Varšavská smlouva
Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci Договор о дружбе, сотрудничестве и взаимной помощи | |
---|---|
Členové Varšavské smlouvy | |
Motto | „Unie míru a socialismu“ (Союз мира и социализма) |
Vznik | 14. května 1955 |
Zánik | 25. února 1991 |
Typ | vojenský pakt |
Sídlo | Moskva, Rusko |
Úřední jazyk | ruština, čeština, slovenština, polština, rumunština, bulharština, němčina, maďarština |
Členové | 7 států |
Počet zaměstnanců | 7 300 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) byl vojenský pakt osmi evropských zemí východního bloku, existující v letech 1955 až 1991.
Členské státy
- Albánská lidová republika (do roku 1968)
- Bulharská lidová republika
- Československá republika (od roku 1960 Československá socialistická republika)
- Maďarská lidová republika (v roce 1956 odchod z Varšavské smlouvy, ale po potlačení Maďarského povstání donuceni zůstat členem)
- Německá demokratická republika (od roku 1956)
- Polská lidová republika
- Rumunská socialistická republika
- Svaz sovětských socialistických republik
Vznik, vývoj a zánik
Státy střední a východní Evropy se začaly vojensky propojovat již v průběhu druhé světové války. V letech 1943 až 1949 bylo mezi státy pozdějšího vojenského bloku uzavřeno celkem 23 bilaterálních smluv. V prvních letech po válce tak vznikl nejvíce propojený spojenecký systém studené války. Do armádních štábů všech států byli dosazeni sovětští důstojníci, což mělo mimo jiné zajistit loajalitu a jednotu, fakticky však armády podléhaly místnímu velení. Ve všech státech s výjimkou Československa zůstaly od konce války významné sovětské jednotky. Z vojenského hlediska se tak hranice Sovětského svazu posunuly asi 1000 km na západ.[1]
Vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě.[2][3] Tím byla formálně zrušena autonomie národních armád, které se staly součástí Spojených ozbrojených sil pod sovětským velením.[1]
Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup Západního Německa do NATO.
Při Maďarském povstání v roce 1956 vyhlásil maďarský premiér Imre Nagy odchod z Varšavské smlouvy a vyhlášení neutrality země, ale po krvavém potlačení povstání bylo Maďarsko Sovětským svazem donuceno zůstat členem aliance.
Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti invazi armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Invaze se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.
V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy.[4] Československo pak navrhlo úplné ukončení platnosti smlouvy, které ostatní členové přijali a příslušný protokol zástupci vlád šesti zbývajících členů podepsali na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci.[5][6]
Po rozpadu Sovětského svazu založilo v roce 1992 několik bývalých sovětských republik nový vojenský pakt Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.
Činnost
Cílem Varšavské smlouvy bylo podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.
Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.
Jediná vojenská operace všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska a Albánie) byla invaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.[7]
Demonstrace připravenosti a síly byla prováděna lokálnímí i mezinárodními cvičeními, zejména ve státech sousedících se zeměmi NATO. Stručný výčet: Vitr 1962, Družba 1968, Taran 1970, Družba 1979, Družba 1982, Štít 1984 (největší – cca 60.000 vojáků), Družba 1986, Družba 1989.
Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se od 50. let 20. století počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným přechodem do protiútoku a obsazením západní Evropy během několika týdnů[8] za podpory jaderných taktických zbraní.[9] Tyto útočné operace byly většinově opuštěny v nové revizi operačního plánu vypracovaného v roce 1989. Po Sametové revoluci byly před podpisem tohoto plánu Václavem Havlem všechny zbývající pasáže o přechodu do protiútoku proti NATO začerněny a Havel rukou dopsal dovětek, že jde o plán pro případ stěží představitelného útoku NATO proti Varšavské smlouvě.[9]
Velitelé Varšavské smlouvy
Hlavními veliteli Varšavské smlouvy byli maršálové Sovětského svazu:
- 1955–1960 Ivan Stěpanovič Koněv
- 1960–1967 Andrej Antonovič Grečko
- 1967–1976 Ivan Ignaťjevič Jakubovskij
- 1977–1986 Viktor Georgijevič Kulikov
- 1986–1991 Nikolaj Vasiljevič Ogarkov
Porovnání sil NATO a Varšavské smlouvy v Evropě
