Valentin Šindler
Valentin Šindler | |
---|---|
Valentin Šindler | |
Základní informace | |
Jinak zvaný | „Stréček Matěj Křópal z Břochovan“, „Matěj Stréček Křopal z Břochovan“ |
Narození | 30. ledna 1885 Cholina Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 21. ledna 1957 (ve věku 71 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Povolání | operní pěvec, spisovatel, dramatik, dramaturg a prozaik |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | tenor |
Příbuzní | Václav Šindler a Antonín Šindler (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Valentin Šindler (30. ledna 1885 Cholina[1] u Litovle – 21. ledna 1957 Praha[2]) byl český operní pěvec-tenorista, herec a také autor a interpret lidové hanácké postavy Stréček Matěj Křópal z Břochovan.
Životopis
Rodina, studium
Narodil se v rodině obchodníka a hostinského Františka Šindlera a jeho ženy Kateřiny, roz. Vitáskové, jako jeden ze sedmi dětí (tři dcery a čtyři synové). Jeho dva bratři, Antonín (1886–1972) a Václav Šindler (1893–1952) byli také operními pěvci-tenoristy. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a v letech 1905–8 studoval teologii v Olomouci, avšak studia nedokončil. Na radu Karla Kovařovice se začal věnovat zpěvu. Studoval zpěv u Josefa Nešvery.[3] Na přelomu let 1910/1911 hostoval v ND.[4]
Divadelní angažmá
V roce 1911 krátce působil v Divadle na Vinohradech (v letech 1914 a 1919 pak zde hostoval). Dne 3. června 1911 získal angažmá v opeře Národního divadla v Praze, kde působil jako lyrický tenor do 31. srpna 1913.[5]
V období 1914–7 byl členem opery v Záhřebu a následně byl angažován ve Státním divadle v Brně, kde působil patnáct let, v letech 1917–1932.
V sezóně 1932/1933 hostoval v pražské Malé operetě, vedené Miroslavem Bukovským, která působila v Hasičském svazovém domě v Římské ulici na Vinohradech.[6]
Za okupace založil v roce 1941[7] a pak vedl až do roku 1944, kdy byla činnost všech divadel okupanty zastavena, vlastnil divadelní společnost Lidové veseloherní divadlo Stréčka Matěje Křópala. Soukromě také vyučoval zpěv.
V letech 1952–6 byl pedagogem a hlasovým poradcem Uměleckého souboru národní bezpečnosti v Praze.
Gramodesky
Od roku 1909 do konce dvacátých let natáčel pro firmu Homokord písně – nejdříve na fonoválečky a později na gramodesky. Byl členem Uměleckého kvarteta Národního divadla, Cyrilské jednoty křižovnické a Moravského kvarteta v Praze. Zpíval také v triu s bratry Axmanovými. Na deskách byl někdy uváděn pod pseudonymem J. Cholínský. Natočil stovky nahrávek – lidové písně, árie z oper i staropražské písničky a kuplety autorů z okruhu Červené sedmy. Ve dvacátých letech natáčel také moderní taneční šlágry z německých revue a operet. Spolupracoval rovněž s firmou Polydor.[8]
Postava stréčka Matěje Křópala z Břochovan
Kromě svého operního působení byl také pedagogem, lidovým vyprávěčem, tvůrcem a interpretem literární a jevištní satirické postavy hanáckého Stréčka Matěje Křópala z Břochovan, kterou vytvořil v roce 1921 původně jako literární postavu pro časopis Národního divadla Brno Divadelní šepty (poprvé se objevila v tomto časopise na Štědrý den roku 1921) a s níž pak vystupoval od roku 1926 na jevištích celé republiky.[9] V Praze vystupoval mj. v divadle Akropolis.[10]
Pro rozhlas připravoval revue a komedie, kde postava Stréčka Matěje Křópala z Břochovan vystupovala. Valentinův bratr Václav vystupoval od roku 1925 jako Křópalův synovec Jozéfek Melhoba, Antonie Košnerová a později Ludmila Janulíková vystupovala jako tetka Křópalka. Vytvořili přes šedesát rozhlasových pořadů.[11]
V Brně založili bratři Valentin a Václav Šindlerovi Loutkové divadlo Radost, které od roku 1929 hrálo v královopolské Husovické dvoraně. Postavičky rodiny Křópalů navrhl Ondřej Sekora.[12]
Ocenění
V rodné obci Cholina mají bratři Šindlerovi na rodném domě pamětní desku a v Hanáckém muzeu Cholina jsou vzpomenuti v pamětní síni.[13]
Hrob
Místem posledního odpočinku Valentina Šindlera se stal Vyšehradský hřbitov v Praze.[14]
Divadelní role, výběr
- 1909 Antonín Dvořák: Šelma sedlák (opera), Jeník (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1909 Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky (opera), Hoffmann (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1909 Bedřich Smetana: Dvě vdovy (opera), Ladislav Podhajský (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1910 P. I. Čajkovskij: Eugenij Oněgin (opera), Lenský, Národní divadlo, režie Adolf Krössing
- 1911 Gaetano Donizetti: Dcera pluku (opera), Tonio, Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1912 Carl Maria von Weber: Čarostřelec (opera), Max, Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1912 W. A. Mozart: Don Juan (opera), Don Ottavio, Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1913 W. A. Mozart: Kouzelná flétna (opera), Druhý obětník, Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1917 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (opera), Jeník (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
- 1926 Erry Saša, Oldřich Nový: Z Brna do Brna (výpravná lidová revue), Stréček Matěj Křópal z Břochovan, Národní divadlo v Brně, režie Oldřich Nový a Vilém Skoch (hrálo se šest let, 109 repríz)[15]
- 1927 Ambroise Thomas: Mignon (opera), Vilém Meister (j.h.), Národní divadlo, režie Emil Pollert
- 1932 Křópal biletářem (opereta na hudbu R. Stolze), Malá opereta Praha
- 1933 Křópal detektivem (opereta na hudbu P. Payera), Malá opereta Praha
Filmografie, výběr
- 1923 Pepánek Nezdara, učitel, režie Přemysl Pražský
- 1930 Vše pro lásku, Stréček Matěj Křópal z Břochovan, režie Martin Frič
- 1932 Kantor Ideál, školník Ječmínek, režie Martin Frič
- 1934 V cizím revíru, kolovrátkář, režie Vladimír Majer
- 1934 Na Svatém kopečku, Stréček Matěj Křópal z Břochovan, režie Miroslav Cikán
- 1935 Hřích mládí, mlynář Hlubina, režie Aleš Podhorský
Bibliografie, výběr
- 1927 Plkačke a jedno drohy (napsal pod pseudonymem Stréček Matěj Křópal z Břochovan, ilustrace Ondřej Sekora), 156 str.
