Věstoňovice

Věstoňovice
Centrum Věstoňovic s rybníčkem
Centrum Věstoňovic s rybníčkem
Lokalita
Charaktermístní část
ObecBenetice
OkresTřebíč
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel51 (2021)[1]
Katastrální územíVěstoňovice (1,67 km²)
Nadmořská výška565 m n. m.
PSČ675 07
Počet domů15 (2021)[2]
Věstoňovice
Další údaje
Kód části obce2577
Kód k. ú.602574
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věstoňovice jsou místní část obce Beneticeokrese Třebíč. Ve vesnici žije 51[1] obyvatel.

Umístění

Věstoňovice leží na svahu údolí Klapovského potoka, vzdáleny necelý kilometr jižním směrem od Benetic. Přes kopeček na jihozápad pramení potok Lubí.

Je zde 12 domů většinou semknutých kolem malého rybníčku na návsi připomínající kruhový objezd. Silnice tu končí hned za posledními domy v polích. Dál se dá pokračovat jen pěšky nebo na horském kole směrem na Čechtín nebo na Vartemberk (osamocená zemědělská usedlost na kraji lesa asi 9 km severně od Třebíče mezi Okřešicemi a Čechtínem).

Název

Nejstarší doklad z roku 1387 ukazuje podobu Věstonice. Původní tvar Věstonici byl pojmenováním obyvatel vsi, byl odvozen od osobního jména Věstoň, což byla nejspíš domácká podoba jména Dobrověst, a znamenal "Věstoňovi lidé". Podoba Věstoňovice, doložená od 16. století, vznikla podle zakončení -ovice blízkých sídel jako Bochovice, Budíkovice, Račerovice a další.[3]

Historie

Věstoňovice byly vlastněny klášterem v Třebíči, dvůr ve vsi však byl v první polovině 15. století zastaven a často měnil majitele. V roce 1407 se spojil Svach Teleč z Oslavičky se svým bratrem Janem z Věstoňovic a stali se majiteli dvora, Jan z Věstoňovic však svoji polovinu dvora již roku 1416 prodal Václavovi Kumboštovi ve Vilémovicích. V roce 1556 byly Věstoňovice připojeny jako celek k třebíčskému panství.[4]

Po roce 1548 se majitelem panství stal Vratislav z Pernštejna, v roce 1558 pak panství zakoupil Burian Osovský z Doubravice a po něm je zdědil Smil Osovský z Doubravice. Smil byl ženatý s Bohunkou z Žerotína a po jejím úmrtí si vzal Kateřinu z Valdštejna, která posléze zdědila jeho majetky. Kateřina z Valdštejna se v roce 1614 vdala za Karla staršího ze Žerotína a on se tak stal majitelem panství. Nicméně brzy zemřel a Kateřina jako majitelka zapsala majetek svému bratrovi Adamovi z Valdštejna. Valdštejnové byli majiteli panství až do reforem v roce 1848.[5]

Obyvatelstvo

Náboženství jsou tu lidé římskokatolického, kteří docházejí do kostela svatého MarkaBeneticích, a Českobratrské církve evangelické, kteří docházejí do evangelického kostela v Horních Vilémovicích. Nejčastěji příjmení je Novotný a Voda. Žije zde 56 obyvatel (rok 2007), a jsou nejlidnatější obcí bývalého třebíčského okresu. Na jeden dům připadá v průměru téměř 5 obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel586472685572694346464649564951
Počet domů101110111111111111101213151515
Velký javor

Pamětihodnosti

  • Velký javor – nejstarší a nejmohutnější klen v Česku. Stáří stromu se odhaduje na 600 let. Obvod kmene činí 800 cm.[7]
  • zvonice na návsi z roku 1999, na místě původní dřevěné zvonice byla nová dřevěná vztyčena roku 2011[8]

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Dostupné online.
  3. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. Praha: Academia, 1980. 964 s. Kapitola Věstoňovice, s. 697. 
  4. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Třebický okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1907. 447 s. S. 426–428. 
  5. KRATOCHVÍL, Augustin. Dějiny a archiv městečka Kamenice na Moravě. [s.l.]: [s.n.], 1912. 123 s. S. 7–21. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  7. JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Věstoňovice, s. 25. 
  8. VODOVÁ, Petra. Oprava zvoničky. Benediktin. 2011, roč. 2011, čís. 1, s. 18. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Overview of famous tree Velký javor in Horní Vilémovice, Třebíč District.jpg
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 4.0
Celkový pohled na památný strom Velký javor v Horních Vilémovicích, okr. Třebíč.
Center of Věstoňovice, Benetice, Třebíč District.jpg
Autor: Jiří Sedláček (Frettie), Licence: CC BY 3.0
Centrum Věstoňovic.