Valtr Taub

Valtr Taub
Narození18. června 1907
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. září 1982 (ve věku 75 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
RodičeSiegfried Taub

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valtr Taub, původně Walter Taub, respektive Valter Taub (18. června 1907 Brno[1]30. září 1982 Vídeň), byl česko-německý herec, divadelní režisér a novinář židovského původu.

Život

Jeho mladší bratr Kurt Taub
Hrob Valtra Tauba na Vyšehradském hřbitově v Praze

Rodinné zázemí

Vyrůstal ve středostavovské brněnské židovské rodině, kulturně zakotvené v tamním německém prostředí.[2] Jeho otcem byl politik Siegfried Taub (též senátor a ministr[3]), funkcionář rakouské a po roce 1918 německé sociální demokracie v ČSR. Mateřskou řečí Valtra Tauba byla němčina (dle jeho vzpomínek byla jeho rodnou řečí spíše čeština, zatímco němčina jako hlavní jazyk německého Brna), ovšem od mládí byl veden k bilingvní komunikaci, takže v dospělosti perfektně ovládal i češtinu.[4]

Herecké počátky

Maturoval v roce 1925 na gymnáziu v Brně. Krátce studoval několik semestrů práva, ale touha po divadle jeho další studia přerušila. Už jako student totiž hrál v Německém divadle v Brně a přispíval také divadelními kritikami do časopisu Der Montag. V roce 1927 nastoupil jako dramaturg, nápověda a herec v Německém divadle v Ostravě. Na přelomu 20. a 30. let působil střídavě na německy hrajících scénách v Teplicích, Vídni (Volkstheater Wien) a také Karlových Varech. V letech 1931–1939 byl jako herec a režisér angažován do Nového německého divadla v Praze. Už ve třicátých letech se objevoval i v českém filmu, byť jen v drobných rolích.

Novinář, herec a levicový aktivista

V Praze patřil mezi čelní představitele německé kulturní levice. Mimo jiné byl zakládajícím členem a jednatelem Klubu českých a německých divadelních pracovníků. Před nacisty utekl se svojí manželkou, rovněž herečkou (hrající pod jménem Lux Rodenbergová)[3] na poslední chvíli přes Polsko do neutrálního Švédska. Přesto zde byl v roce 1942 na nátlak nacistického Německa na krátký čas uvězněn za spolupráci s londýnskou exilovou vládou a za činnost pro ČTK. Ve Švédsku sice získal zahraniční novinářskou akreditaci, nacisté ale nelibě nesli jeho spolupráci s československým zahraničním odbojem. Prostřednictvím švédských úřadů ale dokázali jeho činnost brzdit jen v určitých oblastech.

Po válce začala Taubovy zahraniční kontakty využívat Československá tisková kancelář. V letech 1947–1948 řídil její Stockholmskou pobočku pro severské státy. Poté, kdy byl ze země vyhoštěn za zpravodajskou (?) činnost ve prospěch SSSR, působil jako redaktor zahraničního oddělení ČTK v Praze. Na počátku 50. let byl ale v době probíhajících politických procesů propuštěn. Mezi hlavní důvody Taubova propuštění lze počítat jeho válečné působení v západní části Evropy a také jeho židovský původ (procesy měly výrazně protižidovský charakter).

V následujících letech 1951–53 postupně pracoval jako redaktor, referent, umělecký vedoucí a režisér Estrádního jednatelství Hudební a artistické ústředny (HAÚ). Ve státním podniku Československé cirkusy, varieté a lunaparky Praha si postupně prošel degradací od náměstka ředitele po člena technického personálu, a dokonce krmiče lvů. K divadlu se mohl vrátit teprve s příchodem politického uvolňování, v roce 1953, kdy jako režisér nastoupil do divadla ve Varnsdorfu. Krátce působil také v Krajském oblastním divadle v Plzni. Už v roce 1954 ale získal místo v souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze, kde pak působil až do důchodu (1971). Od druhé poloviny 50. let se opět začal objevovat v českém filmu a také v televizních inscenacích. Většinou šlo znovu spíše o menší role. Na rozdíl od předválečného období to ale v mnoha případech byly kvalitní filmy.

Od roku 1964 měl po mnoha letech příležitost hostovat i na zahraničních německých divadelních scénách a to jak ve východním, tak i v západním Německu. Taub zemřel v roce 1982 na jevišti vídeňského Burgtheatru.[5] Pohřeb proběhl ve strašnickém krematoriu.[6] Pohřben je na Vyšehradském hřbitově.[7]

Ocenění

Citát

Přátelství s vynikajícím hercem Waltrem Taubem je nezapomenutelné. Byl to neobyčejně vzdělaný herec, jeden z nejvzdělanějších s jakým jsem se potkal. Nedával na obdiv své znalosti, měl nad životem nadhled vzdělance a nemusel ostentativně dávat najevo, předvádět se na rozdíl od polovzdělaných a méně vědoucích. Z něho vyzařovalo cosi tak silného, že – pokud měl potřebu něco sdělovat – člověk musel v pokoře postát a zaposlouchat se. On měl zkušenosti, přehled, nepotřeboval se vzrušovat maličkostmi. Dobře mluvil několika jazyky, měl nádherný smysl pro humor a nepokazil žádnou pěknou chvilku. Možná i proto, že příliš dobře věděl, jakou vteřinu máme na tomto světě k dispozici.