odhad[a] NATO | odhad[b] Varšavské smlouvy | |||
Druh | NATO | Varšavská smlouva | NATO | Varšavská smlouva |
Osoby | 2,213,593[c] | 3,090,000 | 3,660,200 | 3,573,100[d] |
Bojová letadla | 3,977 | 8,250 | 7,130 | 7,876 |
Bitevní letouny | NA | NA | 4,075 | 2,783[e] |
Vrtulníky | 2,419[f] | 3,700 | 5,720 | 2,785 |
Odpalovací zařízení taktických raket | NA | NA | 136 | 1,608 |
Tanky | 16,424[g] | 51,500 | 30,690 | 59,470[h] |
Protitankové zbraně | 18,240[i] | 44,200 | 18,070 | 11,465[j] |
Bojová vozidla pěchoty | 4,153[k] | 22,400 | 46,900 | 70,330[l] |
Ostatní obrněná vozidla | 35,351[m] | 71,000 | ||
Dělostřelectvo | 14,458[n] | 43,400 | 57,060 | 71,560[o] |
Mostní tanky | 454[p] | 2,550 | ||
Systémy protivzdušné obrany | 10,309 | 24,400 | ||
Ponorky | 200 | 228 | ||
Ponorky (jaderné) | 76 | 80 | ||
Velká hladinová plavidla | 499 | 102 | ||
Letadlové lodě | 15 | 2 | ||
Lodě vyzbrojené střelami s plochou dráhou letu | 274 | 23 | ||
Výsadkové lodě | 84 | 24 |
Vysvětlivky
- ↑ zdroj: Conventional Forces in Europe: The Facts, November, 1988
- ↑ zdroj: Warsaw Pact Releases Figures on Force Strengths, Foreign Broadcast Information Service: Soviet Union, January 30, 1989, strany 1-8
- ↑ pozemní vojsko včetně protivzdušné obrany, nezahrnuje námořnictvo, letectvo a polovojenské jednotky
- ↑ veškeré ozbrojené síly v Evropě a přilehlých vodách
- ↑ bombardéry, stíhací bombardéry, letadla pro pozemní útoky ve frontové linii (taktické)
- ↑ nezahrnuje 180 kusů ve skladištích
- ↑ hlavní bojové tanky, nezahrnuje 5800 tanků ve skladištích
- ↑ všechny typy tanků
- ↑ odpalovací zařízení protitankových řízených střel, včetně ručních, nezahrnuje 2700 protitankových zbraní ve skladištích
- ↑ protitankové raketové komplexy včetně přenosných
- ↑ Marder, AMX-IOP, M-2 (Bradley) a YPR-765 (25 mm) pro NATO (nezahrnuje 575 AIFV ve skladištích) a BMP-1/2 a BMDI pro VS
- ↑ bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry, nezahrnuje lehké tanky
- ↑ lehké tanky, obrněné transportéry a další obrněná vozidla nezahrnutá v předchozí kategorii, není zahrnuto 7560 obrněných vozidel ve skladištích
- ↑ dělostřelectvo, minomety a raketomety ráže 100 mm a více, není zahrnuto 2870 děl ve skladištích
- ↑ salvové raketomety, dělostřelectvo ráže 75 mm a více, minomety ráže 50 mm a více
- ↑ mostní konstrukce, které jsou pevnou součástí obrněných vozidel, nezahrnuje 160 kusů ve skladištích
Odznaky
- Svaz míru a socialismu
- Odznak Svazu míru a socialismu
- Bratři ve zbrani (1970)
- Společné cvičení Štít 72 v Československu
- 25 let Varšavské smlouvy (1980)
- Letecké síly Varšavské smlouvy
- Společné cvičení Štít 82 v Bulharsku
- 30 let Varšavské smlouvy (1985)
Odkazy
Reference
- ↑ a b BÍLÝ, Martin. Varšavská smlouva. Počátky a krize. Praha, 2010. 231 s. diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin. Vedoucí práce doc. PhDr. Jan Pelikán CSc.. s. 23-24. Dostupné online.
- ↑ Na varšavské konferenci byla podepsána smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Rudé právo. 1955-05-15, roč. 35, čís. 133, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-07-01].
- ↑ MUSIL, Adam. Před 65 lety vznikla Varšavská smlouva, aby zničila NATO. Nakonec zaútočila jen na vlastního člena. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-05-14 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online.
- ↑ KORCOVÁ, Lucie. Konec společného vojenského vedení. Před 30 lety byly zrušeny vojenské struktury Varšavské smlouvy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-02-25 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online.
- ↑ SMATANA, Ľubomír. Před 30 lety skončila Varšavská smlouva, závěrečný protokol politici podepsali v Černínském paláci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-07-01 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Vládní návrh, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Protokol o ukončení platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané ve Varšavě dne 14. května 1955 a Protokolu o prodloužení její platnosti podepsaného dne 26. dubna 1985 ve Varšavě, podepsaný v Praze dne 1. července 1991 (tisk FS ČSFR VI. v. o., č. 753)
- ↑ KOMÁREK, Michal. NATO, Varšavská smlouva a beznaděj dějin -. Seznam Zprávy [online]. 2023-02-25 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Před 60 lety vznikla Varšavská smlouva. Původně jen „naoko“. ČT24 [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online.
