněnské konzervatoři klasický balet. S jevištěm se rozloučila v roce 1973 v postavě Královny v baletu Sněhurka a sedm trpaslíků a pokračovala jako asistentka choreografů. V roce 1975 se stala baletní mistryní, do důchodu odešla v roce 1991 a jako pedagožka v divadle působila až do roku 2002, kdy odešla z divadla.[3] Za svou práci obdržela za rok 2004 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii balet a pantomima a jiný tanečně dramatický žánr.[4] Zemřela po těžké nemoci 1. ledna 2007 v Brně a poslední rozloučení se konalo 9. ledna v obřadní síni v Jihlavské ulici v Brně.[5][6]

Ocenění

Reference

  1. Jistota a vnitřní naplnění formy. operaplus.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. /
  2. Vágnerová, Věra. Česká divadelní encyklopedie [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. /
  3. Věra Vágnerová. Internetová encyklopedie dějin Brna [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. /
  4. Thálie mají Rösner a Hybnerová. iDnes.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. /
  5. Zemřela legenda českého baletu. iDnes.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. /
  6. Zemřela primabalerína Věra Vágnerová. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. /