Všeobecné volby ve Spojeném království 1918
| Všeobecné volby ve Spojeném království 1918 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Stát |  Spojené království | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druh voleb | všeobecné | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební termín | 14. prosinec 1918 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Předchozí volby | 1910 (prosinec) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Následující volby | 1922 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební účast | 57,2 % | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výsledky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Celkem 707 poslanců v Dolní sněmovně pro většinu třeba 354
 Výsledky voleb podle volebních obvodů  Složení Dolní sněmovny po volbách | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Premiér | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Před volbami | David Lloyd George, koaliční liberálové | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Po volbách | David Lloyd George, koaliční liberálové | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Všeobecné volby ve Spojeném království 1918 se konaly 14. prosince 1918. Byly to první volby po první světové válce a zároveň první volby v Británii, kterých se mohla účastnit celá dospělá populace.[1] Ve volbách také poprvé kandidovaly ženy; zvolena byla Constance Markievicz za Sinn Féin, ta ovšem spolu s ostatními poslanci této strany nezasedla v parlamentu.
Do voleb šla stávající válečná koalice zahrnující konzervativce, liberály Lloyda George a menší uskupení. Kandidáti koalice si mezi sebou rozdali „kupony“, z nichž většinu obdrželi konzervativci. V konzervativních kruzích vzbuzoval premiér David Lloyd George nedůvěru jakožto radikální liberál, v roce 1910 inicioval sérii daňových reforem limitujících aristokracii, byl nicméně respektován jako vítěz války, proto ho Konzervativní strana dál podporovala v křesle ministerského předsedy.[2] Vlastní Liberální strana, nepodporující vládu s konzervativci, kandidovala samostatně pod vedením bývalého premiéra H. H. Asquitha.
Volby koalice jednoznačně vyhrála s 53 procenty hlasů a 520 mandáty, čímž dostala vláda zelenou na další volební období. Z koalice získali 379 křesel konzervativci, čímž získali jasnou převahu nad koaličními liberály se 127, Lloyd George si ale funkci premiéra podržel. Ač dopadla asquithovská liberální strana na hlasy o něco lépe než její koaliční protějšek, u mandátů zaznamenala drtivý propad- o 236 na 36. Labouristická strana si výrazně polepšila o 15% hlasů, obsadila ale pouze 57 křesel.
V druhém funkčním období nebyl Lloyd George méně aktivní. Vystavěl byty pro válečné veterány a zreformoval pojištění proti ztrátě zaměstnání, rozpory uvnitř koalice se ale postupně prohlubovaly. Neshody vyvrcholily kolem skandálů ohledně korupce při udělování šlechtický titulů a Řádu Britského impéria v roce 1922, kdy konzervativci vystoupili z koalice a konaly se všeobecné volby, po kterých nastoupila konzervativní vláda.[3]
Irsko
Po předchozích volbách stála liberální Asquithova vláda na podpoře umírněné Irské parlamentní strany, která si kladla za cíl irskou autonomii („Home Rule“) a se 74 poslanci byla v Irsku dominantní. Kvůli odporu Ulsteru ale otázka autonomie začala váznout a parlamentáři pod vedením Johna Redmonda se ocitli pod palbou kritiky z nacionalistických kruhů. Otevřenému povstání zabránilo vypuknutí světové války, napětí v zemi ale sílilo.[4]
Po velikonočním povstání v roce 1916 se nálada obyvatel definitivně přiklonila k radikálům ze Sinn Féin. Ti naprosto přebrali voliče parlamentní strany a obsadili všechny křesla v jižním Irsku (celkem 73). Nově zvolení poslanci odmítli nastoupit do Westminsteru, ustavili se jako Dáil Éireann - Irský sněm a zavázali se podporovat nezávislou Irskou republiku. Do čela Dáilu se postavil Éamon de Valera a Michael Collins vedl ozbrojený odpor proti Britům. Irská válka za nezávislost začala roku 1919 a trvala do července 1921, kdy byla vyjednána mírová smlouva, kde Irsko bylo ustaveno jako britské dominium a de facto nezávislý stát.[5]
Výsledky
| 379 | 127 | 73 | 57 | 36 | 35 |
| Konzervativci | koal. Lib | SF | Lab | Lib | O |
| Strana | Lídr | Mandáty | Hlasy | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet | v % | +/- | Počet | v % | |||
| Koaliční vláda | |||||||
| Konzervativní strana | Andrew Bonar Law | 379 | 53,6% | ▲ 108 | 4 003 848 | 38,4% | |
| koaliční liberálové | David Lloyd George | 127 | 18,0% | ▲ 127 | 1 318 844 | 12,6% | |
| koaliční národní demokraté | George Barnes | 9 | 1,3% | ▲ 9 | 156 834 | 1,5% | |
| koaliční labouristé | - | 4 | 0,5% | ▲ 4 | 40 641 | 0,4% | |
| koaliční nezávislý | - | 1 | 0,1% | ▲ 1 | 9 274 | 0,1% | |
| Koaliční vláda celkem | David Lloyd George | 520 | 73,6% | ▲ 249 | 5 529 441 | 53,0% | |
| Strany mimo koalici | |||||||
| Labouristická strana | William Adamson | 57 | 8,1% | ▲ 15 | 2 171 230 | 20,8% | |
| Liberální strana | Herbert Henry Asquith | 36 | 5,1% | ▼ 236 | 1 355 398 | 13,0% | |
| Sinn Féin | Éamon de Valera | 73 | 10,3% | ▲ 73 | 476 458 | 4,6% | |
| Irská parlamentní strana | John Dillon | 7 | 1,0% | ▼ 67 | 226 498 | 2,2% | |
| nezávislí labouristé | - | 2 | 0,3% | ▲ 2 | 116 322 | 1,1% | |
| nezávislí | - | 2 | 0,1% | ▲ 2 | 105 261 | 1,0% | |
| Národní strana | Henri Page Croft | 2 | 0,3% | ▲ 2 | 94 389 | 0,9% | |
| nezávislí za NFDSS | James Hogge | 0 | 0,0% | ▬ 0 | 58 164 | 0,6% | |
| Co-operative Party | William Henry Watkins | 1 | 0,1% | ▲ 1 | 57 785 | 0,6% | |
| nezávislí konzervativci | - | 1 | 0,1% | ▬ 0 | 44 637 | 0,4% | |
| Labourističtí unionisté | Edward Carson | 3 | 0,4% | ▲ 3 | 30 304 | 0,3% | |
| nezávislí liberálové | - | 1 | 0,1% | ▲ 1 | 24 985 | 0,2% | |
| ostatní | 2 | 0,3% | 143 828 | 1,4% | |||
Reference
- ↑ JOHNSON, Paul: Dějiny anglického národa. Weidenfield and Nicolson, 1985. (str. 374)
- ↑ WASSON, Ellis:Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Blackwell Publishing Ltd., 2010. (str. 291)
- ↑ Wasson, str. 292.
