Valerij Čkalov

Valerij Pavlovič Čkalov
Narození	20. lednajul. / 2. února 1904greg. Čkalovsk
Úmrtí	15. prosince 1938 (ve věku 34 let) Moskva
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater	Borisoglebské výcvikové letecké středisko výcviku letové posádky V. P. Čkalova (do 1923) Orenburská vojenská vysoká letecká škola
Povolání	pilot, testovací pilot, politik a vojenský letec
Ocenění	Leninův řád (1935) Leninův řád (1936) Hrdina Sovětského svazu (1936) Řád rudého praporu (1937) jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády (1938)
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu
Děti	Valerija Čkalovová
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerij Pavlovič Čkalov (rusky Вале́рий Па́влович Чка́лов; 20. ledna^jul./ 2. února 1904^greg. – 15. prosince, 1938)^[1] byl sovětský zkušební pilot, Hrdina Sovětského svazu (1936)^[1].

Život

Valerij Čkalov se narodil ve vesnici Vasiljevo (dnes Čkalovsk) v Nižněnovgorodské oblasti v rodině Pavla Grigorjeviče Čkalova, který pracoval v místní státní strojírně. Matka, Irina Ivanovna, žena v domácnosti, zemřela když bylo Valerijovi 6 let.^[2] Podle přání otce měl v jeho profesi pokračovat a tak byl ve 13 letech poslán do učení v Čerepovci. Zde však strávil jen krátkou dobu, protože po říjnové revoluci v roce 1917 byla škola uzavřena a tak se Čkalov vrátil do Vasiljeva, kde v místní opravně lodí pomáhal svému otci. Pracoval jako dělník a topič na plovoucím bagru na Volze, nasazen byl v přístavech Kazaň a Kostroma i na soutoku řek Kama a Volha. Pak přešel na parník Bajan, který sloužil k dopravě vojenských jednotek na trase Nižnij Novgorod – Astrachaň. Od roku 1919 dobrovolně sloužil v Rudé armádě v Nižním Novgorodě jako letecký mechanik. V období 1921–1922 se teoreticky připravoval ve vojenské letecké škole v Jegorjevsku. Poté byl jedním z prvních studentů nově založené vojenské letecké školy v Borisoglebsku. Zde také poprvé samostatně letěl se strojem Avro 504. Následně se přestěhoval do Moskvy, kde se mu dostalo výcviku v akrobacii, v roce 1924 zakončil výcvik v Serpuchově, kde kromě jiných učil i Michail Gromov. Od června 1924 Čkalov sloužil v jednotce stíhačů umístěné na Komendantském letišti (Комендантский аэродром) v Leningradě.

V roce 1930 se stal zkušebním pilotem sovětského letectva. Během svého života testoval 70 různých letadel, přitom se zajímal i o leteckou akrobacii. Vyvinul několik nových akrobatických „figur“.

Ve dnech 20. až 22. června 1936 vykonal 9 374 kilometrů dlouhý let s letounem Tupolev ANT-25. Druhým pilotem byl Georgij Bajdukov a navigátorem Alexandr Beljakov.^[1] Letěli z Moskvy nad Severním ledovým oceánem až k městu Petropavlovsk-Kamčatskij a ostrov Udd, zpět přes Jakutsk a Nikolajevsk. Let trval 56 hodin a 20 minut.^[1] Po tomto letu získal 20. července 1936 vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. Později provedli ještě jeden let 12 411 kilometrů dlouhý a trvající 75 hodin a 2 minuty.

Proslavil se 63 hodinovým transpolárním letem (63 hodin a 25 minut, přes 12 000 km)^[1] z Moskvy přes severní pól do Vancouveru (stát Washington) ve Spojených státech na tomtéž letounu a se stejnou posádkou. Letci odstartovali 18. června a po 9130 kilometrech přistáli 20. června.

Valerij Čkalov zahynul při testování prototypu letounu Polikarpov I-180, kterému selhal motor.

Ocenění

Valerij Čkalov byl vyznamenán mnoha vysokými státními vyznamenáními. Jeho rodná vesnice Vasiljevo se od roku 1937 jmenuje Čkalovsk. Jméno Čkalov mezi lety 1938 a 1957 neslo i město Orenburg.^[1] Po slavném letci byly pojmenovány i ulice v Moskvě, Nižním Novgorodě a dalších městech. Ostrov Udd v Ochotském moři byl v roce 1936 pojmenován jeho jménem.

Jeho jméno nese místní část Kaliningradu Čkalovsk (před rokem 1945/48 Tannenwalde), rovněž jeden z největších leteckých výrobců v Rusku – Novosibirský letecký závod V. P. Čkalova (Новосибирский авиационный завод имени В. П. Чкалова).^[3] Jeden ze strategických bombardérů Tu-160 je také pojmenován „Valerij Čkalov“.

Po Valeriji Čkalovovi byly pojmenovány i stanice metra v Moskvě (Čkalovskaja^[4]), Nižním Novgorodě, a Petrohradu^[5] či monumentální Čkalovské schodiště v Nižním Novgorodě.

Dalšími jsou letecké výcvikové centrum v Lipecku a Státní letecké testovací centrum v Achtubinsku nebo vojenské letiště ruského letectva Čkalovskij poblíž Hvězdného městečka a Ščolkova, lehký křižník Sovětského námořnictva a říční loď na Jeniseji.

V roce 2004, u příležitosti 100. výročí narození, vydala Centrální banka Ruské federace emisi 7000 stříbrných dvourublových pamětních mincí. Je na ní zobrazen Čkalovův portrét společně s trasou letu z Moskvy přes severní pól do Vancouveru v roce 1937. Ve stejném roce byla vydána i poštovní známka s obdobným motivem.

Ve městě Vancouver ve státě Washington také od sedmdesátých let existuje Chkalov Drive. Rovněž v Košicích v městské části Barca, v Piešťanech, Ostravě a v pražském Bubenči se nacházejí ulice nesoucí Čkalovovo jméno.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Pavlovič Čkalov na Wikimedia Commons
• (rusky) Životopis