Valerij Brumel
| Valerij Brumel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. dubna 1942 Tolbuzino |
| Úmrtí | 26. ledna 2003 (ve věku 60 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Povolání | atlet |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce medaile Za pracovní udatnost zasloužilý mistr sportu SSSR |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Atletika na LOH | ||
| stříbro | LOH 1960 | skok do výšky |
| zlato | LOH 1964 | skok do výšky |
| Mistrovství Evropy v atletice | ||
| zlato | ME 1962 | skok do výšky |
| Univerziáda | ||
| zlato | LU 1961 | skok do výšky |
| zlato | LU 1963 | skok do výšky |
| Akademické mistrovství světa | ||
| zlato | AMS 1962 | skok do výšky |
Valerij Nikolajevič Brumel (Валерий Николаевич Брумель; 14. dubna 1942,[pozn. 1] Tolbuzino, SSSR – 26. ledna 2003, Moskva, Rusko)[1] byl sovětský atlet, olympijský vítěz, který v letech 1960 až 1965 dominoval světovému skoku do výšky. Šestkrát překonal světový rekord a ve 23 závodech překonal hranici 220 centimetrů. Porážku v této době poznal pouze dvakrát.
O perspektivní kariéru vrcholového sportovce ho v roce 1965 připravila dopravní nehoda.
Sportovní začátky a vrchol
Narodil se poblíž obce Tolbuzino v Amurské oblasti, kde jeho rodiče pracovali v průzkumném geologickém táboře. V roce 1954 se rodina se třemi syny přestěhovala do Vorošilovgradu na východní Ukrajině.
Valerij vyzkoušel různé druhy sportů, až si nakonec vybral skok vysoký, ve kterém v jedenácti letech skočil 130 centimetrů.[2] V 16 letech se začal projevovat jeho talent, když pod vedením trenéra Steina změnil styl skákání a zlepšil si osobní rekord na 195 centimetrů. V roce 1959 si znovu posunul osobní rekord, a to na 201 centimetrů a získal titul mistra sportu. V roce 1960 se Brumel přesunul do Moskvy do tréninkové skupiny trenéra Ďjačkova. Díky novému stylu skákání a velmi tvrdému tréninku pod trenérem Ďjačkovem se zanedlouho zlepšil na 208 centimetrů. V 18 letech se zúčastnil LOH v Římě jako velká sovětská olympijská naděje. Na olympiádě obsadil výkonem 216 cm druhé místo za svým týmovým kolegou Šavlakadzem.[1][2]
Po návratu do Moskvy byl přijat na Institut tělesné výchovy a tvrdě trénoval. Začínala jeho úctyhodná výškařská série, kdy nepoznal hořkost porážky. 19. ledna 1961 vytvořil nový světový rekord 225 centimetrů. Bylo to při halovém mítinku v Leningradu a tento výkon mu přinesl titul zasloužilého mistra sportu SSSR. Později se zúčastnil halových mítinků v Severní Americe, kde v konkurenci nejlepších amerických výškařů zvítězil. Třikrát za sebou porazil nejlepšího amerického výškaře Johna Thomase. Dne 18. června 1961 skočil první světový rekord v Moskvě, který měl hodnotu 223 centimetrů. Bylo to v době, kdy se skákalo valivým obkročným stylem (straddle).[2] [3]
V letech 1961 až 1963, tedy třikrát za sebou, se stal nejlepším sportovcem světa (vítězem ankety ISK).[4] Svůj poslední světový rekord 228 cm vytvořil v roce 1963 na zápase SSSR–USA. V roce 1964 získal zlatou medaili ve skoku do výšky na olympiádě v Tokiu. [2]
Boj o návrat po zranění
V roce 1965 si vážně zranil pravou nohu při nehodě na motocyklu. Po tréninku v Moskvě 5. října požádal kolegyni, motocyklovou závodnici, aby ho na motocyklu odvezla domů. Na vozovce po dešti v zatáčce dostali smyk a on si při nárazu na betonový sloup těžce poranil pravou nohu.[5] Dokonce mu hrozila amputace, následovalo postupně několik operací, ale nohu měl stále o několik centimetrů kratší. Navzdory tomu úspěšně absolvoval v roce 1967 Institut tělesné kultury. V roce 1968 se Valerij vydal k ortopedovi Illizarovovi,[1] který prodlužoval kosti. Po čtyřech měsících byla noha skoro v pořádku a začal znovu trénovat.[2][6] I přes velké úsilí se mu ale už nikdy nepodařilo navázat na předešlé výsledky, ačkoliv v roce 1969 skončil 3. na mezinárodním závodě v Moskvě výkonem 206 centimetrů. V únoru 1971 ještě zdolal na závodech v Moskevském Institutu tělesné výchovy 207 centimetrů. Jeho nenaplněným cílem po dalších zraněních a několika operacích byl výkon tehdy světové třídy 215 centimetrů a reprezentace SSSR na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově. Později se ještě ve svých 55 letech zúčastnil symbolicky Veteránského mistrovství světa 1997 v Durbanu, kde s výkonem 150 centimetrů skončil na 7. místě.
