Větrný mlýn na Bořenovách u Sobotky
| Větrný mlýn na Bořenovách u Sobotky | |
|---|---|
 Větrný mlýn na Bořenovách (Na Větráku) | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1824 |
| Zánik | 1916–1929 |
| Materiál | Pískovcové kvádry |
| Další majitelé | Jan Jiroš, Jan Šustr, Josef a Barbora Šustrovi, František Šustr, Ladislav a Anna Heligarovi |
| Poloha | |
| Adresa | Sobotka čp. 275, Sobotka, okres Jičín,  Česko |
| Souřadnice | 50°28′23″ s. š., 15°11′39,5″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Větrný mlýn na Bořenovách u Sobotky (Čálovický) je zaniklý mlýn holandského typu, který stál na návrší zvaném Bořenovy v nadmořské výšce 375 m n. m.; místo se stále nazývá „Na Větráku“. Z devatenácti větrných mlýnů v okrese Jičín byl jediným kamenným tohoto typu.[1]
Historie
Zděný větrný mlýn ze štuk postavil roku 1824 Jan Jiroš jako obilní mlýn na pozemkové parcele č. 1089; obytná část pro mlynáře byla nejdříve ve světnici ve mlýně. Od roku 1842 jej vlastnil Jan Šustr, v jehož rodině zůstal do počátku 20. století. V roce 1845 postavil jihozápadně dřevěné obytné stavení čp. 275. V roce 1848 předal polovinu mlýna svému bratrovi Josefu. Pak v roce 1859 dal druhou polovinu mlýna své švagrové Barboře. V roce 1901 mlýn převzal syn František Šustr a témže roce mlýn už pouze šrotoval.[1]
Roku 1916 přestavovat František Šustr obytný dům a k tomu používal materiál z vrchních pater mlýna. Před rozebíráním ale nabídl stavbu samostatné organizaci Klubu turistů v Sobotce; ta jí zamítla pro údajně vysokou cenu a nemodernost stavby. Šustr rozebíral mlýn postupně a ještě v polovině dvacátých let zde stály základní řady kvádrů, lidově zvané „štuk“. Za dalších majitelů, Ladislava a Anny Helikarových, byl v letech 1925–1929 rozebrán jeho zbytek.[1]
V roce 1910 změřil profesor J. Mencl mlýnský stroj a architekt J. Tkalců pořídil plán budovy. Ještě v roce 1970 poblíž místa ležel mlecí kámen.[1]
Popis
Válcová, třípodlažní stavba měla na úrovni terénu průměr 9 metrů a výšku 13 metrů. Postavená byla z pískovcových kvádrů.[1] V polovině 19. století měl mlýn jedno mlýnské složení a občas zaměstnával jednoho pracujícího.[1]
Zajímavosti
Tento mlýn zmiňuje Fráňa Šrámek v básni Básníkův hrob (sbírka Splav, 1922). Na náhrobku mlynáře Šustra na soboteckém hřbitově je leptaný obrázek jeho větrného mlýna.[1]
Cizinče,
sem zbloudiv, bys utrhl, přivoněl a zahodil opět,
bys ke dnu nepohléd, neslyšel
pod vodou zvonů,
nám uvěř, kdož tohoto kraje
citlivě, osudně nosíme značku:
my, kdybychom raziti měli
vzpomínky domovské, nejpokrevnější vzpomínky peníz,
na tomto penízi za truchlým a bludným tvarem,
za mlýnem větrným,
jak tu kdys nad námi stával
a smutnil a smutnil,
za ním by vyhlížel pohled svéhlavě snivý
Václava Šolce.Fráňa Šrámek, Básníkův hrob
Odkazy
Reference
Literatura
- PELDA, Jaroslav. Zmizelý větrný mlýn na Bořenovách u Sobotky. In: Český lid, XXIX, J. Svátek, Praha, 1929. S. 378-379. Národní ústav lidové kultury (nulk.cz). Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Sobotka na webu ČÚZK, Archivní mapy
- II. vojenské (Františkovo) mapování - Čechy, mapový list O_5_V. 1836–1852, měřítko 1:28 800. Oldmaps geolab
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“