Vannius

Vannius
král (rex)
území Vanniusova království kolem roku 50
Doba vlády	19 nebo 20 – 50
Narození	?
Úmrtí	po 50? Panonie
Nástupce	Vangio a Sido
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vannius (^? – po roce 50,^? Panonie) byl král germánského kmene Kvádů^[1][2] a vládce Vanniova království (regnum Vannianum),^[2] které se rozkládalo na území mezi řekou Moravou a Váhem na území dnešního západního Slovenska a pravděpodobně i na přilehlém území Moravy a Dolního Rakouska. Tacitus přímo uvádí Danuvium ultra inter flumina Marum et Cusum.^[3] Království bylo podporováno římským impériem.

Kvádové byl kmen příbuzný s kmenem Markomanů ze skupiny etnika Svébů. Na přelomu letopočtu vládl na území dnešních Čech markomanský vládce Marobud, který vybudoval mocnou Marobudovu říši. Moc říše oslábla po bitvě v Teutoburském lese, kde germánský vůdce Arminius porazil Římany vedené Varem a kdy se některé kmeny odklonily od Marobuda k Arminiovi. Arminius se po té utkal v bitvě s Marobudem. Markomanského krále, ale porazil až Katvalda, který se pak stal králem Markomanů. Podle análů římského historika Cornelia Tacita poté Katvaldu, porazil Vibilius, král Hermundurů.^[4]

Římské impérium potřebovalo předsunutou základnu před útoky Barbarů na severní hranici, která ležela na řece Dunaj a proto za vlády římského císaře Tiberia, vlivný Říman Drusus Caesar^[5] rozhodl markomanský kmen na území mezi řekami Marus a Cusus^[6] (Moravou a Váhem) svěřit Vanniovi, kterého ustanovil králem Vanniova království.^[5] Jednalo se o první politickou jednotku na území v západoslovenské oblasti. Vannius vládl od roku 19 či 20 (zdroje se liší) do roku 50, kdy římskému impériu vládl Claudius. Tacitus píše, že Vannius byl známý a oblíbený u svých krajanů, ale během dlouhé vlády se změnil v tyrana svého lidu a nepřítelem svých sousedů. Lid se proti Vanniovi začal bouřit. Císař Claudius se rozhodl zůstat mimo konflikt a také často žádal římského vůdce v Panonii Publia Atellia Histera,^[6] aby nezasahoval do sporu barbarských kmenů, pouze v případě svržení Vannia mu poskytl útočiště v Panonii a bude-li třeba na obranu vyslal legii římských vojáků, která by měla odstrašující účinek pro barbarské kmeny. V roce 50 se Vangio a Sido, synové Vanniovy sestry, nakonec opravdu vzbouřili a spolu hermundurským vládcem Vibiliem Vannia porazili.^[6] Vanniovi se podařilo uniknout a získat azyl v Panonii. Římané se poté stáhli na hranici řeky Dunaj, obávali se zasahovat severněji. Území mezi Moravou a Váhem přitahovalo kmeny Lugiů i jiných germánských kmenů kvůli bohatství, které se Vanniovi podařilo během třiceti let drancování nashromáždit. Vannius drancováním vybudoval opulentní říši.^[7][6] Vlády v rozpadajícím se království se ujali Vangio a Sido.

Reference