Josef Vinklář[8]

Politické přesvědčení a spolupráce se špionáží

Valtr Taub po celý svůj život inklinoval k levicovým hodnotám, které přijal už od svého otce, významného levicového politika. Zatímco otec Siegfried Taub ovšem celoživotně zůstával věrný tradiční demokratické levici, syn Valtr se v roce 1935 stal členem komunistické strany. V divadle vedl stranickou ilegální buňku.[9]

V období komunismu se stal agentem z přesvědčení. Už ve Švédsku pracoval pro sovětskou tajnou službu a po návratu do Československa i pro československou komunistickou rozvědku. Po návratu z hereckých zájezdů v Rakousku a Německu donášel na tamní špičkové politiky, s nimiž se znal z válečného exilu ve Švédsku.[5] Státní bezpečnosti poskytoval informace ze života spisovatele Pavla Kohouta.[10]

Odkazy

Reference

  1. Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 125, sn. 197 [online]. NA [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  2. Encyklopedie města Brna
  3. a b Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 23
  4. M. Fikejz: Český film Archivováno 9. 4. 2016 na Wayback Machine., Znalostní databáze Libri.cz
  5. a b Nejdřív báseň, potom udání, iDnes.cz, 24. ledna 2004
  6. Legendy z šedesátých. Evropan Valtr Taub Archivováno 14. 4. 2016 na Wayback Machine., Divadelní noviny, 11/2008
  7. Fotogalerie Vyšehrad, Pohřebiště.cz
  8. Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 25
  9. Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 23
  10. J. Čulík: Případ Pavel Kohout - historie o tom, jak vás vyplivne stádo, Britské listy, 2. 1. 2002

Literatura

  • Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 23–6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Order of Labour Rib (TSR).png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "Labour" (Czechoslovakia)
Valtr Taub hrob Vyšehrad.jpg
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob herce Valtra Tauba na Vyšehradském hřbitově v Praze
Kurt Taub (8 January 1911 Brno).jpg
Kurt Taub (* 1. srpna 1911 Brno – ????) pocházel z brněnské rodiny německých Židů. V roce 1925 byl jeho otec Siegfried Taub – ředitel okresní nemocenské pojišťovny – zvolen do poslanecké sněmovny za německou sociální demokracii. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Prahy. Po studiu na reálném gymnáziu pracoval Kurt Taub v pražské kanceláři mezinárodního zasilatelství Schenker. Otec Siegfried Taub ve 30. letech 20. století pomáhal uprchlíkům z hitlerovského Německa, proto později společně s rodinou utekl do Švédska. Ve Švédsku se Kurt oženil s Betty Wiessnerovou (původem z Brna). V roce 1941 odjel Kurt Taub společně s manželkou a otcem Siegfiedem do Spojených států amerických. V Bostonu v USA začal pracovat v čalounické dílně a v roce 1943 se přihlásil do armády, kde ho nejprve přidělili k dělostřelectvu, ale znalost cizích jazyků jej přivedla do armádního Kontrašpionážního sboru CIC (Counter Intelligence Corps). Po třech měsících byl poslán do Velké Británie, kde pracoval v Úřadu strategických služeb (Office of Strategic Services, zkratka: OSS) v české sekci Charlese Kateka ve Velké Británii. Do Prahy přijel Kurt Taub 8. května 1945 večer v americké uniformě seržanta a v letech 1945 až 1948 se plukovník Katek a seržant Taub stali nejvýznamnějšími představiteli vojenské mise v Praze na Loretánském náměstí číslo 2. Dne 25. února 1948 byli požádáni, aby opustili Prahu, což učinili 18. března 1948. Taub nastoupil u americké zpravodajské služby. Změnil si jméno na Kurt L. Taylor' (někdy používal jméno Frank Taylor) a začal operovat z bavorského Řezna (Regensburgu), kde sídlilo jeho oddělení, které se oficiálně jmenovalo Oddělení ekonomického výzkumu (Economic Research Unit; zkratka: ERU), ve skutečnosti se však zabývalo zpravodajskou činností. Kurt Taub organizoval nábor mladých mužů v uprchlických táborech a posílal je (coby zpravodajské agenty – chodce) za železnou oponu, kde měli provádět výzvědné aktivity namířené proti komunistickému Československu. Tato činnost byla oficiálně ukončena kolem roku 1953.