Vanadyl

Struktura vanadylacetylacetonátu
Kavansit, moinerál obsahující vanadylový kation, s jeho charakteristickou barvou

Vanadyl, VO2+,[1] je kation vanadu, často vytvářející koordinační sloučeniny. Sloučeniny tohoto iontu mají modré zbarvení a jsou paramagnetické. Mezi vanadičitým centrem a O2− se nachází trojná vazba.[2]

Snahy o přesný popis vazby ve vanadylovém iontu vedly k rozvoji teorie ligandového pole.[3]

Výskyt

V minerálech

Vanadylový kation je obsažen v minerálech kavansitu a pentagonitu .

Ve vodě

Vanad je prostřednictvím VO2+, často společně se sodnými ionty jako NaH2VO4, po molybdenu druhým nejrozšířenějším přechodným kovem v mořské vodě.[4] Průměrná koncentrace je okolo 30 nmol/l. Tento ion se také ve větších množstvích vyskytuje v některých minerálních vodách, například prameny okolo hory Fudži jej obsahují až 54 μg/l.[4]

Příklady sloučenin

Oxovanadičité

Oxovanadičné

  • Isopropoxid vanadylu, VO(O-iPr)3 (iPr = isopropyl)
  • dusičnan vanadylu, VO(NO3)3[5]
  • chloristan vanadylu, VO(ClO4)3

Podobné sloučeniny

  • pervanadylový ion, VO +
    2     [1][6]
  • metavanadičnanový ion, [VO3] n−
    n     
  • orthovanadičnanový ion, VO 3−
    4     
  • thiovanadylový ion, VS2+
  • titanylový ion, TiO2+
  • niobyl, NbO2+
  • tantalyl, TaO2+

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vanadyl ion na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b BERTRAND, Gary L.; STAPLETON, George W.; WULFF, Clause A. Thermochemistry of Aqueous Pervanadyl and Vanadyl Ions. Inorganic Chemistry. 1966-07, roč. 5, čís. 7, s. 1283–1284. Dostupné online [cit. 2024-07-25]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50041a048. (anglicky) 
  2. ↑ GRAY, Harry B.; WINKLER, Jay R. Living with Oxygen. Accounts of Chemical Research. 2018-08-21, roč. 51, čís. 8, s. 1850–1857. Dostupné online [cit. 2024-07-25]. ISSN 0001-4842. DOI 10.1021/acs.accounts.8b00245. PMID 30016077. (anglicky) 
  3. ↑ BALLHAUSEN, C. J.; GRAY, Harry B. The Electronic Structure of the Vanadyl Ion. Inorganic Chemistry. 1962-02, roč. 1, čís. 1, s. 111–122. Dostupné online [cit. 2024-07-25]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50001a022. (anglicky) 
  4. ↑ a b REHDER, Dieter. Bioinorganic Vanadium Chemistry. 1. vyd. [s.l.]: Wiley, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-470-06509-9, ISBN 978-0-470-99442-9. DOI 10.1002/9780470994429. S. 5, 9–10. (anglicky) 
  5. ↑ BRANDÁN, S.A.; BEN ALTABEF, A.; VARETTI, E.L. Vibrational and electronic spectra of vanadyl nitrate, VO(NO3)3. Spectrochimica Acta Part A: Molecular and Biomolecular Spectroscopy. 1995-04, roč. 51, čís. 4, s. 669–675. Dostupné online [cit. 2024-07-25]. DOI 10.1016/0584-8539(94)00154-4. (anglicky) 
  6. ↑ PAL, Satyanarayan; RADHIKA, Kasiraman Rinku; PAL, Samudranil. Mononuclear Pervanadyl (VO +
    2     ) Complexes with Tridentate Schiff Bases: Self-assemblingvia C-H…oxo and π-π Interactions. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2001-07, roč. 627, čís. 7, s. 1631–1637. Dostupné online [cit. 2024-07-25]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/1521-3749(200107)627:7<1631::AID-ZAAC1631>3.0.CO;2-H. (německy)     

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vo(acac)2.png
Autor: Smokefoot, Licence: CC BY-SA 4.0
structure of VO(acac)2
Cavansite.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Vsmith assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0
Cavansite in apophyllite from Wagholi, Poona, Maharashtra, India. My personal collection - image made by me.