- ↑ MOODY, Theodore W.; MARTIN, Francis X. a kol.: Dějiny Irska. Mercier Press Ltd., Cork, 1994. (str. 237)
- ↑ Dějiny Irska, str. 239.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Všeobecné volby ve Spojeném království 1918 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
_(14595514940).jpg)
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions
Identifier: mirrorsofdowning00begb (find matches)
Title: The mirrors of Downing street; some political reflections
Year: 1921 (1920s)
Authors: Begbie, Harold, 1871-1929
Subjects: Statesmen -- Great Britain Great Britain -- Politics and government 1910-1936
Publisher: New York and London : G. P. Putnam's sons
Contributing Library: University of California Libraries
Digitizing Sponsor: MSN
View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.
Text Appearing Before Image:
dence. God was surely lookingafter England or she would have perished years agone.In his old age he ceaselessly quoted the lines of WilliamWatson: Time, and the Ocean, and some fostering starIn high cabal have made us what we are; and damned the politician with all the vigour of the OldTestament vernacular. LORD FISHER 37 I have often listened to a ministers confidentialgossip about Lord Fisher; nothing in these interestingconfidences struck me so much as the self-satisfactionof the little minister in treating the man of destiny as anamusing lunatic. MR. ASQUITH THE RT. HON. HERBERT HENRY ASQUITH Born at Morley, Yorkshire, 1852. Educ: City of London School;Balliol College, Oxford; gained 1st class, Lit. Hum. 1874; BarristerLincolns Inn, 1876; Q. C. 1890; Home Secy, 1892-95; EcclesiasticalCommissioner, 1892-95; Chancellor of the Exchequer, 1905-8; Secyfor War, 1914; 1st Lord of the Treasury and Prime Minister, 1908-16;LL.D. Edinburgh, Glasgow, Cambridge, Leeds, St. Andrews, andBristol.
Text Appearing After Image:
RT. KON. HERBERT HENRY ASQUITH u. & u. CHAPTER IV MR. ASQUITH Not to mention loss of time, the tone of their feelings is lowered: theybecome less in earnest about those of their opinions respecting which theymust remain silent in the society they frequent: they come to look upon theirmost elevated objects as unpractical, or at least too remote from realizationto be more than a vision or a theory: and if, more fortunate than most, theyretain their higher principles unimpaired, yet with respect to the personsand affairs of their own day, they insensibly adopt the modes of feeling andjudgment in which tliey can hope for sympathy from the company they keep—John Stuart Mill. Nothing in Mr. Asquiths career is more striking thanhis fall from power: it was as if a pin had dropped. Great men do not at any time fall in so ignominiousa fashion, much less when the fate of a great empire is inthe balance. The truth is that Mr. Asquith possesses all theappearance of greatness but few of its e
Note About Images
Autor: RaviC, Licence: CC BY-SA 4.0
The result of the 1918 General Election for the County of London, for Middlesex, and the then-metropolitan seats of Surrey, Kent and Essex (that is, those parts closest to London all later absorbed into Greater London in 1965). The outer part of the southwest Middlesex seat, named Spelthorne, here contested for the first time is in today's Surrey. The northern inward projection of Barnet, Hertfordshire is excluded from the County of London then and it majority-voted Conservative in 1918 as the neighbouring seats did. As well as today's London Borough of Barnet (NNW) the boundaries of the post-1965 county extend more in all easterly directions and a little to south-southwest, including Sutton and Cheam.
Autor: Ludwig V. von Ballonburg und Mohenzollern, Licence: CC BY-SA 4.0
Opposition:
Coalition:
Autor: JMPhillips92, Licence: CC BY-SA 4.0
Map for results of the 1918 United Kingdom general election. Manual trace of source 1 appended to source 2. Colours are as below.
Photograph of William Adamson. File is a cropped version of an original photograph of William Adamson, Keir Hardie, and Thomas Richardson.
Autor: JandK87, Licence: CC0
Results map of the Irish (UK) general election of 1918.
George Nicoll Barnes