Vala (hinduismus)

Vala je v indické mytologii jeskyně ukrývající první úsvit, později démon který první úsvit zadržuje. Podle Rgvédu se „první Ušas“, tedy zosobněný úsvit, skrývala v jeskyni na ostrově uprostřed řeky Rasá. První úsvit byl vystopován vlčicí Saramou a jeskyně následně otevřena hromovládcem Indrou, doprovázeným pěvci a básníky zvanými Angirasové, kteří nejdříve zpívali, křičeli a obecně dělali hluk načež Indra udeřil do jeskyně svým vadžrou a rozbil jí. Poté z jeskyně vystoupil první úsvit, který osvětlil celý svět, a červenavé krávy. Krávy byly srovnávány s červenavým úsvitem a také s obřadní poesií, která měla udržovat svět v chodu.[1]

Podle Mahábháraty byl Vala asurou-démonem synem Danáju, tedy snad Dánu, dcery Dakši a manželky Kašjapy, a společně se svými bratry Vrtrou, Vikšarou a Vírou byl „býkem mezi asury“ a nejsilnějším z tohoto plemene.[2] Michal Téra uvádí že démon Vala krávy do jeskyně ukryl a Indra je osvobodil, ale motiv toho že krávy byly nejdříve ukradeny s původním podání vůbec neobjevuje.[3][4] Podle Padmapurány jednou Vala prováděl na mořském břehu večerní modlitbu a Indra Dévendra jej rozťal ve dví svým vadžrou. Někdy je též označován jako Bala, což je však jméno které nese také mnoho dalších hinduistických postav.[5]

Indolog Michael Witzel vykládá tento mýtus jako kosmologonický, tedy pojednávající o počátku světa a světla, přičemž stvořitelský akt Indry a Angirasů se měl opakovat vždy o zimním slunovratu v souvislosti s prodlužováním dne, chápaném jako nové stvoření. Považuje jej za součást takzvané laurasijské mytologie, zahrnující všechny světové mytologie s výjimkou těch pocházejících subsaharské Afriky, Austrálie a Papui Nové Guiney. Mytickou jeskyni také chápe jako odkaz na chlévy budované pro dobytek aby přežil kruté zimy.[1]

Valu Witzel srovnává s japonskou mytickou jeskyní Ama-no-Iwato, v které se skrývala sluneční bohyně Amaterasu. Tento příběh je navíc zjevně spojen s novoročními oslavami nového slunce. Podle Witzela je vysoce nepravědobné že byl japonský mýtus ovlivněn védským, v době zaznamenání védského mýtu neexistovaly kontakty mezi Indií a Japonskem a v pozdější době kdy se Japonsko setkávala s indickou kulturou skrze buddhismus byl mýtus o Valovi prakticky zapomenut. Dále pak upozorňuje na podobnost s íránskou Vara „ohradou“ vybudovanou králem Džamšídem a lotyšský mýtus o tom jak Velns unesl Saules meita. Jako vzdáleněji podobné chápe i řecké mýty o tom jak Héraklés získal Géryonova stáda nebo o tom jak byla unesena Persefoné.[1]

Indolog Alfred Hillebrandt uvažoval o tom že jméno Vala nemá původ v sanskrtu a je tak možné že vyložit jeho význam je prakticky nemožné. Roman Jakobson chápal Valu jako démona který vlastní a chrání dobytek, který běduju nad ztrátou svých stád. Považoval za možné že jméno Vala je příbuzné jménu Varuny, védského boha spojovaného s přísahami a kosmickým řádem, a také jménu slovanského Velese či severského Ulla. Údajné nepřátelství mezi Indrou a Varunou srovnává s tím jak Indra rozbil jeskyni Valu či zabil démona Valu. [6]

Reference

  1. ↑ a b c WITZEL, Michael. The Origins of the World's Mythologies. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0199812851. S. 139–143, 489. 
  2. ↑ DALAL, Roshen. Hinduism: An Alphabetical Guide. [s.l.]: Penguin India, 2010. ISBN 978-0143414216. [Kapitola Danayu]. 
  3. ↑ TÉRA, Michal. Perun - bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 175. 
  4. ↑ DANINO, Michel. Demilitarizing the Rigveda: A Scrutiny of Vedic Horses, Chariots and Warfare. Studies in Humanities and Social Sciences. 2019, roč. 26, čís. 1. 
  5. ↑ MANI, Vettam. Purāņic Encyclopedia. Delhi: Motilal Banarsidass, 1975. Dostupné online. ISBN 0842608222. S. 99, 822. 
  6. ↑ JAKOBSON, Roman. The Slavic God VelesЪ and His Indo-European Cognates. In: RUDY, Stephen. Contributions to Comparative Mythology. [s.l.]: De Gruyter Mouton, 1985. ISBN 9783110106176. S. 46-.