Valerij Brumel

Valerij Brumel
Narození	14. dubna 1942 Tolbuzino
Úmrtí	26. ledna 2003 (ve věku 60 let) Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	atlet
Ocenění	Řád rudého praporu práce medaile Za pracovní udatnost Zasloužilý mistr sportu SSSR
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Atletika na LOH
stříbro	LOH 1960	skok do výšky
zlato	LOH 1964	skok do výšky
Mistrovství Evropy v atletice
zlato	ME 1962	skok do výšky
Univerziáda
zlato	LU 1961	skok do výšky
zlato	LU 1963	skok do výšky
Akademické mistrovství světa
zlato	AMS 1962	skok do výšky

Valerij Nikolajevič Brumel (Валерий Николаевич Брумель; 14. dubna 1942,^{[pozn. 1]} Tolbuzino, SSSR – 26. ledna 2003, Moskva, Rusko)^[1] byl sovětský atlet, olympijský vítěz, který v letech 1960 až 1965 dominoval světovému skoku do výšky. Šestkrát překonal světový rekord a ve 23 závodech překonal hranici 220 centimetrů. Porážku v této době poznal pouze dvakrát.

O perspektivní kariéru vrcholového sportovce ho v roce 1965 připravila dopravní nehoda.

Narodil se poblíž obce Tolbuzino v Amurské oblasti, kde jeho rodiče pracovali v průzkumném geologickém táboře. V roce 1954 se rodina se třemi syny přestěhovala do Vorošilovgradu na východní Ukrajině.

Valerij vyzkoušel různé druhy sportů, až si nakonec vybral skok vysoký, ve kterém v jedenácti letech skočil 130 centimetrů.^[2] V 16 letech se začal projevovat jeho talent, když pod vedením trenéra Steina změnil styl skákání a zlepšil si osobní rekord na 195 centimetrů. V roce 1959 si znovu posunul osobní rekord, a to na 201 centimetrů a získal titul mistra sportu. V roce 1960 se Brumel přesunul do Moskvy do tréninkové skupiny trenéra Ďjačkova. Díky novému stylu skákání a velmi tvrdému tréninku pod trenérem Ďjačkovem se zanedlouho zlepšil na 208 centimetrů. V 18 letech se zúčastnil LOH v Římě jako velká sovětská olympijská naděje. Na olympiádě obsadil výkonem 216 cm druhé místo za svým týmovým kolegou Šavlakadzem.^[1][2]

Po návratu do Moskvy byl přijat na Institut tělesné výchovy a tvrdě trénoval. Začínala jeho úctyhodná výškařská série, kdy nepoznal hořkost porážky. 19. ledna 1961 vytvořil nový světový rekord 225 centimetrů. Bylo to při halovém mítinku v Leningradu a tento výkon mu přinesl titul zasloužilého mistra sportu SSSR. Později se zúčastnil halových mítinků v Severní Americe, kde v konkurenci nejlepších amerických výškařů zvítězil. Třikrát za sebou porazil nejlepšího amerického výškaře Johna Thomase. Dne 18. června 1961 skočil první světový rekord v Moskvě, který měl hodnotu 223 centimetrů. Bylo to v době, kdy se skákalo valivým obkročným stylem (straddle).^{[2] [3]}

V letech 1961 až 1963, tedy třikrát za sebou, se stal nejlepším sportovcem světa (vítězem ankety ISK).^[4] Svůj poslední světový rekord 228 cm vytvořil v roce 1963 na zápase SSSR–USA. V roce 1964 získal zlatou medaili ve skoku do výšky na olympiádě v Tokiu. ^[2]

