Všeobecné volby ve Spojeném království 1924

Všeobecné volby ve Spojeném království 1924
Všeobecné volby ve Spojeném království 1924
Stát	Spojené království
Druh voleb	všeobecné
Volební termín	29. října 1924
Předchozí volby	1923
Následující volby	1929
Volební účast	77,0 %
Výsledky
Premiér
Před volbami	Ramsay MacDonald,; Labouristé
Po volbách	Stanley Baldwin,; Konzervativci

Všeobecné volby ve Spojeném království 1924 se konaly 29. října 1924 a díky diskreditaci vládnoucí labouristické vlády je jasně vyhrála Konzervativní strana. Do úřadu premiéra byl po volbách podruhé povolán konzervativec Stanley Baldwin.

Pozadí

Předchozí všeobecné volby v roce 1923 neměly jasného vítěze, všechny tři velké strany získaly podobný počet mandátů. Protože vláda Konzervativní strany nezískala důvěru, byl v lednu 1924 pověřen sestavením vlády vůdce Labouristické strany Ramsay MacDonald.^[1]

Jednalo se o první labouristickou vládu v dějinách Spojeného království a její jmenování zaskočilo i samotné labouristy. Ač mohly Konzervativní a Liberální strana sestavit koaliční kabinet, obě strany se nakonec s krátkodobou vládou dělnické strany smířily; liberálové i konzervativci chtěli získat politické body, až se ukáže, že labouristé nejsou schopni vládnout.

Politika MacDonaldova kabinetu se v mnoha ohledech vůbec nelišila od předchozích vlád. Jak přednesl premiér Dolní sněmovně, hlavní zásadou zahraniční politiky bude důvěra a bude se zakládat na principech jako jsou lidská práva a solidarita s přihlédnutím k národním zájmům. Labouristická vláda tedy ve výsledku nepřinesla žádnou revoluční změnu a dosahovala i jistých diplomatických úspěchů. Její konec nakonec způsobily vztahy se Sovětským svazem. Již na začátku roku vláda uznala jeho existenci de iure, samotná Labouristická strana ale pod MacDonaldovým vedením potírala jakýkoli náznak bolševismu ve svých řadách. Uznání SSSR poskytlo pro konzervativce a liberály příležitost k tvrdým útokům proti kabinetu. Labouristé se stali obětí špinavé kampaně, zahrnující např. Zinovjevův dopis, podvrh předstírající, že Labouristická strana chystá v Británii komunistickou revoluci. Tyto události vedly v říjnu 1924 k pádu vlády a všeobecným volbám.^[2]

Konzervativní a Liberální strana se vydaly cestou ostré kritiky labouristů a obranou před komunistickým nebezpečím; volby jasně vyhráli konzervativci se 412 křesly v Dolní sněmovně. Labouristé spadli na 151 mandátů a liberálové na pouhých 40, ve svém obvodě prohrál i liberální lídr Herbert Henry Asquith. Z antikomunistické hysterie tedy profitovali víceméně jen konzervativci.^[3] 7 křesel obsadili konstitucionalosté, tvoření některými dřívějšími poslanci za Lloyd Gergeovy koaliční, posléze národní liberály. Obávaní komunisté získali jen zlomek hlasů a jedno křeslo. Poprvé od voleb roku 1918 kandidovali v severním Irsku zástupci Sinn Féin, ale neuspěli.

Volby vynesly do úřadu konzervativní vládu Stanleyho Baldwina, která zůstala u moci celé funkční období až do všeobecných voleb v roce 1929.

Výsledky

↓
412	151	40	12
Konzervativci	Labouristé	Lib	O

Strana		Lídr	Mandáty			Hlasy
Strana		Lídr	Počet	v %	+/-	Počet	v %
	Konzervativní strana	Stanley Baldwin	412	67,0%	▲ 154	7 418 983	46,8%
	Labouristická strana	Ramsay MacDonald	151	24,6%	▼ 40	5 281 626	33,3%
	Liberální strana	Herbert Henry Asquith	40	6,5%	▼ 118	2 818 717	17,8%
	Konstitucionalisté	-	7	1,1%	▲ 7	185 075	1,2%
	Komunistická strana	Albert Inkpin	1	0,2%	▲ 1	51 176	0,2%
	Sinn Féin	Éamon de Valera	0		▬ 0	34 181	0,2%
	nezávislí	-	2	0,3%	▲ 1	25 206	0,2%
	Severoirští labouristé	Sam Kyle	0		▬ 0	21 122	0,1%
	Scottish Prohibition	Edwin Scrymgeour	1	0,2%	▬ 0	14 596	0,1%
	nezávislí liberálové	-	0		▼ 1	3 241	0,0%
	nezávislí labouristé	-	0		▬ 0	1 775	0,0%
	nezávislí unionisté	-	0		▬ 0	517	0,0%
	irští nacionalisté	T. P. O'Connor	1	0,2%	▬ 0	0^{[p 1]}	0,0%
celkem		-	615	100%	-	15 856 215	100%

Hlasy

Konzervativci			46,79 %
Labouristé			30,68 %
Liberálové			17,78 %
ostatní			4,75 %

Mandáty

Konzervativci			66,79 %
Labouristé			24,55 %
Liberálové			6,50 %
ostatní			1,96 %

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Všeobecné volby ve Spojeném království 1924 na Wikimedia Commons

Poznámky

↑ Nacionalista O'Connor sice nezískal ani jeden hlas, byl ale zvolen poslancem, protože ve svém volebním obvodě neměl protikandidáta.

Reference

↑ WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 293.
↑ GILL BENNETT. What’s the context? 22 January 1924: Britain’s first Labour government takes office [online]. GOV.UK, 2014-01-22 [cit. 2020-10-29]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině)
↑ The 1924 general election [online]. Liberal HISTORY. Dostupné online. (v angličtině)

[4] Nacionalista O'Connor sice nezískal ani jeden hlas, byl ale zvolen poslancem, protože ve svém volebním obvodě neměl protikandidáta.

[1] WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 293.

[2] GILL BENNETT. What’s the context? 22 January 1924: Britain’s first Labour government takes office [online]. GOV.UK, 2014-01-22 [cit. 2020-10-29]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině)

[3] The 1924 general election [online]. Liberal HISTORY. Dostupné online. (v angličtině)

[1]

[2]

[3]

[p 1]

Navigation

Navigace

Tématické portály