Vaclovas Intas

Vaclovas Intas
památník v Mosėdisu
Narození	14. listopadu 1925 Kivyliai, okres Skuodas
Úmrtí	19. listopadu 2007 (ve věku 82 let) Mosėdis, okres Skuodas
Místo pohřbení	Mosėdis
Bydliště	Mosėdis
Národnost	Litevec
Vzdělání	Kaunaský lékařský institut (Kauno medicinos institutas; 1955)
Povolání	Primář
Zaměstnavatelé	Nemocnice v Mosėdisu; 1979–2000 ředitel Mosėdského muzea kamenů
Znám jako	zakladatel Mosėdského muzea kamenů
Děti	5 dětí; dcera Danutė převzala starost o usedlost
Rodiče	Stanislovas Intas, Benigna Intienė, roz. Kovaitė
Příbuzní	Stasys, Jonas, Juozas, (starší) Pranas (mladší) Intové – bratři
zakladatel Mosėdského oddělení Sąjūdisu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vaclovas Intas (14. listopadu 1925, Kivyliai, okres Skuodas, Litva – 19. listopadu 2007, Mosėdis, Litva), byl primářem nemocnice v žemaitském městečku Mosėdisu, po jejím zrušení v roce 1976 lékařem v Mosėdské poliklinice, až do roku 1980 zodpovědný za výstavbu nové Mosėdské polikliniky a také lékárny. Největší jeho význam ale tkví v založení a zkrášlování Mosėdského muzea unikátních kamenů.

Životopis

V roce 1936 dokončil základní školu v Aleksandriji, v roce 1946 začal studovat ve Středdní zemědělské technické škole v Klaipėdě, ale sovětští tajní mu ji dokončit nedovolili, v roce 1949, skrývaje se před Bezpečností tajně dokončil gymnázium pro dospělé (jeho rodiče a starší bratři byli odvezeni do vyhnanství), v roce 1955 absolvoval s vyznamenáním Kaunaský lékařský institut (Kauno medicinos institutas). Po ukončení studií pracoval zpočátku jako primář na interně v nemocnici ve Skuodu. Když byla v září roku 1957 otevřena v Mosėdisu oblastní nemocnice, byl do ní Vaclovas Intas přidělen jako primář. V městě byl v té době nepořádek, samé smetiště a proto začal V. Intas s kolegy okolí nemocnice a město zvelebovat. V různých sovětských republikách navštívil kolem 20 botanických zahrad a chráněných území. V Mosėdisu pracoval a žil až do své smrti, zde je také pochován.

Zakladatel muzea unikátních kamenů

Okolí Skuodu je bohaté na zajímavé kameny a balvany. Při melioračních pracích bývalo dříve zvykem balvany svézt na skládku a tam je výbušninou rozmetat. Takto získaná drť byla používána v cestářství a podobně. Doktor V. Intas ale začal žádat pracovníky meliorací, aby unikátní kameny neničili, začal je číslovat a sbírat. Zpočátku menší kameny vozil sám na kole, potom koňským potahem a posléze zapojil do sbírkové činnosti i další obyvatele města. Každoročně začal tvořit několik alpinárií, ve kterých skloubil přirozenou krásu rostlin, kamenů a vody. Nejdříve alpinária pokryla území kolem nemocnice (1,5 ha), dále ulice Kapų (Hřbitovní) (nyní ul. Akmenų - Kamenů) a po požáru v roce 1962 i městské centrum, park při řece Bartuva (8 ha – tato plocha byla později přidělena založenému muzeu). Za počátek tvorby muzea se považuje rok 1957. V roce 1979 se V. Intas stal ředitelem muzea unikátních kamenů. V této funkci setrval až do roku 2000.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaclovas Intas na litevské Wikipedii.

Externí odkazy

• Intův životopis (v litevštině)