Va, pensiero

Va, pensiero, sull’ali dorate;
va, ti posa sui clivi, sui colli,
ove olezzano tepide^{[pozn. 2]} e molli
l’aure dolci del suolo natal!

Del Giordano le rive saluta,
di Sionne le torri atterrate…
O mia patria sì bella e perduta!
O membranza sì cara e fatal!

Arpa d’or dei fatidici vati,
perché muta dal salice pendi?
Le memorie nel petto raccendi,
ci favella del tempo che fu!

O simile di Solima ai fati
traggi un suono di crudo lamento,
o t’ispiri il Signore un concento
che ne infonda al patire virtù.

Leť, myšlenko, na zlatých křídlech,
Vznes se, zastav se v každém údolí a na každém kopci,
Kde vane jemný svěží vánek
voní vůně rodné země.

Pozdrav břehy Jordánu,
Zbořené věže Siónu…
Ó, má vlasti, ty krásná, ty ztracená!
Ó, drahá vzpomínko, můj drahý osude!

Harfo ze zlata, posle osudu,
Proč na vrbě visíš němě?
V srdcích zažehni oheň vzpomínek,
Promluv k nám o minulých dnech!

Tak podobný osudu Jeruzaléma
Dones k nám zpěv plný bolesti!
Kéž ti Pán dá znamení,
Který nám dodá sílu snést utrpení.