Vakomyš dlouhoocasá

Jak číst taxoboxVakomyš dlouhoocasá
Chybí zde svobodný obrázek
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádkunovci (Dasyuromorphia)
Čeleďkunovcovití (Dasyuridae)
Rodvakomyš (Planigale)
Binomické jméno
Planigale ingrami
(Thomas, 1906)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Poddruhy
  • Planigale ingrami brunnea Troughton, 1928[2]
  • Planigale ingrami ingrami (Thomas, 1906)[2]
  • Planigale ingrami subtilissima (Lönnberg, 1913)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vakomyš dlouhoocasá (Planigale ingrami) je australský vačnatec z čeledi kunovcovití (Dasyuridae) a rodu Planigale. Druh popsal Oldfield Thomas roku 1906 jako Phascogale ingrami.

Výskyt

Domovinou vakomyši dlouhoocasé jsou vnitrozemské oblasti severovýchodní Západní Austrálie, Severního teritoria, Queenslandu a severovýchodní Jižní Austrálie.[3] Žije na sezónně zaplavovaných pastvinách a v savanových lesích.[4] Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje tento druh za „mimořádně hojný“ a navzdory určitému tlaku ze strany pastevectví a predace zavlečenými kočkami zůstávají populace vakomyší celkově stabilní. Na základě IUCN proto vakomyš dlouhoocasá spadá mezi málo dotčené druhy.[5]

Popis

Vakomyš dlouhoocasá je s délkou těla 55 až 65 mm nejmenším žijícím vačnatcem na světě, přičemž tělesná hmotnost dosahuje pouhých 4,2 až 4,3 gramů. Tento druh se vyznačuje velmi plochou hlavou, špičatou tlamou a tenkým lysým ocasem, jenž svou délkou přesahuje délku těla. Zadní končetiny bývají o něco delší než končetiny přední. Osrstění se pohybuje v šedohnědě nažloutlých odstínech, s o něco světlejšími spodními partiemi. V rámci tělesných rozměrů i zbarvení se neobjevuje pohlavní dimorfismus.[4][6]

Chování

Navzdory své velikosti je vakomyš dlouhoocasá zuřivým lovcem; loví hmyz, ještěrky, a dokonce i mláďata jiných savců, přičemž pomocí vytrvalého kousání dovede přemoci i kořist několikanásobně převyšující její vlastní délku.[3][4] Potravu vakomyši shánějí prakticky nepřetržitě, byť v noci mohou upadat do několikahodinového stavu torporu, aby tak šetřily energií. V regionu, kde se tento druh vyskytuje, probíhá zhruba během dubna až listopadu osmiměsíční období sucha, během něhož se ve vysušené půdě vytvářejí hluboké trhliny. Vakomyši v těchto trhlinách jednak hledají potravu, jednak jim samotným mohou posloužit jako úkryt – extrémně plochá hlava může představovat adaptaci pro pohyb v tomto nezvyklém terénu. Rozmnožování je většinou načasováno do období dešťů. Samice rodí 4 až 8 potomků, prvních 6 týdnů kojených v matčině vaku. V jižní části areálu výskytu mohou vrhy čítat až 12 mláďat.[4][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c SPECIES Planigale ingrami [online]. Mammal Species of the World – 3th Edition [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b NOWAK, Ronald. Walker's Mammals of the World : Monotremes, Marsupials, Afrotherians, Xenarthrans, and Sundatherians. Baltimore; London: John Hopkins University Press, 2018. S. 116–118. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 12 Mammals I. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 298. (anglicky) 
  5. ↑ Woinarski, J., van Weenen, J. & Burbidge, A. 2016. Planigale ingrami. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T40534A21944891. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40534A21944891.en. Accessed on 16 August 2023.
  6. ↑ a b OLSON, K. Planigale ingrami [online]. Animal Diversity Web, 2008 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
No living being photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Náhrada chybějícího obrázku živého tvora v češtině