- 1928 Vánoční zpěv (hudební skladba pro dva hlasy a varhany), vydal O. Pokoj, Brno
- 1946 Osudy a příhody stréčka Matěje Křópala a Jozéfka Melhobe (knižní zpracování rozhlasového seriálu), Moravské nakladatelství B. Pištělák, 198 str.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Cholina
- ↑ Zemřel Valentin Šindler. Rudé právo. 22. 1. 1957, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 489
- ↑ Opera plus: https://operaplus.cz/valentin-sindler-a-jeho-bratri/
- ↑ Valentin Šindler v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 257, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 238, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Týdeník rozhlas: Gabriel Gössel: Univerzální tenorista Valentin Šindler: http://www.radioservis-as.cz/archiv02/4302/43pub4.htm
- ↑ Archivovaná kopie. www.ndbrno.cz [online]. [cit. 2018-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-24.
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 3, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Český rozhlas-Olomouc: Jan Sulovský: U stréčka Křópala a Jozéfka Melhoby (16. 6. 2014), https://olomouc.rozhlas.cz/u-strecka-kropala-a-jozefka-melhoby-6398792
- ↑ https://brno.idnes.cz/kdyz-strecek-kropal-a-jozefek-melhoba-rozdavali-smich-pd9-/brno-zpravy.aspx?c=A090626_1214555_brno_krc
- ↑ http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10889
- ↑ Valentin Šindler [online]. BillionGraves Holdings [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 359, ISBN 80-7008-107-4
Literatura
- Miloš Fikejz: Český film: Herci a herečky: http://libri.cz/databaze/film/heslo/4908 Archivováno 20. 9. 2020 na Wayback Machine.
- Andrea Jochmanová: Valentin Šindler a jeho Stréček Křópal: http://www.mzm.cz/fileadmin/user_upload/publikace/casopisy/AMM%20SS%20971%202012/SS_1_2012_97_abstract-07.pdf Archivováno 28. 7. 2020 na Wayback Machine.
- Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 3, 31, 53, 85, 238, 257, 358, ISBN 80-7008-107-4
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 489
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Valentin Šindler na Wikimedia Commons
- Valentin Šindler v databázi Archivu Národního divadla
- Valentin Šindler v Česko-Slovenské filmové databázi
- Valentin Šindler ve Filmové databázi
- Valentin Šindler v Encyklopedii dějin města Brna
- Valentin Šindler v archivu Národního divadla Brno
- Národní divadlo moravskoslezské: http://www.ndm.cz/cz/osoba/5482-sindler-valentin.html
- Národní divadlo Brno: Stréček Křópal čili Tož to Vám belo tak: http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/strecek-kropal-cili-toz-to-vam-belo-tak Archivováno 24. 7. 2018 na Wayback Machine.
- Když Stréček Křópal a Jozéfek Melhoba rozdávali smích https://www.idnes.cz/brno/zpravy/kdyz-strecek-kropal-a-jozefek-melhoba-rozdavali-smich.A090626_1214555_brno_krc
- Obec Cholina: https://web.archive.org/web/20180727184251/http://www.obeccholina.cz/obecni-urad/z-historie-obce-1/
- Týdeník rozhlas: Gabriel Gössel: Univerzální tenorista Valentin Šindler: http://www.radioservis-as.cz/archiv02/4302/43pub4.htm
- Opera plus: Mojmír Weimann: Valentin Šindler a jeho bratři: https://operaplus.cz/valentin-sindler-a-jeho-bratri/
- Idnes.cz: Jana Soukupová: Když stréček Křópal a Jozéfek Melhoba rozdávali smích (27. 6. 2009): https://brno.idnes.cz/kdyz-strecek-kropal-a-jozefek-melhoba-rozdavali-smich-pd9-/brno-pravy.aspx?c=A090626_1214555_brno_krc
- Český rozhlas-Olomouc: Jan Sulovský: U stréčka Křópala a Jozéfka Melhoby (16. 6. 2014), https://olomouc.rozhlas.cz/u-strecka-kropala-a-jozefka-melhoby-6398792
- Valentin Šindler a jeho bratři: edice Historie psaná šelakem: SUPRAPHON a.s., 2016, https://www.supraphonline.cz/album/284356-historie-psana-selakem-valentin-sindler-a-jeho-bratri
- Valentin Šindler a jeho bratři: ukázky z alba na youtube.com
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Valentin Šindler český operní pěvec-tenorista, herec
Autor: Neznámý , Licence: CC BY-SA 4.0
Valentin Šindler a jeho mladší bratr Václav jako stréček Křópal a Jozéfek Melhoba