Vřesna
Vřesna | |
---|---|
Vřesna bahenní (Myrica gale) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | bukotvaré (Fagales) |
Čeleď | vřesnovité (Myricaceae) |
Rod | vřesna (Myrica) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vřesna (Myrica) je rod rostlin z čeledi vřesnovité. Jsou to opadavé dřeviny s jednoduchými střídavými listy a drobnými bezobalnými květy v jehnědovitých květenstvích. Rod zahrnuje jen 2 druhy. Vřesna bahenní se vyskytuje v severní a západní Evropě, druh Myrica hartwegii je endemit pohoří Sierra Nevada v Kalifornii. V minulosti bylo do rodu Myrica řazeno okolo 50 druhů, z nichž většina byla na základě výsledků molekulárních studií přeřazena do samostatného rodu Morella (voskovník).
Vřesna bahenní je občas pěstována jako sbírková dřevina v botanických zahradách. V minulosti sloužila též k aromatizaci piva a barvení vlny.
Popis
Vřesna jsou opadavé, bohatě větvené, většinou dvoudomé keře dorůstající výšky do 2 metrů. Větévky jsou temně purpurové, žláznatě tečkované. Listy jsou střídavě postavené, tenké nebo víceméně kožovité, obkopinaté, obvejčité nebo eliptické, až 10 cm dlouhé. Čepel listů je v horní polovině vroubkovaně zoubkatá, na ploše žláznatě tečkovaná. Květenství jsou jednopohlavná, jehnědovitá a vyvíjejí se před olistěním nebo s růstem listů. Květy jsou jednopohlavné, bezobalné, podepřené listeny. Samčí květy obsahují obvykle 3 až 5 tyčinek, často srostlých do větveného sloupku. Semeník v samičích květech je svrchní, obsahuje jednu komůrku s jediným vajíčkem a nese krátkou čnělku. Plody jsou vejcovité, 1,5 až 3 mm dlouhé, na povrchu hladké a bez voskovitého pokryvu, obklopené houbovitými zbytnělými listenci a seskupené do kulovitého plodenství.[1] [2]
Severoamerický druh Myrica hartwegii
- (c) Sten, CC BY-SA 3.0
Samčí květenství vřesny bahenní
- (c) Hajotthu, CC BY-SA 3.0
Samičí květenství vřesny bahenní
Plodenství vřesny bahenní
Rozšíření
Rod vřesna zahrnuje podle současné taxonomie pouze 2 druhy s výrazně disjunktním areálem. Vřesna bahenní je rozšířena v atlantické a severní části Evropy od severozápadního Ruska až po Španělsko a Portugalsko. Druh Myrica hartwegii je endemit pohoří Sierra Nevada v Kalifornii.
Taxonomie
Rod Myrica byl tradičně dělen na základě morfologie do dvou podrodů (podrod Myrica a podrod Morella), které někteří taxonomové hodnotili na úrovni samostatných rodů. Výsledky molekulárních studií jim daly za pravdu, neboť se ukázalo, že rod Myrica v klasickém širokém pojetí je tak parafyletický. Rod (podrod) Myrica je sesterskou větví rodu Comptonia a oba tyto klady tvoří sesterskou větev rodu (podrodu) Morella. Rod Myrica v současném pojetí zahrnuje pouze 2 druhy: Myrica gale a Myrica hartwegii, zatímco všechny ostatní druhy byly přeřazeny do rodu Morella (voskovník).[3][4] Někdy je uváděn ještě druh Myrica uchanovii ze severozápadního Ruska, který je křížencem dvou poddruhů vřesny bahenní (Myrica gale subsp. gale × Myrica gale subsp. tomentosa) a nejedná se tedy o taxon na úrovni samostatného druhu.
Na rozdíl od rodu Morella jsou zástupci rodu Myrica opadavé a mají hladké plody bez hrbolků a bez voskovité vrstvy na povrchu. Oba rody se také mj. liší morfologií průduchů.[5][4]
Zástupci
- vřesna bahenní (Myrica gale)
Význam
Vřesna bahenní má dlouhou tradici použití k aromatizaci piva a k barvení vlny na žluto.[6] Občas je tento druh pěstován jako sbírková rostlina v botanických zahradách a lze se s ním setkat např. ve sbírkách Dendrologické zahrady v Průhonicích.[7]
Reference
- ↑ BORNSTEIN, Allan J. Flora of North America: Myrica gale [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BORNSTEIN, Allan J. Flora of North America: Myrica hartwegii [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HUGUET, Valérie et al. Molecular phylogeny of Myricaceae: a reexamination of host–symbiont specificity. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005, čís. 34.
- ↑ a b LIU, Luxian et al. Phylogeny of Morella rubra and its relatives (Myricaceae) and genetic resources of chinese bayberry using RAD sequencing. PLoS One. 2015, čís. 10(10). Dostupné online.
- ↑ BORNSTEIN, Allan J. Flora of North America: Myrica [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu voskovník na Wikimedia Commons
- Taxon Myrica ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) Hajotthu, CC BY-SA 3.0
Myrica gale: Female plant, Bornrieth Moor, Lower Saxony, Germany
Autor: Daderot, Licence: CC0
Botanical specimen in the Regional Parks Botanic Garden, Berkeley, California, USA.
Autor: Kobierski.p, Licence: CC BY 2.5
Ficocenozy zespołu Myricetum galis - Natura 2000 Mierkowskie Wydmy
Autor: Krzysztof Ziarnek, Kenraiz, Licence: CC BY-SA 4.0
Myrica gale (fruit) in New York Botanical Garden