Valticko

Valticko
Pohled na Valtice
(c) Aleš Pouchlý, CC BY-SA 3.0
Pohled na Valtice
Geografie

Valticko (červeně) na mapě Česka
Hlavní městoValtice
Statusregion
Souřadnice
Rozloha87 km²
Obyvatelstvo
Jazykčeština
Národnostní složeníČeši, Moravané
Náboženstvíkřesťanství
Správa regionu
Nadřazený celekČesko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valticko, dříve psáno Valčicko, něm. Feldsberger Gebiet, je region v jižní části Jihomoravského kraje v Česku, při hranici s Rakouskem. Tato oblast byla původně součástí Moravy, už od 11. století ale Východní marky, resp. Dolních Rakous, a až v roce 1920 byla připojena k Československu. Jednalo se o jedno ze tří území přičleněných z Rakouska k Československu. Dnes je téměř celé Valticko součástí turisticky hojně navštěvovaného Lednicko-valtického areálu a také vinařské turistiky na jižní Moravě.

Vymezení

Jde o dnešní území jihomoravského okresu Břeclav, v okolí města Valtice. Na severu je tato oblast ohraničená linií vedoucí přibližně po Lednických rybnících a na východě přibližně tokem Dyje. Dle současného katastrálního členění se jedná o celá katastrální území Valtice, Úvaly u Valtic, Hlohovec, Charvátská Nová Ves, téměř celé katastrální území Poštorná, malou západní okrajovou část katastrálního území Břeclav, část katastru obce Sedlec jižně od potoka Včelínek, a nepatrné části katastrů obcí Ladná a Lednice.

Historický vývoj

Tato oblast byla ve středověku až do roku 1041 součástí Moravy, téhož roku však o toto území přišel Břetislav I. a následně se stalo součástí Východní marky, později součástí Dolních Rakous, v nichž pak setrvalo až do roku 1920, kdy bylo na základě Saintgermainské mírové smlouvy připojeno k Československu a v jeho rámci začleněno do země Moravské.

K Československu byla tato část tzv. Českých Rakous připojena ve dvou etapách:[pozn 1]

Motivací přičlenění této oblasti k Československu bylo zčásti národnostní hledisko (obce Hlohovec, Charvátská Nová Ves a Poštorná byly české), zčásti hledisko dopravní, neboť tudy procházela strategicky důležitá železniční trať mezi Břeclaví a Znojmem – proto byly připojeny i převážně německé Valtice (Feldsberg) a Úvaly (Garschönthal). Pro změnu malé okrajové části katastru Valtic byly při této úpravě státní hranice předány Rakousku, kde se staly součástí katastru obce Schrattenberg.

V rámci Československa byla tato oblast o rozloze 87 km² spolu s tzv. Dyjským trojúhelníkem připojena k zemi Moravské jako zvláštní územní jednotka Valticko.[3] Teprve k 5. prosinci 1925 došlo na základě vládní vyhlášky ze dne 14. listopadu 1925, č. 242/1925 Sb. z. a n., „kterou se upravují obvody silničních, soudních a politických okresů, obvody finančních a školských okresů a jiných státních úřadů na Valticku“,[4] k rozdělení území Valticka mezi stávající moravské politické okresy Hodonín a Mikulov, přičemž obce Charvátská Nová Ves, Poštorná a Hlohovec připadly k politickému okresu Hodonín a soudnímu okresu Břeclav, zatímco Valtice a Úvaly u Valtic byly nově připojené k politickému a soudnímu okresu Mikulov.

Po Mnichovu bylo celé Valticko a Dyjský trojúhelník obsazeno Třetí říší. Tato dvě území byla z počátku začleněna do Sudetoněmeckých území, následně k 15. dubnu 1939 byla připojena k zemskému hejtmanství Dolní Podunají, které bylo k 1. květnu 1939 přeměněno v říšskou župu Dolní Podunají, jejíž součástí zůstaly až do konce druhé světové války, po jejímž skončení nastal návrat k předválečnému stavu. Během existence železné opony byla značná část Valticka v nepřístupném hraničním pásmu.

Demografie

Slovanské obyvatelstvo Valticka vzniklo splynutím Chorvatů neboli Charvátů, kteří sem přišli v 16. století, a Moravských Slováků z přilehlého Podluží. Vytvořili tak svébytný folklór kombinující podlužácké i charvátské prvky. Většinu si však až do 20. století zachovali jen ve třech obcích, Hlohovci (Bischofswarth), Charvátské Nové Vsi (Ober Themenau) a Poštorné (Unter Themenau), další vesnice této části Dolních Rakous byly postupně germanizovány.[pozn 2]

Počet obyvatel Valticka v první polovině 20. století
obecobcovací řeč roku 1900[5]národnost roku 1930[6]
českáněmeckáčeskáněmecká
Hlohovec9905140313
Charvátská Nová Ves115274188024
Poštorná31182213617189
Úvaly u Valtic569752630
Valtice34296711021924

Odkazy

Poznámky

  1. Obvykle se však uvádí, že roku 1920 bylo připojeno celé Valticko.
  2. Slovansky hovořící obyvatelstvo zůstalo k roku 1900 zejména v obcích přímo u moravsko-dolnorakouské hranice v soudním okrese Feldsberg (zhruba 6 tisíc, včetně později k Československu připojených obcí) a dále u řeky Moravy směrem na jih v soudním okrese Zistersdorf (necelý 1 tisíc). Nejvíce jako českou, resp. moravskou či slováckou obcovací řeč uvedlo ovšem jen 16 % obyvatel Bernhardsthalu (Pernitálu), 15 % obyvatel Rabensburgu (Ranšpurku), 10 % obyvatel Hohenau an der March (Cáhnova) a 19 % obyvatel Dürnkrutu (Suchých Krut).[5]

Reference

  1. Statistický lexikon obcí v republice Československé - II. Země Moravskoslezská. Praha: Státní úřad statistický, 1935. Kapitola Změny v rozloze obcí a okresů., s. 149. 
  2. a b c Statistický lexikon obcí v republice Československé - II. Země Moravskoslezská. Praha: Státní úřad statistický, 1935. Kapitola Změny v rozloze obcí a okresů., s. 151. 
  3. Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. ASPI, 1920 [cit. 2021-09-06]. S. 1135. Částka XCII. Dostupné online. 
  4. Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. ASPI, 1925 [cit. 2021-09-06]. S. 1183. Částka 104. Dostupné online. 
  5. a b Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder, I. Niederösterreich. Vídeň: K. K. Statistische Zentralkommission, 1903. Dostupné online. S. 142, 154, 156. (německy) 
  6. Statistický lexikon obcí v republice Československé II. Země Moravskoslezská. Praha: Státní úřad statistický, 1935. S. 37–38, 82. 

Související články

  • Valtická horečka

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Morava a změna hranice po připojení Valticka.png
(c) Kirk, CC-BY-SA-3.0

Česky:

English:

Moravia (green), moravian enclaves in Silesia (light green), Valticko (red)
Zámek-alibaba - panoramio (1).jpg
(c) Aleš Pouchlý, CC BY-SA 3.0
Zámek-alibaba