VK45.01 (P) Tiger (P)

Náčrt tank Tiger (P)

Tank Tiger (P) byl jedním z prototypů těžkých tanků, které Němci za 2. světové války postavili. Byl to jeden ze 3 zvažovaných návrhů na legendární tank Tiger, avšak jeho nedostatky mu zabránily dostat se do sériové výroby a na frontu

Vývoj tanku Tiger

Němci na začátku války nekladli těžkým tankům příliš velký význam, protože pro strategii bleskové války (blitzkrieg) byly tyto stroje naprosto postradatelné. Až 26. května 1941 se rozhodlo o urychleném vývoji nových těžších tanků, který však neměl ještě tak velký význam. V druhé polovině roku 1941 se Němečtí tankisté setkali s nepřátelskými tanky T-34 a KV, které ve většině ohledech naprosto převyšovaly Německé protivníky. Proto se rozhodlo, že vývoj těžších tanků než byl tehdy nejtežší Německý stroj PzKpfw IV o váze 25 tun, je naprostou prioritou. Závodu o vývoji stroje se zúčastnily 3 konkurenční firmy- Krupp, Porsche a Henschel. Tyto firmy pak ale musely pod příkazem Německé armády spolupracovat. Krupp měl dodat hlavní výzbroj a věž. Porsche a Henschel soutěžily mezi sebou, kdo vyvine kvalitnější podvozek. Původní návrh firmy Henschel VK36.01 (H) byl zamítnut kvůli nevhodné hlavní výzbroji. Později Henschel zapracoval na vývoji tanku VK45.01 (H) který se už značně podobal budoucímu tanku Tiger a který také vyhrál závod. Porsche mezitím pracoval na velmi odlišném stroji. Porscheho tank VK45.01 (P) dostal dvojici vzduchem chlazenou benzino-elektrickou dvojici motorů. Tato pohonná jednotka byla velmi poruchová a potřebovala hodně paliva, proto měl tank dojezd jenom okolo 50km v terénu. Jeho věž byla umístěna nápadně vpředu, čímž zvětšovala délku vozidla. Ve většině dalších ohledech pak byl tento tank stejný jako návrh firmy Henschel. Měl stejnou výzbroj a pancéřování. Jeden z deseti vyrobených tanků sloužil jako velitelské vozidlo.

Stíhač tanků Ferdinand/Elefant

Firma Porsche zkonstruovala celkem do roku 1943 10 strojů a 95 podvozků. Potom co byl návrh Porscheho Tigeru zamítnut, rozhodlo se, že se další stroje použijí k výstavbě těžkých stíhačů tanků. 5 strojů bylo konvertováno na vyprošťovací Bergetigery a posledních 90 kusů bylo použito k osazení těžkého protitankového děla. Stíhač tanků Ferdinand měl pancéřování od 80 do 200 milimetrů, což je zhruba 2x více, než má tank Tiger. Bylo použito těžké dělo ráže 8,8cm. Těchto 90 tanků bylo poprvé nasazeno v bitvě u Kursku, kde prokázaly velmi malou mobilitu a téměř naprostou bezzbranost proti nepřátelské pěchotě. Posledních 48 kusů bylo na konci roku 1943 přestavěno na verzi Elefant. Změny se týkaly pouze přidání kulometu MG34 a velitelské kupole z tanků Stug III. Tyto stroje byly nasazeny v Itálii a později na Ukrajině. Poslední tank byl údajně zničen až 22. dubna 1945 nedaleko Berlína.

Stíhač tanků Elefant v Ruském tankovém muzeu v Kubince

Technické údaje (Tiger (P)):

Váha: 60 000 kg

Pancéřování: 20-100 mm

Délka: 9,45m

Šířka: 3,4m

výška 2,9m

Osádka: 5

Maximální rychlost: 35 km/h

Dojezd: 50km (v terénu) a 105km (na silnici)

Primární výzbroj: 8,8cm KwK 36 L/56

Sekundární výzbroj: 2x 7,92mm MG34