Valerian Pavlovič Pravduchin

Valerian Pavlovič Pravduchin
Lidija Sejfullová a Valerian Pravduchin před 16. srpnem 1937
Rodné jméno	Valerian Pavlovič Pravduchin
Narození	21. lednajul./ 2. února 1892greg. Orsk Uyezd
Úmrtí	28. srpna 1938 (ve věku 46 let) Moskva
Místo pohřbení	popraviště a hřbitov Kommunarka
Povolání	spisovatel, dramaturg, literární kritik
Manžel(ka)	Lidija Nikolajevna Sejfullová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerian Pavlovič Pravduchin (rusky Валериан Павлович Правдухин; 2. února 1892 stanice Tanalykskaja, Orenburská gubernie – 28. srpna 1938, polygon Kommunarka) byl ruský spisovatel a literární kritik, člen literární skupiny Pěreval.

Život

Narodil se roku 1892 do rodiny psalomščika Pavla Ivanoviče Pravduchina a selky Anny Něstěrovny. Rodina byla početná, měl pět bratrů a sestru. Otec se stal knězem ve vsi Kaljonoje v Uralské gubernii, kde budoucí spisovatel prožil čtyři roky. Později napsal: „Tento úsek života se mi stále zdá být největší, nejvýznamnější. Vzpomínky na Kaljonoje mě naplňují až po okraj i teď. Vyvěrají na povrch jako voda z podzemního pramene.“ Vzpomínky na dětství se později staly základem druhé a třetí části románu Яик уходит в море.^[1]

Vzdělával se v církevním semináři, avšak pro účast na prvomájové demonstraci z byl z něho vyloučen a ve studiu pokračoval na orenburském gymnáziu. Získal učitelský diplom a v letech 1911–1913 učil ve vsi Akbulak v Orenburská oblasti. Poté přesídlil do Moskvy, kde navštěvoval přednášky na historicko-filozofické fakultě Šaňavského univerzity (1914–1917). Mezi lety 1912 a 1918 byl politicky činný ve straně eserů.

Spolu s manželkou L. N. Sejfullovou žil v letech 1919–1920 v Čeljabinsku kde měl na starost místní školství. Tam také napsal první dílo – divadelní hru Nový učitel. Podílel se na dramatizaci povídky „Virineia“ své manželky. V roce 1921 spoluzaložil v Novosibirsku literární časopis Sibirskije ogni (Сибирские огни), ve kterém působil jako redaktor a publikoval řadu literárněkritických statí.

Roku 1923 odjel do Moskvy, kde se stal vedoucím oddělení literární kritiky časopisu Krasnaja niva (Красная нива). Rovněž spolupracoval s časopisem Krasnaja nov (Красная новь). Kvůli myšlenkové spřízněnosti s A. K. Voronským jej Ruské sdružení proletářských spisovatelů podrobilo kritice. V roce 1937 vystoupil na obranu Michaila Bulgakova.

Vězení a smrt

Byl uvězněn 16. srpna 1937, Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR jej obvinilo z příslušnosti k teroristické organizaci a 28. srpna 1938 odsoudilo k trestu smrti. Téhož dne byl popraven na polygonu Kommunarka. Rehabilitován byl 4. srpna 1956.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Правдухин, Валериан Павлович na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerian Pavlovič Pravduchin na Wikimedia Commons
• Životopis na www.yaik.ru (rusky)