Vancouverská škola

Vancouverská škola (anglicky Vancouver School) konceptuální[1] nebo post-konceptuální[2] fotografie (často označované jako fotokonceptualismus[3] ) je volný termín aplikovaný na seskupení umělců z Vancouveru od počátku 80. let 20. století.[1] Kritici a kurátoři začali psát o umělcích, kteří reagují jak na starší postupy konceptuálního umění, tak na masmédia tím, že kontrují „fotografiemi vysoké intenzity a složitého obsahu, které nepřímo či přímo zkoumají společenskou sílu obraznosti“.[1] Žádná formální „ škola “ neexistuje a seskupení zůstává jak neformální, tak často kontroverzní[4] i mezi samotnými umělci, kteří se tomuto termínu často brání.[4] Mezi umělce spojené s tímto termínem patří například Vikky Alexander, Roy Arden, Ken Lum, Jeff Wall, Ian Wallace,[3] Stan Douglas a Rodney Graham.[5]

Historie

Na počátku 80. let 20. století pokus o to, co William Wood označuje jako „rebranding“ Vancouveru[6] a touha po větším uznání v Kanadě i na mezinárodní úrovni[7] označení Vancouverská škola fungovalo tak, aby představilo vancouverské umění většímu mezinárodnímu trhu.[8]

Klíčová díla

Fotografie Mimic Jeffa Walla[9] (1982) je typickým představitelem jeho kinematografického stylu a podle historika umění Michaela Frieda je „charakteristický pro Wallovu angažovanost v jeho umění 80. let se sociálními tématy“. Fotografie zobrazuje dvojici bělochů a Asiata kráčející směrem k fotoaparátu. Chodník, lemovaný zaparkovanými auty a obytnými budovami a budovami lehkého průmyslu, naznačuje severoamerické průmyslové předměstí. Žena má na sobě červené šortky a bílý top; její vousatý, neudržovaný přítel nosí džínovou vestu. Asiat je ležérní, ale ve srovnání s tím dobře oblečený, v košili s límečkem a kalhotách. Když dvojice muže předběhne, přítel udělá dvojsmyslné, ale zjevně obscénní a rasistické gesto, přidrží zdvižený prostředníček blízko koutku oka a „nakloní“ oko v posměchu očím Asiata. Obraz připomíná příležitostný záběr, který zachycuje daný okamžik a jeho implicitní sociální napětí, ale ve skutečnosti je oživením výměny názorů, kterých byl umělec svědkem.[10][11]

Videoinstalace Stana Douglase z roku 1998 s názvem Win, Place or Show je natočena ve stylu CBC dramatu Klient z konce 60. let, známý pro svůj odvážný styl, dlouhé scény a nedostatek adresního plánu. Instalace, odehrávající se ve Vancouveru v 50. letech 20. století během přestavby Strathconu, zkoumá modernistické pojetí městské obnovy s demolicí stávající architektury ve prospěch rastrů bytových bloků. Dva dělníci sdílejí pokoj na ubytovně v deštivém dni volna. Konverzace se rozhoří během diskuse o koňských dostizích a šestiminutová filmová smyčka se opakuje z různých úhlů na rozdělené obrazovce, přičemž každý cyklus představuje neustále se měnící konfigurace úhlu pohledu. Záběry jsou během výstavy společně v reálném čase upravovány počítačem, čímž vzniká téměř nekonečná řada montáží.[12]

V roce 1994 Rodney Graham zahájil sérii filmů a videí, ve kterých on sám vystupuje jako hlavní postava: Halcion Sleep (1994), Vexation Island (1997) (promítaný v kanadském pavilonu benátského bienále v roce 1997) a How I Became a Ramblin' Man (1999). The Phonokinetoscope (2002) odráží Grahamovu angažovanost jak v počátcích kinematografie, tak v jejím případném zániku. Graham přebírá prototyp Thomase Edisona a předkládá argument pro vztah mezi zvukem a obrazem ve filmu. Ve filmu Rheinmetall/Victoria 8 (2003) proti sobě stojí dvě stále více zastarávající technologie, psací stroj a filmový projektor, přičemž druhý zmíněný promítá film z první.[13]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vancouver School na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Photography with an eye for social relevance
  2. ↑ [1]Archivováno 22. 8. 2016 na Wayback Machine. AKIMBO [Akimblog]
  3. ↑ a b Sarah Milroy „Is Arden our next greatest photographer?“ Globe and Mail (October 27, 2007): R1.
  4. ↑ a b Marsha Lederman „Behind the Lens: The Vancouver School Debate“ Globe and Mail (October 20, 2007): R13.
  5. ↑ Intertidal: Vancouver Art & Artists / E-Flux [online]. [cit. 2010-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-11. (anglicky) 
  6. ↑ „The Insufficiency of the World.“ INTERTIDAL: Vancouver Art and Artists. Eds. Dieter Roelstrate and Scott Watson. Antwerp: Museum van Hedendaagse Kunst Antwerpen, 2005. 66.
  7. ↑ http://www.canadianarchitect.com/issues/ISarticle.asp?id=74408&issue=09272007&[nedostupný zdroj] Canadian Architect. (September 2007)
  8. ↑ Melanie O'Brian. „Introduction: Specious Speculation.“ Vancouver Art & Economies. Ed. Melanie O'Brian. Vancouver: Arsenal Pulp Press, 2007. 22.
  9. ↑ Jeff Wall: Room guide, room 3 [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ LIPSKY-KARASZ, Elisa. Jeff Wall's Unique Photographic Vision. The Wall Street Journal. September 4, 2015. Dostupné online [cit. March 1, 2017]. (anglicky) 
  11. ↑ OSBORNE, Patty. Mimic [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Lynne Cooke, Stan Douglas and Douglas Gordon: Double Vision 2000. www.diaart.org [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-20. 
  13. ↑ Rodney Graham. Rheinmetall/Victoria 8. 2003 | MoMA [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • O'Brian, Melanie, ed. Vancouver Art & Economies. Vancouver: Arsenal Pulp Press, 2007. ISBN 978-1-55152-214-2
  • Rhodes, Richard. „Newsmakers: The Vancouver School.“ Canadian Art Vol. 21, No. 3 (Fall 2004): 49.
  • Roelstrate, Dieter and Scott Watson, eds.INTERTIDAL: Vancouver Art and Artists. Antwerp: Museum van Hedendaagse Kunst Antwerpen, 2005. ISBN 0-88865-785-4

Související články

Externí odkazy