Index vulkanické aktivity
Index vulkanické aktivity (anglicky VEI: Volcanic Explosivity Index) je stupnice pro klasifikaci intenzity sopečné činnosti, založená na kvantitativním přístupu. Byla sestavena v roce 1982 dvojicí britských vulkanologů Chrisem Newhallem a Stephen Selfem na havajské univerzitě. VEI představuje semikvantitativní škálu stupňů 0–8 o narůstající explozivitě, které odpovídají relativní velikosti (magnitudě) dané vulkanické erupce. Jednotlivé stupně škály se přidělují na základě určení dílčích faktorů indexu, z nichž nejpodstatnější jsou: celkové množství produkovaného pyroklastického materiálu (spad,tefry, žhavá mračna aj.), výška erupčního sloupce, trvání hlavní fáze eruptivní činnosti, kvalitativní parametry (tj. popisné, např. mírná, efuzivní, explozivní, kataklyzmatická apod.), styl dosavadní aktivity sopky a výška rozmývání erupčního oblaku (troposféra x stratosféra). Jako hlavní parametr se používá zejména objem vyvrženého materiálu, přičemž měřítko stupnice je logaritmické (nárůst objemu desetinásobně s každým přibývajícím stupněm), neplatí však pro VEI 0, VEI 1 a VEI 2. Čím je číslo indexu vyšší, tím je erupce větší. Do VEI 0 patří nejčastěji efuzivní aktivita (výlev lávy na povrch).
Index
| VEI | Objem vyvrženého materiálu | Klasifikace | Popis | Výška sopečného mraku | Frekvence | Průnik vyvrženin do troposféry | Průnik vyvrženin do stratosféry | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Příklady | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 0 | < 104 m3 | Havajská erupce | efuzivní | < 100 m | nepřetržitě | zanedbatelný | žádný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Erebus (1963), Kīlauea (1977), Mawson Peak (2006), Dallol (2011), Piton de la Fournaise (2017) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 1 | > 104 m3 | Havajská erupce Strombolská erupce | mírná | 100 m – 1 km | denně | velmi malý | žádný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Stromboli (od dob Římské říše), Nyiragongo (2002) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 2 | > 106 m3 | Strombolská erupce Vulkánská erupce | explozivní | 1–5 km | každé 2 týdny | mírný | žádný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Unzen (1792), Cumbre Vieja (1949), Galeras (1993), Sinabung (2010) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 3 | > 107 m3 | Vulkánská erupce Peléjská erupce Sub-pliniovská erupce | katastrofální | 3–15 km | každé 3 měsíce | podstatný | možný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Lassen Peak (1915), Nevado del Ruiz (1985), Soufrière Hills (1995), Ontake (2014) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 4 | > 0.1 km3 | Peléjská erupce Sub-pliniovská erupce Pliniovská erupce | kataklyzmatická | > 10 km | každých 18 měsíců | podstatný | pravděpodobný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Laki (1783), Kīlauea (1790), Mayon (1814), Mont Pelée (1902), Colima (1913), Sakuradžima (1914), Katla (1918), Galunggung (1982), Eyjafjallajökull (2010), Calbuco (2015) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 5 | > 1 km3 | Peléjská erupce Pliniovská erupce | obrovská | > 10 km | každých 12 let | podstatný | významný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Vesuv (79), Fudži (1707), Agung (1963), Mount St. Helens (1980), El Chichón (1982), Hudson (1991) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 6 | > 10 km3 | Pliniovská erupce Ultra-pliniovská | kolosální | > 20 km | každých 50–100 let | podstatný | podstatný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Nevado de Toluca (8550 př. n. l.), Mount Veniaminof (1750 př. n. l.), Ilopango (450), Huaynaputina (1600), Krakatoa (1883), Santa Maria (1902), Novarupta (1912), Pinatubo (1991) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 7 | > 100 km3 | Ultra-pliniovská | superkolosální | > 20 km | každých 500 až 1000 let | podstatný | podstatný | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Campi Flegrei (před 37 000 lety), Kikai (4300 př. n. l.), Robledo (2300 př. n. l.), Théra (1620 př. n. l.), Taupo (180), Pektusan (946), Tambora (1815) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 8 | > 1000 km3 | Ultra-pliniovská | megakolosální | > 20 km | každých 50 000 let | obrovský | obrovský | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Yellowstone (před 630 000 lety), Toba (před 74 000 lety), Taupo (před 25 360 lety) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dosud je známo kolem čtyřiceti erupcí o síle VEI 8 za posledních 132 milionů let. Třicet z nich se odehrálo během posledních 36 milionů let. To naznačuje, že nezanedbatelné množství není stále známo a údajně by jich mohlo být celkem šedesát. Podle dosavadních dat dochází k těmto enormním erupcích jednou za 50 tisíc let. Posledním byl výbuch supervulkánu Taupo na Novém Zélandu před 27 tisíci lety.
