Vůz Btx⁷⁶¹ ČD

Velkoprostorový přípojný vůz lehké stavby s oddíly 2. třídy
Fotografie vozu Btx761
Řada vozu	Btx761
Číselné označení	50 54 29-29
Kód řady KOV	761
Typové označení KOV	Btx 761-020
Výrobce	Vagónka Tatra Studénka
Rok výroby	1958–1969
Počet vyrobených	711
Provozovatel	České dráhy
Dosud provozováno	23
Domovská země	Česko
Domovské stanice	Cheb, Lužná u Rakovníka, Rakovník
Seznam českých osobních železničních vozů Seznam českých a slovenských přípojných vozů

Vozy Btx⁷⁶¹, číslované v intervalu 50 54 29-29, v 60. a 70. letech označené Balm, v 80. a 90. letech Bix, do 1. ledna 2009 označené 020, jsou řadou čtyřnápravových přípojných velkoprostorových osobních vozů druhé třídy z vozového parku Českých drah. Všechny tyto vozy byly pro tehdejší Československé státní dráhy vyrobeny v letech 1958–1969 ve Vagónce Studénce.

Vznik

(c) Karel Furiš, CC BY-SA 3.0

Přehrát média

Den železnice v Hradci Králové, velkoprostorový přípojný vůz Balm v pořadí druhý za motorovým vozem řady M 272.0

Vozy měly být určeny jako přípojné k motorovým vozům 820. Vzhledem k nízkému počtu čtyřnápravových přípojných vozů u Československých státních drah byl ale urychlen jejich vývoj a zkráceny typové zkoušky. Díky tomu byly první přípojné vozy dodány tři roky před motorovými vozy řady 820. Z toho důvodu z počátku jezdily za motorovými vozy 830, ke kterým nebyly přípojné vozy vůbec vyrobeny, a 850, ke kterým byly přípojné vozy dodávány později.^[1]

Technický popis

Jsou to neklimatizované vozy lehké stavby o délce 18 500 mm. Mají podvozky Tatra 1-740.^[2] Nejvyšší povolená rychlost těchto vozů je 90 km/h.^[3]

Nástupní prostory jsou umístěny zhruba v ¹/₃ a ²/₃ vozu a dělí vůz na tři velkoprostorové oddíly. Krajní oddíly mají po třech fiktivních oddílech, prostřední se skládá ze čtyř fiktivních oddílů. Celkem poskytují 68 míst k sezení realizovaných jako dvojmístné lavice v uspořádání 2 + 2 potažené zelenou koženkou z PVC.^[4] V čelech loketních opěrek se nacházejí výklopné popelníky.^[5] V jednom z krajních oddílů je umístěné jediné WC ve voze, ale přístup do něj je možný jen z nástupního prostoru.^[1]

Jednokřídlé nástupní dveře se otvírají směrem dovnitř a mají posuvný rošt, který kryje schůdky. Vozy mají polospouštěcí okna o šířce 1 000 mm^[5] zasklené jednoduchým sklem.^[6] V přední a zadní části vozů jsou ve a proti směru jízdy umístěná velká panoramatická pevná okna. Mezivozové přechody jsou řešeny pomocí sklopných můstků se shrnovacím zábradlí.^[1]

Větrání je kromě oken řešeno i stropním odsavačem. Vytápění vozů je teplovzdušné, vzduch je ohříván dvěma naftovými agregáty TA 10 vyrobených v Juranovských závodech v Brně. Na nápravách se nachází dynamo, které zásobuje vůz elektrickou energií. Osvětlení je napájeno ze dvou měničů 48 V / 220 V, 50 Hz. Provozní osvětlení je realizováno zářivkami, nouzové žárovkami.^[5][1]

Vozy jsou vybaveny 19žilovým průběžným kabelem pro řízení více motorových vozů řady 820 jedním strojvedoucím.^[5][1]

Původní nátěr těchto vozů byl přes okna krémový, pod okny červený. Mezi příznivci železnice je tento nátěr nazývaný polomáčený. Později byly vozy lakovány do červeného nátěru s krémovým pruhem pod okny podél celého vozu vyjma dveří.

Modernizace

V letech 1995–1997 bylo v MSV Studénka a ŽOS Nymburk zmodernizováno 68 vozů na řadu Btx⁷⁶³ (021). Mezi nejvýraznější změny patří snížení počtu míst k sezení na 66 (z toho dvě sklopné), nové tramvajové sedačky od firmy Fainsa, nová v horní čtvrtině výklopná okna, předsuvné dveře a dosazení vlakového rozhlasu. Z méně viditelných změn došlo k zesílení skříně, dosazení nových baterií, ovládání vytápění a větrání, výměně podlah, rekonstrukci přechodových můstků, které jsou nově určeny jen pro potřeby vlakové čety atd.^[4][1]

Provoz

Vozy původně bývaly řazeny v soupravách s motorovými vozy 820, 830, 850 a 851. V 90. letech dokonce kvůli nízkému počtu přípojných vozů Btn⁷⁵² jezdily s motorovými vozy 842. Mimo toho jezdily na vlacích tahaných motorovými lokomotivami, a také na tratích Tábor – Bechyně, Rybník – Lipno nad Vltavou a Jihlava – Veselí nad Lužnicí s lokomotivami elektrické trakce. Kromě toho je šlo potkat i na ozubnicových tratích Tanvald – Kořenov a Tisovec – Pohronská Polhora na Slovensku.^[1]

V letech 1994–1995 došlo vzhledem ke změně intervalu značení těchto vozů k přidělení nových inventárních čísel. Ta jsou přidělena v pořadí přečíslování, čili neodpovídají původním číslům. K dalšímu přečíslování došlo k 1. lednu 2009. Ani při tomto přečíslování nebyla respektována původní inventární čísla.^[4]

Mezi roky 1998 a 1999 bylo sedm vozů pronajato společnosti Viamont pro provoz na trati Sokolov – Kraslice.^[1]

Celkem čtyři vozy byly odprodány Bratislavské regionálné koľajové spoločnosti.^[1]

V červenci 2009 byl vůz č. 035 (původně č. 687) zakoupen sdružením Klub železničních cestovatelů. Do září 2010 byl vůz opraven, a v prostředním oddíle byl vybudován barový oddíl. Vůz bývá řazen v nostalgických vlacích.^[7] Kromě tohoto vozu ještě Klub železničních cestovatelů vlastní další dva vozy této řady.^[8]

V letech 2009–2012 došlo k převedení většiny zbývajících vozů do Železničního muzea v Lužné u Rakovníka. Poslední dva vozy jsou buď zrušené nebo dlouhodobě odstavené a do provozu již nezasahují.^[4]

Přezdívky

• „Krátký Balm“: vozy jsou vizuálně podobné vozům Bmx⁷⁶⁵, přezdívané „Balm“, ale jsou výrazně kratší.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vůz Btx761 ČD na Wikimedia Commons
• Fotogalerie vozů Btx⁷⁶¹, Btx⁷⁶³ a BDdtx⁷⁶⁴