VF-6

Fighter Squadron 6
Země	Spojené státy americké Spojené státy americké
Vznik	23. září 1921
Zánik	29. října 1945
Typ	letecká peruť
Funkce	stíhání
Přezdívka	„Flying Chiefs“
Nadřazené jednotky	United States Navy
Účast
Války	druhá světová válka
Bitvy	bitva u Midway bitva ve Filipínském moři
Letouny
Stíhací	Vought VE-7 F6C Hawk FU-1 Boeing F2B Boeing F3B Grumman F2F Grumman F4F

Fighter Squadron 6 (Stíhací peruť 6) neboli VF-6 byla letecká peruť Námořnictva Spojených států amerických. Původně vznikla 23. září 1921 jako Combat Squadron 4 (Bojová peruť 4), a 1. července 1922 byla přeznačena na VF-2 a poté 19. března 1923 na VF -2B a 1. ledna 1927 na VF-6B, 1. července 1927 na VF-6, 1. července 1928 na VB -2B, 1. července 1930 na VF-6B, 1. července 1937 na VF-3 a 15. července 1943 opět na VF-6. Rozpuštěna byla 29. října 1945.^[1]

Combat Squadron Four (Bojová peruť 4) byla založena 23. září 1921 na Námořní letecké základně San Diego v Kalifornii. Pod novým označením VF-2 a přezdívkou Flying Chiefs poté operovala s dvouplošníky Vought VE-7 z paluby USS Langley, první letadlové lodi US Navy. Mezi lety 1922 a 1925 pak peruť VF-2/VF-2B prováděla experimenty s palubními operacemi u kalifornského pobřeží. Aktivity letadel byly zprvu omezeny na průzkum, ale ukázaly vrchnímu veliteli amerického námořnictva potenciál námořního letectva a ten pak doporučil co nejrychlejší dokončení USS Lexington a USS Saratoga.

V roce 1926 VF-2B se stroji Curtiss F6C Hawk jako první peruť předvedla koncepci střemhlavého bombardování simulovanými útoky na lodě Pacifického loďstva z výšky 12 000 stop, které překvapily velitele hladinových lodí, očekávající běžné útoky z malé výšky a vodorovného letu a zaskočily obsluhy protiletadlových zbraní.

V roce 1927 peruť označená nyní jako VF-6 obdržela stroje Vought FU-1, z nichž po jednom obdržela každá bitevní loď floty, a zbývající stroje jednotky zůstaly na základně NAS North Island. Stroje jednotky byly hydroplány katapultované z palub lodí a přistávající na hladině moře, odkud byly vyzdviženy zpět na palubu.

V roce 1928 byla peruť přeložena zpět na USS Langley a byla přeznačena na VF-2B. Během následujících patnácti let nesla střídavě označení VF-6B, VF-3, a VF-6, v závislosti na příslušnosti mateřské lodi (Dodatek „B“ znamenal, že byla součástí bitevního loďstva (Battle Fleet), „S“ nesly peruti lodí průzkumného loďstva (Scouting Fleet). V roce 1937 byl tento rozlišovač z označení námořních perutí odstraněn).

V letech 1930 a 1931 VF-6B prodělala dva operační turnusy na palubě USS Langley se stroji Boeing F2B. Později přešla na výškové stíhačky Boeing F3B a posléze na typ Grumman F2F.

Jako VF-3 peruť sloužila na palubách nosičů USS Saratoga a USS Yorktown až do bitvy u Midway. Po bitvě u Midway byla peruť až do konce války součástí palubní skupiny USS Enterprise. V roce 1942 byl velitelem peruti (tehdy Lieutenant Commander) John Thach.

15. července 1943 si perutě VF-3 a VF-6 vyměnily svá označení, což vyústilo v tři roky trvající spor mezi nimi o to, který z útvarů má nárok na emblém kreslené postavy Felix the Cat a pojmenování od něj odvozené, až do 15. listopadu 1946, kdy byla VF-3 přeznačena na VF-3A a získala od náčelníka námořních operací oficiální svolení emblém užívat.

• John Thach
• Edward "Butch" O'Hare
• Alexander Vraciu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku VF-6 na anglické Wikipedii.

• Námořnictvo Spojených států amerických

• Obrázky, zvuky či videa k tématu VF-6 na Wikimedia Commons