V posledních 10 000 letech (celé období holocénu) nastalo nejméně 10 erupcí o síle VEI 7. Dále je známo padesát osm erupcí pliniovského typu, včetně třinácti erupcí, během nichž došlo k vzniku kaldery. U všech se bohužel nedala přesně stanovit intenzita na VEI stupnici.
Global Volcanism Program (GVP) eviduje 7 742 sopečných erupcí v holocénu (9700 př. n. l. až po současnost), což představuje 75 % veškerých erupcí v daném období, 49 % z nich má menší intenzitu než VEI 2 a 90 % menší než VEI 3.
Galerie
Znázornění objemů vyvržených sopečných materiálů.
VEI 1 - Strombolský typ erupce italského vulkánu Stromboli (1980).
VEI 2 – Freatická erupce na White Island, 9. prosince 2019.
VEI 3 – Indonéská Agung, 27. listopadu 2017
VEI 4 – Islandská Eyjafjallajökull, 17. dubna 2010.
VEI 5 – Mount St. Helens v USA, 18. května 1980.
VEI 6 – Erupce sopky Pinatubo na Filipínách dne 12. června 1991.
Související články
- Horká skvrna – místo vývěru magmatu mimo okraje litosférických desek
- Magma – žhavá tavenina v hloubi Země
- Magmatická hornina – hornina vzniklá krystalizací magmatu
- Ohnivý prstenec – pás sopek táhnoucí se z Jižní Ameriky přes Kamčatku, Japonsko a Filipíny
- Láva – magma na povrchu
- Sopečná erupce – výron magmatu ze sopky
- Sopečné jezero – jezero vzniklé vulkanickou činností
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu index vulkanické explozivity na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The first major eruption of Pinatubo on June 12, 1991; view to the west from Clark Air Base. Pyroclastic flows (clouds of ash and steam) advanced 5-15 km down the north, northwest, and southwest flanks of the volcano. Most of the remaining personnel at Clark Air Base were evacuated along with thousands of people at nearby Angeles City. However, personnel returned to Clark Air Base within a few hours of the start of this first eruption, as winds had blown the volcanic ash south of the base.
Autor: GNS Science (formerly Institute of Geological and Nuclear Sciences Ltd.), Licence: CC BY 3.0 nz
View of the 2019 Whakaari / White Island eruption from Whakatane at 14:20, 9 minutes after the start of the eruption
Autor: Michael W. Ishak (www.myreefsdiary.com), Licence: CC BY-SA 4.0
Mount Agung, November 2017 eruption - 27 Nov 2017.
On May 18, 1980, at 8:32 a.m. Pacific Daylight Time, a magnitude 5.1 earthquake shook Mount St. Helens. The bulge and surrounding area slid away in a gigantic rockslide and debris avalanche, releasing pressure, and triggering a major pumice and ash eruption of the volcano. Thirteen-hundred feet (400 meters) of the peak collapsed or blew outwards. As a result, 24 square miles (62 square kilometers) of valley was filled by a debris avalanche, 250 square miles (650 square kilometers) of recreation, timber, and private lands were damaged by a lateral blast, and an estimated 200 million cubic yards (150 million cubic meters) of material was deposited directly by lahars (volcanic mudflows) into the river channels. Fifty-seven people were killed or are still missing. USGS Photograph taken on May 18, 1980, by Austin Post.
(c) Wolfgangbeyer, CC BY-SA 3.0
Eruption of Stromboli (Isole Eolie/Italia), ca. 100m (300ft) vertically. Exposure of several seconds. The dashed trajectories are the result of lava pieces with a bright hot side and a cool dark side rotating in mid-air.
Autor: Boaworm, Licence: CC BY 3.0
Overlooking the Eyjafjallajökull glacier and the ongoing volcano eruption from Hvolsvöllur on April 17th, 2010.
Glowing `a`a lava flow front advancing over pahoehoe lava on the coastal plain of Kilauea Volcano, Hawaii. 'A'a (pronounced "ah-ah") is a Hawaiian term for lava flows that have a rough rubbly surface composed of broken lava blocks called clinkers. The incredibly spiny surface of a solidified 'a'a flow makes walking very difficult and slow. The clinkery surface actually covers a massive dense core, which is the most active part of the flow. As pasty lava in the core travels downslope, the clinkers are carried along at the surface. At the leading edge of an 'a'a flow, however, these cooled fragments tumble down the steep front and are buried by the advancing flow. This produces a layer of lava fragments both at the bottom and top of an 'a'a flow.