Všeobecné volby ve Spojeném království 1931

Všeobecné volby ve Spojeném království 1931
Stát	Spojené království Spojené království
Druh voleb	všeobecné
Volební termín	27. říjen 1931
Předchozí volby	1929
Následující volby	1935
Volební účast	76,4 %
Výsledky
Celkem 615 poslanců v Dolní sněmovně pro většinu třeba 308 Stanley Baldwin Arthur Henderson John Simon volební lídr volební lídr volební lídr Konzervativní strana Labouristická strana Liberální národní strana předchozí volby 260 mandátů (38,1%) předchozí volby 287 mandátů (37,1%) předchozí volby nová strana 11 377 022 hlasů 6 339 306 hlasů 761 705 hlasů 55,0 % 30,8 % 3,7 % 470  mandátů 52  mandátů 35  mandátů ▲ 210 ▼ 235 ▲ 35 Herbert Samuel Ramsay MacDonald David Lloyd George volební lídr volební lídr volební lídr Liberální strana Národní labouristé Nezávislí liberálové předchozí volby 59 mandátů (23,6%) předchozí volby nová strana předchozí volby nová strana 1 346 571 hlasů 316 741 hlasů 106 106 hlasů 6,5 % 1,5 % 0,5 % 33  mandátů 13  mandátů 4  mandátů ▼ 26 ▲ 13 ▲ 4 Výsledky voleb podle volebních obvodů Složení Dolní sněmovny po volbách
Premiér
Před volbami	Ramsay MacDonald, Národní labouristé
Po volbách	Ramsay MacDonald, Národní labouristé

Všeobecné volby ve Spojeném království 1931 se konaly 27. října 1931 a skončily drtivým vítězstvím národní vlády zformované v srpnu. V jejím čele stál Ramsay MacDonald, do vytvoření kabinetu člen Labouristické strany, poté vedoucí vlastní Národní labouristickou organizaci. Po volbách získala hlavní slovo ve vládě Konzervativní strana.

Historie

Cesta k volbám se otevřela v létě roku 1931, kdy byla země paralyzována Velkou hospodářskou krizí. Nezaměstnanost rostla a důvěra v měnu padala; britská ekonomika se pohybovala na hraně kolapsu. Rostl tlak na úsporná opatření, která ale labouristický kabinet zatvrzele odmítal, navzdory mínění premiéra Ramsay MacDonalda. Ten 13. srpna slíbil opozici rozpočtové škrty, s čímž se většina labouristů nehodlala smířit.^[1]

Spory mezi premiérem a většinou vlády eskalovaly 23. srpna, kdy kabinet zamítl desetiprocentní snížení podpory v nezaměstnanosti; v reakci na to MacDonald rezignoval. Podporovaný králem Jiřím V. sestavil národní vládu za účasti konzervativců, liberálů a menšiny labouristů. Ta schválila úspory v rozpočtu, zvýšila daně a zrušila zlatý standard. Na přelomu září a října byla Británie z nejhoršího venku a vláda se těšila uznání ze strany médií i veřejnosti.^[2]

Na začátku října MacDonald ustoupil tlaku konzervativců na vypsání všeobecných voleb, což definitivně rozdělilo Liberální stranu na tři skupiny. První, vedená sirem Johnem Simonem, byla ochotna v krizi jako této sáhnout k ochranným clům, a tedy zpronevěřit se liberální zásadě volného obchodu; zahrnovala asi polovinu liberálních poslanců. Druhou vedl David Lloyd George, který kvůli zdravotním problémům zanechal předsednictví strany Herbertu Samuelovi; ta stála v silné opozici proti protekcionismu a měla proti účasti ve vládě největší výhrady, Lloyd George sám se velmi obával voleb a v souhlasu s nimi viděl rozkaz k popravě. Mezi těmito dvěma frakcemi stál vůdce strany Samuel, který se též bál konzervativní většiny, ale s kabinetním angažmá opatrně souhlasil.^[3]

Z voleb vzešla ohromná většina pro národní vládu; též díky faktu, že se vedení koaličních stran předem dohodla na kandidátech, aby si nekonkurovali ve stejném obvodě. Kabinet získal celkem 67% hlasů a 90% mandátů v Dolní sněmovně, neboli 554 z 615. Suverénně nejsilnější vládní stranou se stali konzervativci s 470 poslanci, následovali je Simonovi liberálové pod hlavičkou Liberální národní strany s 35, Samuelova Liberální strana s 33, MacDonaldovi národní labouristé s 13 a 4 nezávislí podporovatelé vlády. Labouristé získali pouze 52 poslanců, kvůli rozdělení liberálů ale zůstali druhou nejsilnější parlamentní skupinou, přestože bylo poslanců liberální orientace (liberálové, národní liberálové a Lloyd Georgeovi nezávislí liberálové) více než labouristické (labouristé a národní labouristé).

Volby celkově posílily pozici Konzervativní strany v národní vládě, ač v jejím čele zůstal MacDonald. Zpočátku fungovala v kabinetu jistá mezistranická identita, ta však s rostoucím sebevědomím konzervativců slábla a po odchodu Liberální strany z vlády roku 1932 zmizela; konzervativci vládě začali jednoznačně dominovat.^[4]

Výsledky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Všeobecné volby ve Spojeném království 1931 na Wikimedia Commons