Valangin

Spinosauridní teropod u těla uloveného ornitomimosaura rodu Kinnareemimus, raná křída na území současného Thajska.

Valangin je druhý ze šesti chronostratigrafických stupňů spodní křídy, který je datován do rozmezí před 139,8 ± 3,0 až 132,9 ± 2,0 Ma (milionů let). Valanginu předcházel berrias a následoval ho hauteriv.

Definice

Stupeň valangin byl poprvé popsán a pojmenován Édouardem Desorem v roce 1853. Je pojmenován po Valanginu, malém městě severně od Neuchâtelu v Jurském pohoří ve Švýcarsku.

Začátek (báze) valanginu je při prvním výskytu calpionellidu druhu Calpionellites darderi na stratigrafické stupnici (sloupci). Konec valanginu (báze hauterivu) je při prvním výskytu amonitu rodu Acanthodiscus.

Dělení

Stupeň valangin bývá dále dělen na dva podstupně: spodní a svrchní. Svrchní začíná prvním výskytem amonitu druhu Saynoceras verrucosum.

V oblasti moře Tethys obsahuje valangin pět amonitových biozón.

Biota

V tomto období pokračuje například vývoj mnoha skupin dinosaurů (například teropod rodu Siamotyrannus)[1] a ptakoještěrů, v mořích jsou kromě plesiosaurů početní také různí krokodýlovití plazi.[2]

V tomto období dochází k menšímu masovému vymírání, známému jako Weissertův event. V době před asi 135,5 až 133,5 miliony let dochází k anoxické události v oceánech, způsobené patrně masivní výlevnou vulkanickou činností na území Jižní Ameriky.[3][4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valanginian na anglické Wikipedii.

  1. ↑ https://dinosaurusblog.com/2019/06/20/dinosauri-zabijak-z-jung-cchuan/
  2. ↑ Sven Sachs, Mark T. Young & Jahn J. Hornung (2020). The enigma of Enaliosuchus, and a reassessment of the Lower Cretaceous fossil record of Metriorhynchidae. Cretaceous Research. 104479. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104479
  3. ↑ Rafael R. B. Bacha, Breno L. Waichel & Richard E. Ernst (2021). The mafic volcanic climax of the Paraná-Etendeka Large Igneous Province as the trigger of the Weissert Event. Terra Nova. doi: https://doi.org/10.1111/ter.12558
  4. ↑ Liyenne Cavalheiro, Thomas Wagner, Sebastian Steinig, Cinzia Bottini, Wolf Dummann, Onoriode Esegbue, Gabriele Gambacorta, Victor Giraldo-Gómez, Alexander Farnsworth, Sascha Flögel, Peter Hofmann, Daniel J. Lunt, Janet Rethemeyer, Stefano Torricelli & Elisabetta Erba (2021). Impact of global cooling on Early Cretaceous high pCO2 world during the Weissert Event. Nature Communications. 12: 5411. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-021-25706-0

Literatura

  • SVOBODA, Josef; PETRÁNEK, Jan, et al. Encyklopedický slovník geologických věd. 1. vyd. Svazek 2 N-Ž. Praha: Academia, 1983. 851 s. S. 671. 

Média použitá na této stránce

Spinosaurid and Kinnareemimus.PNG
Autor: Renata Cunha, Marcos A. F. Sales, Marcel B. Lacerda, Bruno L. D. Horn, Isabel A. P. de Oliveira, Cesar L. Schultz, Licence: CC BY 2.5

Reconstruction of the terrestrial paleoenvironmental setting of the Sao Khua Formation by Renata Cunha.

In the center, a generalized spinosaurid feeds on a sauropod. This trophic relationship is hypothesized based on isolated tooth crowns found in association with a sauropod skeleton [67]. In the background, a small pack of the ornithomimosaur theropod Kinnareemimus. Both sauropods and ornithomimosaurs (as part of the “herbivorous” theropods) were found to be positively associated with terrestrial paleoenvironments by Butler and Barrett [15].