VONAPO 20

VONAPO 20 (VOjennyj NAbljudatělnyj POst) byla společná československo-sovětská zpravodajská ústředna (působící v Praze v letech 1936 až 1938) namířená proti Německu. Hlavním úkolem této zpravodajské agentury bylo provádět ofenzivní rozvědnou činnost mezi německými emigranty v Československu.^[1] Tyto aktivity vykonávala ústředna prostřednictvím vlastní agenturní sítě tvořené československými a německými agenty, informátory a dalšími spolupracovníky.^[1]

Historie vzniku

V průběhu roku 1936 zahájila československá rozvědka systematickou práci mezi německými emigranty.^[2] Tato práce pramenila především z Československo - sovětské smlouvy o spolupráci podepsané v květnu roku 1935^[1] se sovětskou zpravodajskou službou.^[2] Výsledkem této spolupráce bylo i zřízení společné agenturní ústředny zpravodajských služeb ČSR a SSSR. Ta sídlila v Praze, kde operovala pod krycím označením VONAPO 20.^[2] VONAPO 20 zahájil svoji činnost dne 27. května 1936. Principiálně se práce této agenturní ústředny shodovala s činností dřívější československo - francouzské Poste Mixte.^{[2] [p 1]} V čele nové zpravodajské ústředny VONAPO 20 stál zkušený pracovník druhého oddělení Hlavního štábu (tehdejší vojenské zpravodajské služby) major Karel Paleček. ^{[p 2]} (V jeho rukou bylo veškeré řízení agenturní práce.)^[2] Chod agentury VONAPO 20 zajišťovali finančně sověti. Prostřednictvím zástupce sovětské vojenské rozvědky GRU (Glavnoje Razvedivatěľnoje Upravlenije - Hlavní správa rozvědky)^[1] přiděleného k expozituře VONAPO 20 pak také mohli zadávat této výzvědné síti vlastní zpravodajské požadavky.^{[2] [p 3]}

Fungování

Za účelem výměny zpravodajských informací se uskutečnily celkem dvě společné zpravodajské konference. Kromě nich ale výměna informací probíhala pouze jednosměrně - z Prahy do Moskvy. Rusové žádné informace neposkytovali.^[4] Zpravodajská ústředna VONAPO 20 spolupracovala s cizineckým oddělením pražského policejního ředitelství. Jako tipaře pro výběr agentů se využívalo německých emigrantů.^[2] Ofenzivní rozvědka, kterou VONAPO 20 realizoval, přinesla do konce roku 1937 více než 1300 agenturních schůzek.^[2] Kromě stovek zpráv bylo získáno i 140 původních německých dokumentů.^[2] V roce 1937 VONAPO 20 pomáhal organizovat transport sovětských důstojníků a specialistů do Španělska (zmítaného občanskou válkou). Spolupráce se sovětskými zpravodajci zároveň znamenala ukončení spolupráce s polskými zpravodajskými službami. (Poláci podezřívali Čechy, že poskytují sovětům československé území pro špionáž proti Polsku.)^[5]

Konkrétní výsledky činnosti VONAPO 20

Do konce roku 1937 měla zpravodajská ústředna VONAPO 20 v evidenci celkem 623 lidí, o jejichž spolupráci uvažovala, tedy takzvaných zájmových osob.^[6] Z těchto osob bylo nakonec vybráno 24 agentů v Německu, pět v Rakousku a dva v severních Čechách.^[6] Tito agenti dodali více než jeden tisíc zpráv a 140 dokumentů.^[6] Náklady na tyto informace činily 726 tisíc korun.^[6]

V průběhu let 1937 až 1938 se podařilo postupně obstarat nejrůznější materiál:

• služební příručky,
• rozkazy nižších jednotek,
• výnosy německých ministerstev a
• další úřední spisy.^[2][6]

K těm významnějším materiálům patřily například

• služební předpis wehrmachtu pro výcvik protitankových jednotek,^[6]
• návody pro používání šifrovacího stroje Enigma,
• program návštěvy italské delegace v podnicích těžkého a chemického průmyslu na jaře roku 1937^[6] nebo
• směrnice pro konání velkých dělostřeleckých manévrů v červnu 1938.^[2]

Někteří spolupracovníci VONAPO 20

• Major letectva RNDr. Josef Jedlička zahájil zpravodajskou spolupráci s agenturní sítí této společné vojenské zpravodajské ústředny VONAPO 20 pravděpodobně již od roku 1937 a to nejspíše na doporučení důstojníka Československé vojenské zpravodajské služby majora Karla Palečka, s nímž se osobně znal z období společného působení v československých legiích v Rusku.^[1] Jedlička uměl jak německy tak rusky a zároveň měl zkušenosti z výkonu funkce zpravodajského důstojníka při Zemském vojenském velitelství (ZVV) v Užhorodě a Úřadu vojenského atašé v Budapešti v první polovině 20. let dvacátého století.^[1]

• V rámci VONAPO 20 rovněž působil i budoucí odbojový spolupracovník RNDr. Josefa Jedličky, spisovatel, cestovatel a radioamatér Otakar Batlička.^[1]

• Někteří spolupracovníci VONAPO 20
• 

  RNDr. Josef Jedlička

• 

  Otakar Batlička

Historie zániku

Po konferenci v Mnichově v září 1938 ztratilo agenturní zpravodajství (jakož i budování rozsáhlých špionážních sítí) smysl.^[2] Nový nábor agentů byl zastaven v říjnu 1938 a stávající zpravodajská síť byla silně zredukována.^[2] Tajná válka proti Německu byla postupně omezována a v prosinci roku 1938 došlo ke zrušení všech předsunutých agenturních ústředen v Čechách a na Moravě.^[2] Bylo sice místo nich zřízeno Agenturní ústředí proti Německu (APÚN), ale jeho cílem již nebylo plnění ofenzivních zpravodajských úkolů.^[2]

Ukončení činnosti společné zpravodajské ústředny vojenských zpravodajských služeb ČSR a SSSR VONAPO 20 v podzimních měsících roku 1938 donutilo rezidenturu GRU v Praze k tomu, aby od počátku roku 1939 a v průběhu následujícího roku 1940 začala urychleně vytvářet a obnovovat svoji novou vlastní síť agentů, informátorů a důvěrníků s cílem odhalování německých válečných příprav.^[1]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Pacner, Karel. Československo ve zvláštních službách: pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989. Vyd. 1. Praha: Themis, 2001-2002. 4 sv. ISBN 80-7312-002-X.
• Fárek, František a Ježek, Vladimír, ed. Stopy mizí v archívu ... 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1975. 249 s., [8] s. obr. příl.
• Kokoška, Jaroslav a Kokoška, Stanislav. Spor o agenta A-54: kapitoly z dějin československé zpravodajské služby. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 347 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-206-0437-5.
• Stanislav Kokoška, "Československo - sovětská zpravodajská spolupráce v letech 1936 – 1941", Historie a vojenství 46, ročník 1997, číslo 5, strany 37 až 52.

Související články

• Druhé oddělení Hlavního štábu