Věroslav Neumann

Věroslav Neumann
Základní informace
Narození27. května 1931
Cítoliby
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. listopadu 2006 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Žánryklasická hudba, opera a vokální hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent, hudební pedagog a sbormistr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věroslav Neumann (27. května 1931 Cítoliby21. listopadu 2006 Praha) byl český hudební skladatel.

Život

Po maturitě na gymnáziu v Praze studoval skladbu na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Řídkého. Již během studia byl sbormistrem několika pěveckých souborů (Vysokoškolský soubor Zdeňka Nejedlého, ČKD Stalingrad, Soubor S. K. Neumanna, Umělecký soubor ministerstva vnitra). Pracoval jako zahraniční referent v Československém hudebním fondu i jako tajemník a člen Ústředního výboru Svazu československých skladatelů. V té době zkomponoval řadu mládežnických, budovatelských a vojenských písní, sborů a obdobných tendenčních skladeb, za něž byl pravidelně odměňován cenami.

Zlom v jeho životě znamenal rok 1969. V létech tzv. normalizace nebyla, kromě skladeb pro děti, jeho díla provozována. Dětské skladby se mezitím staly součástí trvalého repertoáru dětských souborů v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku a bylo je proto obtížné vymazat. To vedlo k větší koncentraci skladatele na ostatní hudební formy. Ocenění přišlo tentokrát z Francie, kde jeho sbor Soleils Couchants byl vyznamenán na mezinárodní sborové soutěži v Tours (1982). Po roce 1989 byl jmenován ředitelem Pražské konzervatoře.

Dílo

Opery

  • Opera o komínku. Pěvecko-taneční buffa na text Karla Loose z 18. století (1965-66),
  • Gloria. Rozhlasová opera na vlastní libreto podle Karla Čapka (1970)
  • Příběh se starou lenoškou (podle Charlese Dickense, 1987)

Orchestrální skladby

  • Óda pro symfonický orchestr (1965-66)
  • Pozvánka na koktail (1967)
  • Věnování komornímu orchestru (1977)
  • Koncert pro trubku, smyčce a magnetofonový pásek (1980)
  • Symfonické tance (1984)
  • Panorama Prahy. Tři symfonické obrazy pro baryton a orchestr na verše českých básníků (1962)
  • Komorní symfonie pro 16 zpěváků a 13 instrumentalistů (1972)
  • V Čechách. Kantáta pro dívčí (dětský) sbor a orchestr na verše Jana Čarka a Františka Nechvátala (1983)

Komorní skladby

  • Hudba pro violu a klavír (1968)
  • Pět kusů pro dvoje housle (1968)
  • Smyčcový kvartet (1969)
  • Tři skladby pro varhany (1977)
  • Pět dramatických sekvencí pro violoncello a klavír (1978)
  • Proklamace pro tubu a klavír (1981)
  • Podobizny muže pro housle a klavír (1987)
  • Lázeňské dopoledne stárnoucího elegána. Šot pro klarinet a klavír (1987)
  • Čtyři variace na zbojnické téma pro klarinet a klavír (1979)

Sbory

Smíšené sbory
Ženské sbory
Dětské sbory
  • Zelená léta (verše František Branislav, 1961)
  • Cancáty a jiné fóry pro dětský sbor a klavír (1978)
  • Brabenčí polka
  • Co je v lese (1979)
  • Různá počasí (verše Erich Sojka)
  • Vánoce malých zpěváčků, suita českých a moravských lidových koled pro dětský sbor a komorní orchestr (1976)
  • Zázračná muzika (písňový cyklus, 1976)
  • Tři šňůrky písniček pro děti na slova českých básníků (1976)
  • V trávě (verše Ľudmila Podjavorinská a Marie Rázusová, 1980),
  • Roztančíme celou zem (1980)
  • Co je krásy na světě (1983)
  • Brzy z jara (1991)

Písně

  • Osamělá. Čtyři písně na slova staré čínské poezie v českém překladu Bohumila Mathesia (1964)
  • Rýmovačky. Pět písniček pro soprán, flétnu a klavír na verše současných českých básníků (1980)
  • Když zmlknou ptáci. Čtyři písně pro střední hlas a klavír na verše J. Seiferta (1985)
  • Sbohem, Amadee!, pro koloraturní soprán a klavír (1987)

Literatura

Externí odkazy

Ředitelé Pražské konzervatoře
Předchůdce:
Václav Holzknecht
19892004
Věroslav Neumann
Nástupce:
Pavel Trojan

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“