V roce 1965 si vážně zranil pravou nohu při nehodě na motocyklu. Po tréninku v Moskvě 5. října požádal kolegyni, motocyklovou závodnici, aby ho na motocyklu odvezla domů. Na vozovce po dešti v zatáčce dostali smyk a on si při nárazu na betonový sloup těžce poranil pravou nohu.^[5] Dokonce mu hrozila amputace, následovalo postupně několik operací, ale nohu měl stále o několik centimetrů kratší. Navzdory tomu úspěšně absolvoval v roce 1967 Institut tělesné kultury. V roce 1968 se Valerij vydal k ortopedovi Illizarovovi,^[1] který prodlužoval kosti. Po čtyřech měsících byla noha skoro v pořádku a začal znovu trénovat.^[2][6] I přes velké úsilí se mu ale už nikdy nepodařilo navázat na předešlé výsledky, ačkoliv v roce 1969 skončil 3. na mezinárodním závodě v Moskvě výkonem 206 centimetrů. V únoru 1971 ještě zdolal na závodech v Moskevském Institutu tělesné výchovy 207 centimetrů. Jeho nenaplněným cílem po dalších zraněních a několika operacích byl výkon tehdy světové třídy 215 centimetrů a reprezentace SSSR na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově. Později se ještě ve svých 55 letech zúčastnil symbolicky Veteránského mistrovství světa 1997 v Durbanu, kde s výkonem 150 centimetrů skončil na 7. místě.

Nebyl to jen excelentní výškař, ale i výjimečný atlet, který předváděl úctyhodné výkony i v jiných disciplínách. Běh na 100 m zvládl za 10,5 s, do dálky skočil 765 centimetrů, koulí vrhl přes 15 metrů a disk dokázal poslat na hranici 44 metrů.^[2] Předstihl své současníky stylem tréninku, který se zaměřoval na fyzickou přípravu, zvláště pak na posilování. Sílou odrazu a rychlostí rozběhu eliminoval svou nevýhodu v poměrně malé výšce postavy (měřil 185 cm).

• 2. místo - LOH v Římě
• 1. místo - LOH v Tokiu

• 1. místo - II. letní univerziáda 1961
• 1. místo - III. letní univerziáda 1963

• 18. 6. 1961 – 8. 11. 1970 - držitel světového rekordu ve skoku vysokém
• 1. místo - mistr Evropy ve skoku vysokém v roce 1962
• Výsledky Akademického mistrovství světa

V roce 1965 jeho tehdejší manželka Marina Lazarevová porodila syna. Manželství se rozpadlo v době Brumelova léčení po dopravní nehodě. V roce 1973 se oženil podruhé, vzal si reprezentantku v parkurovém skákání Jelenu Petuškovovou. V roce 1974 se jim narodila dcera Vlada, ale ani toto manželství dlouho nevydrželo. Znovu se oženil v roce 1992 a s manželkou Světlanou Bělousovou měli syna Viktora.

Po ukončení sportovní kariéry se Brumel věnoval literární činnosti. V roce 1969 vydal román Nad laťkou je výška (Над планкой есть высота) a v roce 1971 vyšla kniha Výška (Высота), kterou věnoval doktoru Ilizarovovi. V roce 1979 napsal společně s A.Lapšinem knihu Zůstaň sám sebou (Не измени себе). Napsal také několik divadelních her se sportovní tematikou a scénář k filmu Právo na skok.

Zemřel na rakovinu 26. ledna 2003 a je pochován na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Брумель, Валерий Николаевич na ruské Wikipedii.

• Album slávnych športovcov. Příprava vydání L. Zeman. Bratislava: Šport, 1967. 176 s. Kapitola Valerij Brumel (aut. Zdeno Jašek), s. 70–71. (slovensky) 
• BRUMEL, Valerij. Výška. Lit. zprac. A. Lapšin. Předmluva k č. vyd. Viktor Trkal, místopř. Č. atlet. svazu. Praha: Olympia, 1974. 135 s. 
• BRUMEL, Valerij; LAPŠIN, Alexandr. Zůstat sám sebou. Praha: Práce, 198. 274 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Brumel na Wikimedia Commons
• Valerij Brumel na stránkách Světové atletiky (anglicky)
• (rusky) Pohřebiště
• Výsledky Veteránského mistrovství světa 1997 Archivováno 3. 2. 2018 na Wayback Machine.
• Valerij Brumel v databázi Olympedia (anglicky)