Valerie Kaplanová

Valerie Kaplanová
Rodné jménoValerie Kaplanová
Narození12. září 1917
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. května 1999 (ve věku 81 let)
Pardubice
ČeskoČesko Česko
Alias„Bába Tutovka“
Aktivní roky1951–1998

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerie Kaplanová (12. září 1917 Hlinsko12. května 1999 Pardubice) byla česká filmová a divadelní herečka.

Život

Počátky

Narodila se v Hlinsku, dětství ale díky svému otci strávila ve Vídni. Studovala rodinnou školu a stala se sekretářkou. Poté začala působit v divadelním spolku Živé jeviště, v roce 1930 vystoupila na jevišti Městského divadla na Král. Vinohradech ve scénickém pásmu Úkazy našich dějin.[1]

Kariéra

Poprvé se objevila před kamerou v roce 1951 ve filmu Pionýr. Mezi její nejznámější role patří např. postava průvodkyně ve snímku Jára Cimrman ležící, spící či role poblázněné babičky ve filmech Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika.

Vidět jsme ji mohli v snímcích jako Honza málem králem či Nejasná zpráva o konci světa, spolupracovala též se zahraničními filmovými produkcemi.[2]

Věnovala se také divadlu. První profesionální angažmá nastoupila v Liberci (19451948), následně prošla divadly v Karlových Varech (1948–1949, 1952–1961), Brně (1949–1950), Gottwaldově (1950–1952), od roku 1961 až do svého skonu byla členkou Východočeského divadla v Pardubicích.[1] Úspěšně hostovala v pražském Divadle Na zábradlí v inscenacích Naši Naši furianti (1994),[3] Maryša, po pravdě však Mařka (1996)[4] a Ivanov (1997).[5]

Proslavila se také jako „Bába Tutovka“ v televizní soutěži Tutovka.[1]

Úmrtí

Valerie Kaplanová zemřela 12. května 1999 v Pardubicích. Pohřbena byla nedaleko krematoria na městském Centrálním hřbitově[6].

Filmografie

Filmy

Televizní filmy

Seriály

Odkazy

Reference

  1. a b c Český film : herci a herečky I, s. 571.
  2. Valerie Kaplanová [online]. Filmová databáze. Dostupné online. 
  3. Naši Naši furianti, Divadlo Na zábradlí [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 
  4. Maryša, po pravdě však Mařka, čili To máš za to, bestio, Divadlo Na zábradlí [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 
  5. Ivanov, Divadlo Na zábradlí [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 
  6. Pardubický Slavín chce zvýšit povědomí o významných osobnostech města | Klub přátel Pardubicka. www.kppardubicka.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 272, 273, 531.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 570–571.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 260–262.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“