Valentinská (Praha)
| |||
---|---|---|---|
Jižní část Valentinské ulice v místě křížení s Kaprovou | |||
Umístění | |||
Stát | Česko | ||
Město | Praha | ||
Městská část | Praha 1 | ||
Čtvrť | Staré Město | ||
Poloha | 50°5′16,39″ s. š., 14°24′59,78″ v. d. | ||
Začíná na | Mariánské náměstí (Praha) | ||
Končí na | Široká | ||
Historie | |||
Datum vzniku | asi 10. století | ||
Starší názvy | Dolejší ryneček | ||
Další údaje | |||
Délka | cca 200 m | ||
Šířka | cca 10 m | ||
PSČ | 11000 | ||
Kód ulice | 477303 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Valentinská je ulice v Praze na Starém Městě v městské části Praha 1, která spojuje Mariánské náměstí s Kaprovou a Širokou ulicí.
Historie
Valentinská ulice leží na jedné z nejstarších cest na území Prahy. Tudy ve středověku vedla ulice mezi dvěma hrady, o níž píše kronikář Kosmas. Trasa vedla z Vyšehradu dnešní Vyšehradskou třídou kolem Emauzského kláštera, Karlovým náměstím, Spálenou a Husovou ulicí přes dnešní Valentinskou a Kaprovu ulici ke staroměstskému brodu a přes Vltavu na Klárov. Když byl po roce 1158 vybudován kamenný Juditin most, ztrácela Valentinská ulice svůj výhradní komunikační význam, oddělila se od Vyšehradské trasy a podle kostela sv. Valentina se nazývala U svatého Valentina.
Pamětihodnosti
Kostel sv. Valentina stál na rohu s ulicí Kaprovou v místě domů čp. 58/I a čp. 59/I asi od r. 1253 do r. 1794, kdy byl zbořen. Na Langweilově modelu je vidět, jak zástavba vypadala po zániku kostela. Románský kostelík sloužil přilehlému šlechtickému dvorci, proto se také náměstíčku nebo rynečku, který zde později vznikl, nějaký čas říkalo Ve dvorci. Současné pojmenování Valentinská je užíváno od 17. století, i když se v 18. století objevuje také název Dolejší ryneček. Hořejší ryneček se říkalo Linhartskému náměstí. Náměstí v těchto místech bylo považováno za nejstarší na pravém břehu Vltavy, zaniklo kolem roku 1900 při asanaci. František Ruth se v Královské kronice zmiňuje knížku o Praze z roku 1817, v níž se píše o vykopávkách, které potvrzují pomníky a zdi Marobudova města. Jádro sdělení kamenných reliktech je správné, jen datování musely archeologické výzkumy z let 1974-2017 opravit na 12.-13. století.[1]
Několik domů v ulici patří ke katastru Starého Města, několik ke katastru Josefova. Část ulice je tvořena budovou Městské knihovny, z Valentinské ulice vede vchod do dětského oddělení. Část domu (čp. 59/I) byla v roce 1913 upravena pro Pražské umělecké dílny, které založili pro výrobu kubistického nábytku Josef Gočár, Josef Chochol a Pavel Janák.
Valentinská ulice začíná v křižovatce s ulicí Platnéřskou a vede dále severním směrem. Přibližně po sto metrech z ní vlevo odbočuje ulice Veleslavínova. Po dalších sto metrech se kříží s Kaprovou ulicí a pokračuje až do křižovatky se Širokou ulicí, kde končí. Úsek Široká – Kaprova je jednosměrný od Široké. Objezd budovy Filozofické fakulty UK ulicemi Široká, Valentinská, Kaprova, náměstí Jana Palacha slouží jako bloková smyčka pro ukončení autobusových linek MHD. Aktuálně (leden 2023) je zde ukončena linka 207.
Odkazy
Reference
Literatura
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Valentinská, s. 1102–1103.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Valentinská na Wikimedia Commons
- Pražská adresa, virtuální sídlo firmy praha
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“