Valdemar III. Dánský

Valdemar III. Dánský
Narození	1314 Dánsko
Úmrtí	1364 (ve věku 49–50 let) Dánsko
Povolání	aristokrat
Nábož. vyznání	křesťanství
Choť	Richardis of Schwerin, Duchess of Schleswig
Děti	Henry, Duke of Schleswig[1]
Rodiče	Erik II. Šlesvický[1] a Adéla Holštýnsko-Rendsburský[1]
Rod	Estridsenové
Příbuzní	Helvig Šlesvická (sourozenec)
Funkce	šlesvický vévoda (1325–1326) dánský král (1326–1329) šlesvický vévoda (1330–1364)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valdemar III. Dánský (1314–1364) byl dánský král v letech 1326–1329 a vévoda šlesvický v letech 1325–1326 a 1330–1364.

Valdemar se narodil jako syn šlesvického vévody Erika II. a jeho manželky Adelheid Holštýnské. V mužské linii byl jako prapravnuk dánského krále Abela pretendentem dánského trůnu.

Na dánský královský trůn vstoupil ve věku 11 let v roce 1326 poté, když jeho předchůdce (a posléze i následník), vzdálený příbuzný král Kryštof II. pod tlakem okolností byl nucen uprchnout ze země. Holštýnští a dánští velmoži byli postaveni před nutnost vybrat nového krále a jejich volba padla na jedenáctiletého šlesvického vévodu Valdemara V. – hlavu dynastické linie, počínající dánským králem Abelem, jehož byl prapravnukem. Pro jeho mladý věk byl regentem a poručníkem ustaven jeho strýc v mateřské linii, holštýnský hrabě Gerhard III., který byl nejsilnějším vlastníkem v dánských zemích.

Při korunovaci musel Valdemar – stejně jako svého času Kryštof – podepsat prohlášení, omezující jeho vládu. Byla v něm doplněna nová ustanovení, např. o zničení všech hradů ve Skåne nebo o právu všech dvořanů opevňovat svá sídla. Nejdůležitější v něm bylo tzv. «Constitutio Valdemariana» (Valdemarovo ustanovení), které stanovilo, že vládcem Dánska a jižního Jutska (Šlesvicka) nemůže být současně jedna osoba. Podle tohoto ustanovení předal Valdemar vládu ve Šlesvicku svému strýci Gerhardu III.

Za vlády nedospělého chlapce se Dánsko prakticky nacházelo v rukou velmožů, což budilo silný odpor sedláků – částečně proto, že většina velmožů byli cizozemci, hlavně však kvůli masově jim nakládaným novým daním. Situace vyústila v roce 1328 v selské povstání na ostrově Sjælland. Povstání bylo potlačeno, avšak nedlouho poté (1329) vypuklo jiné, v Jutsku, jehož zvládnutí bylo již obtížnější. Nakonec Gerhardovi III. nezbylo než povolat na trůn opět Kryštofa II.

Valdemar tedy v roce 1329 abdikoval a na dánský trůn se vrátil Kryštof II. Valdemar se stal vládcem jižního Jutska; toto postavení po něm zdědil v roce 1364 jeho mladší syn Jindřich.

V roce 1340 se jediná Valdemarova sestra Helvig provdala za dánského krále Valdemara Atterdaga. Poslední léta svého života vedl Valdemar vůči Dánsku nepředvídatelnou politiku, v níž se střídaly války se spojenectvím.

Valdemar se oženil s Richardis ze Schwerinu († 1384). Z manželství vzešly dvě děti, oba synové:

• Valdemar (1338–1360);
• Jindřich (1342–1375) – od roku 1364 (po otcově smrti) vévoda šlesvický;

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valdemar III. Dánský na Wikimedia Commons
• http://www.thepeerage.com/p11289.htm#i112889
• https://runeberg.org/dbl/18/0193.html
• http://www.gravsted.dk/person.php?navn=valdemar3

Předchůdce: Kryštof II.

Dánský král 1326–1329

Nástupce: Kryštof II.