Valaška

Horalský kroj a valaška.

Valaška je obecně užívané označení pro dlouhou, lehkou a tenkou sekeru. Správné označení ovšem je obušek (též tenčica), jak tento opěrný, obranný i pracovní nástroj nazývali jeho poslední uživatelé v zemích koruny české – moravští Valaši. Kromě Valašska se nošení obušku dlouho udrželo i na Slovensku a v polském Podhalí – v oblastech ovlivněných tzv. valašskou kolonizací a salašnickým chovem ovcí. Přitom v 17. století se obušek dokládá také mezi ostatním českým i německým obyvatelstvem u nás a patřil ke zbraním, jejichž nošení na veřejná shromáždění se poddaným zakazovalo. Roku 1838 se Valachům zapovědělo nosit železné obušky – ale zákaz se porušoval. S vývojem folklorismu (od konce 19. stol.) nabýval obušek-valaška funkci regionálního znaku. Topůrko se zkrátilo na cca 1 m – na délku cestovní hole a obušek se stal suvenýrem, který nebyl ušetřen samoúčelného zdobení „lidovým“ ornamentem. Dnes je vyráběna hlavně jako suvenýr nebo na dekorativní účely. Valaška – obušek je zařazena na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Obušek je sekyrka s ostřím cca 6–8 cm širokým a výškou železa 10–12 cm; nasazena na toporu z houževnatého dřeva délky až 150 cm. Používal se :

  • k odtínání letniny (větve listnatých stromů, krmivo pro dobytek na zimu)
  • k lizování (lihování) – tj. označování záseky hraničních stromů na javořinách
  • jako osobní a lovecká vrhací zbraň
  • jako cestovní hůl
  • k porážení ovcí
  • jako atribut zbrojného tance – k tomu účelu byl často opatřen sadou plíšků, chřestících kroužků nebo řetízků
  • jako součást mužského svátečního kroje
  • jako atribut mládenců – obřadníků zvoucích na svatbu
Valaška

Při vstupu do kostela, hostince na shromáždění obce se hole všeho druhu odkládaly u vstupních dveří.

Valaška bývá často spojována se zbojníky. Ti, vyzbrojení valaškami, okrádali své pány a také valašky používali při tanci. Valaška nejznámějšího slovenského zbojníka, Juraje Jánošíka, byla považována za kouzelnou, stejně jako opasek a další části jeho oděvu. Obušky – valaškami, byli vyzbrojeni i legendární portáši – příslušníci sboru věrných Valachů, ustaveného poprvé v r. 1638 (a definitivně r. 1717) k potírání zbojnictví, pašeráctví a ochraně zemských hranic.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Letohrádek Kinských - Musaion 401.jpg
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 3.0
Národopisné muzeum - Musaion: Ondrášova valaška