Valerián Pejša

Valerian Pejša
Narození	6. listopadu 1858 Zlonice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. srpna 1893 (ve věku 34 let) Beřovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Povolání	kovář a spisovatel
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerián Pejša (6. listopadu 1858 Zlonice^[1] – 12. srpna 1893 Beřovice^[2][3]) byl český lidový spisovatel.

Valerián Pejša pocházel z rodiny venkovského kováře. Narodil se ve Zlonicích u Slaného; dětství od jednoho do třinácti roků věku prožil v Řisutech, kde též vychodil jednotřídní školu. Léta dospívání strávil v Královicích. Zde mladého Pejšu směrem k zájmu o literaturu natrvalo ovlivnilo přátelství s královickým rodákem, o dva roky starším Josefem Leopoldem Hrdinou, tehdy studentem slánského gymnázia, pozdějším spisovatelem. Za svého pobytu v Královicích se Pejša brzy stal součástí místního kulturního dění a jedním z předních organizátorů i aktérů tamních ochotnických divadelních představení. Zatímco někteří jeho vrstevníci mohli studovat, Valerián Pejša se dle otcovy vůle musel věnovat kovářskému řemeslu a pracovat jako dělník v rodinné kovárně. Svou literární tvorbu tak mohl pěstovat jen ve volném čase coby únikovou aktivitu. Od roku 1880 žil s rodiči v Beřovicích a zhruba od této doby se začal dostávat do povědomí a obliby široké čtenářské veřejnosti svými příspěvky v dobových satirických časopisech. Pejšovy povídky a básně, k nimž čerpal inspiraci ve svém venkovském okolí, vycházely v titulech jako Šotek Jakuba Arbesa, Paleček Rudolfa Pokorného či Humoristické listy J. R. Vilímka. Spřízněnou duší mezi literárními kolegy mu byla neslyšící pražská spisovatelka Ludmila Grossmannová-Brodská, s níž si po léta dopisoval. Dle jejího svědectví právě literární tvorba bývala pro beřovického kováře "jedinou útěchou, radostí a zábavou", k níž se od fyzicky ubíjející práce utíkal.^[4] Sužován tuberkulózou plic, zemřel v Beřovicích roku 1893. Pohřben je v rodinném hrobě na starém, dnes již nepoužívaném, hřbitově při kostele sv. Šimona a Judy v sousední vesnici Dolín.

Pejšovo dílo, třebaže ve své době oblíbené, zůstalo na stránkách časopisů. Sám žádnou knihu nevydal, teprve posmrtně vyšel knižně drobný výbor z jeho díla nákladem V. Křemena ve Zlonicích roku 1912.

Roku 1904 byl Valeriánu Pejšovi v Beřovicích odhalen pomník. Též na rodném domě ve Zlonicích jej připomíná pamětní deska.

• Brožová-Malá, Julie, Život ve stínu. (román o přátelství V. Pejši a L. Grossmannové-Brodské; nevydáno, strojopis v Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích)
• FROLÍK, František; VLKOVÁ, Markéta. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. 288 s. ISBN 978-80-88125-06-8. Kapitola Valerián Pejša, s. 262. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerián Pejša na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Valerián Pejša
• Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Soubor osobních jmen - regionální osobnosti; Pejša, Valerián, 1858-1893 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
• Slánské listy. O smutné nenaplněné lásce beřovického kováře Valeriána Pejši [online]. 2008-11-04 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
• Infocentrum Slaný. Pomník Valeriána Pejši [online]. Rev. 2008-08-06 [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-02.