VISTA
| VISTA | |
|---|---|
 | |
| Organizace | Evropská jižní observatoř |
| Observatoř | Observatoř Paranal |
| Oblast | Atacama |
| Stát | Chile |
| Souřadnice | 24°36′57″ j. š., 70°23′51″ z. d. |
| Nadmořská výška | 2 518 m n. m. |
| První světlo | 1. prosince 2009 |
| Webová stránka | http://www.vista.ac.uk |
| Commons | VISTA (telescope) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) je optický dalekohled se zrcadlem o průměru 4,1 m pro pozorování v oblasti viditelného i infračerveného spektra. Provozuje jej Evropská jižní observatoř (ESO) na hoře Cerro Paranal v severní Chile.
Jde o největší přehlídkový dalekohled současnosti,[1] v roce 2023 by jej však měl překonat dalekohled Large Synoptic Survey Telescope (LSST), který bude vybaven primárním zrcadlem o průměru 8,4 m.
Do provozu byl uveden v prosinci 2009. Původně jej vyvíjelo konsorcium 18 anglických univerzit pod vedením Queen Mary, University of London.[2] Po přistoupení Velké Británie k Evropské jižní observatoři byl započten jako příspěvek Velké Británie a byl roku 2009 převzat pod správu ESO, která jej nyní provozuje.
Popis
Dalekohled má optickou konstrukci systému Ritchey-Chretien a je umístěn na azimutální vidlicové montáži.[1] Nachází se ve válcovitém dómu kompaktního tvaru. Je součástí Observatoře Paranal v Chile; nestojí však přímo na plošině, kde jsou umístěny čtyři dalekohledy VLT, ale na vedlejším vrcholu asi 2 km severně.
Zrcadla
Primární zrcadlo dalekohledu je hyperbolické a má průměr 4,1 m. Je vyrobené ze Zeroduru, sklokeramického materiálu s minimální tepelnou roztažností.[3] Je vybroušené s přesností 20 nanometrů a pokryté vrstvou stříbra, které tvoří vlastní odraznou vrstvu. K vyrovnání deformací způsobených náklonem zrcadla nebo změnou teploty je vybaveno systémem aktivní optiky.
Sekundární zrcadlo je také hyperbolické, má průměr 1,24 m a je vyrobené z Astro-Sitalu.[3] Od něj je obraz odrážen otvorem uprostřed hlavního zrcadla k zobrazovací kameře.
Přístrojové vybavení
Zobrazovacím přístrojem dalekohledu je infračervená kamera VIRCAM (VISTA InfraRed CAMera), která je umístěna v Cassegrainově ohnisku dalekohledu. Je vybavena CCD zobrazovačem s 16 detektory o celkové kapacitě 67 megapixelů, které jsou chlazeny na teplotu -200 °C.[4] Mezi jednotlivými detektory jsou z konstrukčních důvodů větší mezery a proto výsledný snímek určité části oblohy vzniká až kombinací šesti dílcích snímků, mezi nimiž dalekohled vždy změní polohu o vzdálenost odpovídající rozteči jednotlivých detektorů.
Kamera pracuje v blízké infračervené oblasti 0,9 – 1,2 μm a každou noc vyprodukuje kolem 315 GB dat.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Přehlídkový dalekohled VISTA [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online.
- ↑ The VISTA consortium [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The VISTA mirror [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VIRCAM [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu VISTA na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: VISTA/ESO, Licence: CC BY 4.0
Because the VISTA camera has large gaps between the chips multiple images need to be taken at slightly different pointing's so that an image covering a contiguous piece of sky can be reconstructed. This picture shows how six different "paw print" exposures are combined to make one "tile", shown on the right.
Autor: ESO/G. Hüdepohl, Licence: CC BY 4.0
The three-tonne VISTA infrared camera hangs in the air in front of the telescope after it was removed to allow VISTA's main mirror to be re-coated. Towards the right the optical window that seals the camera glints in the artificial light and on the left the complex cryogenic cooling and electronic systems for the sixteen infra-red-sensitive detectors can be seen. Observing at wavelengths longer than those visible with the human eye allows VISTA to study objects that are otherwise impossible to see because they are either too cool to shine, obscured by dust clouds or because they are so far away that their light has been stretched beyond the visible range by the expansion of the Universe.