Příčiny úspěchu
Nebyl to jen excelentní výškař, ale i výjimečný atlet, který předváděl úctyhodné výkony i v jiných disciplínách. Běh na 100 m zvládl za 10,5 s, do dálky skočil 765 centimetrů, koulí vrhl přes 15 metrů a disk dokázal poslat na hranici 44 metrů.[2] Předstihl své současníky stylem tréninku, který se zaměřoval na fyzickou přípravu, zvláště pak na posilování. Sílou odrazu a rychlostí rozběhu eliminoval svou nevýhodu v poměrně malé výšce postavy (měřil 185 cm).
Úspěchy
Olympijské hry
- 2. místo - LOH v Římě
- 1. místo - LOH v Tokiu
Univerziáda
- 1. místo - II. letní univerziáda 1961
- 1. místo - III. letní univerziáda 1963
Různé
- 18. 6. 1961 – 8. 11. 1970 - držitel světového rekordu ve skoku vysokém
- 1. místo - mistr Evropy ve skoku vysokém v roce 1962
- Výsledky Akademického mistrovství světa
Osobní život
V roce 1965 jeho tehdejší manželka Marina Lazarevová porodila syna. Manželství se rozpadlo v době Brumelova léčení po dopravní nehodě. V roce 1973 se oženil podruhé, vzal si reprezentantku v parkurovém skákání Jelenu Petuškovovou. V roce 1974 se jim narodila dcera Vlada, ale ani toto manželství dlouho nevydrželo. Znovu se oženil v roce 1992 a s manželkou Světlanou Bělousovou měli syna Viktora.
Po ukončení sportovní kariéry se Brumel věnoval literární činnosti. V roce 1969 vydal román Nad laťkou je výška (Над планкой есть высота) a v roce 1971 vyšla kniha Výška (Высота), kterou věnoval doktoru Ilizarovovi. V roce 1979 napsal společně s A.Lapšinem knihu Zůstaň sám sebou (Не измени себе). Napsal také několik divadelních her se sportovní tematikou a scénář k filmu Právo na skok.
Zemřel na rakovinu 26. ledna 2003 a je pochován na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Брумель, Валерий Николаевич na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-04-02]. Heslo БРУ́МЕЛЬ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-21. (rusky)
- ↑ a b c d e f CODR, Milan; VITOUŠ, Pavel. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Valerij Brumel, s. 146–149.
- ↑ KOTLABA, Tomáš. Dynamika změn výkonnosti ve skoku vysokém [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2014 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Album slávnych športovcov. Příprava vydání Luboš Zeman. Bratislava: Šport, 1967. 176 s. S. 167–168.
- ↑ BRUMEL, Valerij. Výška. Praha: Olympia, 1974. 135 s. S. 108.
- ↑ BRUMEL, Valerij. Výška. Praha: Olympia, 1974. 135 s. S. 35–40.
Literatura
- Album slávnych športovcov. Příprava vydání L. Zeman. Bratislava: Šport, 1967. 176 s. Kapitola Valerij Brumel (aut. Zdeno Jašek), s. 70–71. (slovensky)
- BRUMEL, Valerij. Výška. Lit. zprac. A. Lapšin. Předmluva k č. vyd. Viktor Trkal, místopř. Č. atlet. svazu. Praha: Olympia, 1974. 135 s.
- BRUMEL, Valerij; LAPŠIN, Alexandr. Zůstat sám sebou. Praha: Práce, 198. 274 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Brumel na Wikimedia Commons - Valerij Brumel na stránkách Světové atletiky (anglicky)
- (rusky) Pohřebiště
- Výsledky Veteránského mistrovství světa 1997
- Valerij Brumel v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
.svg)
US Flag with 44 stars. In use 4 July 1891–3 July 1896. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
US Flag with 44 stars. In use 4 July 1891–3 July 1896. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
.svg)
US Flag with 45 stars. In use 4 July 1896–3 July 1908. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain. This flag was used during the Spanish-American War.
US Flag with 45 stars. In use 4 July 1896–3 July 1908. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain. This flag was used during the Spanish-American War.
.svg)
US Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svgUS Flag with 46 stars. In use 4 July 1908–3 July 1912. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain.
Other version: Image:US 46 Star Flag.svg.svg)
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
.svg)
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
.svg)
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
.svg)
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from 1928 to 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from 1928 to 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Finská vlajka
.svg)
.svg)
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
.svg)
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
1960 Press Photo John Thomas 3rd Robert Shavlakadze 1st, V Brumel 2nd (Rome Olympics, high jump podium)
Valeriy Brumel in California
Autor: Samovarov S.I., Licence: CC BY-SA 4.0
Памятник на могиле Олимпийского чемпиона В. Брумеля
Valeriy Brumel