- ↑ a b LUŇÁK, Petr. Strategie Varšavské smlouvy (1955-1968) [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2012-01-13 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ The future of U.S.-Soviet relations hearings before the Committee on Foreign Relations, United States Senate, One Hundred First Congress, first session, April 4, 12, 19 and May 3, 15, 18 and June 1 and 20, 1989. Washington: U.S. G.P.O (National government publication). Dostupné online.
Literatura
- BÍLÝ, Matěj. Varšavská smlouva 1969–1985. Vrchol a cesta k zániku. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 432 s. ISBN 978-80-87912-69-0.
- BÍLÝ, Matěj. Varšavská smlouva 1985–1991: Dezintegrace a rozpad. [s.l.]: Ústav pro studium totalitních režimů, 2021. 512 s. ISBN 978-80-88292-94-4.
- BÍLY, Matěj. Varšavská smlouva. Počátky a krize. 2010 [cit. 2021-07-01]. 231 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pelikán. Dostupné online.
- KUČERA, Jaroslav. Varšavská smlouva. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 184 s.
- RYBECKÝ, Vladislav. Bratrství a tradice armád Varšavské smlouvy. [s.l.]: Naše vojsko, 1983. 390 s.
Související články
- Východní blok
- Rada vzájemné hospodářské pomoci
- Severoatlantická aliance
- Pád komunismu v Evropě
- Znovusjednocení Německa
- Rozpad Sovětského svazu
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Varšavská smlouva na Wikimedia Commons
- Galerie Varšavská smlouva na Wikimedia Commons
- Dílo Varšavská smlouva ve Wikizdrojích
- Dílo Protokol o ukončení platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ve Wikizdrojích
- PATROVSKÝ, Ondřej. Varšavská smlouva pomáhala Moskvě ovládat její sféru vlivu. Před třiceti lety ji politici rozpustili. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-03-31 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online.
- Varšavská smlouva, dokument z cyklu České televize Historie.cs
- Vojáci, kteří nikdy nebojovali. Archivováno 1. 3. 2016 na Wayback Machine. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný historii Varšavské smlouvy, obsahuje unikátní záznamy rozhlasového vysílání z doby vzniku Smlouvy, z roku 1968 i z období jejího zániku.
Média použitá na této stránce
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1987-0529-029 / CC-BY-SA 3.0
ADN-ZB / Mittelstädt / 29.5.87 / Berlin: Tagung Zum Abschluß stellten sich die Leiter der Delegationen zur turnusmäßigen Tagung des Politischen Beratenden Ausschusses der Teilnehmerstaaten des Warschauer Vertrages den Fotografen. v.l.n.r.: Gustáv Husak (CSSR), Todor Shiwkow (VRB), Erich Honecker (DDR), Michail Gorbatschow (UdSSR), Nicolae Ceausescu (SRR), Wojciech Jaruzelski (VRP) und János Kádár (UVR).
Abgebildete Personen, von links:
- Husak, Gustav Dr.: Präsident, 1. Sekretär des Zentralkomitees (ZK) der KP, CSSR
- Shiwkow, Todor: Vorsitzender des Staatsrates, Generalsekretär des ZK der KP, Bulgarien (GND 118637134)
- Honecker, Erich: Staatsratsvorsitzender, Generalsekretär des ZK der SED, DDR (GND 118553399)
- Gorbatschow, Michail: Präsident, Vorsitzender des Obersten Sowjets, Friedensnobelpreisträger, Sowjetunion
- Ceausescu, Nicolae: Präsident, Staatsratsvorsitzender, Generalsekretär des ZK der KP, Rumänien
- Jaruzelski, Wojciech: Staatspräsident, General, Polen
- Kádár, János: Vorsitzender des Zentralkomitees (ZK) der KP, Ungarn (GND 118559044)
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
AIR FORCE air forces Warsaw Pact
Badge Warsaw Pact. Brothers in weapons
Badge 25 years Warsaw Pact
Jubilee badge 30 years of the Warsaw Pact
Autor: , Licence: CC BY 3.0
Member countries of Warsaw Pact
Badge A participant in joint exercises of Warsaw Pact "Shield-72" in Czechoslovakia (1972)
Badge Warsaw Pact. The participants of the joint exercises in Bulgaria
Autor: Rob984, Licence: CC BY-SA 4.0
Warsaw Pact in 1990. Member states (dark green) and Albania which left in 1968 (light green).
Emblem of the Warsaw Pact ("UNION FOR PEACE AND SOCIALISM"). This representation is wrong, as the Communist emblems in the flags of Bulgaria, East Germany and Romania are missing.
Autor: Adrian Grycuk, Licence: CC BY-SA 3.0 pl
Pałac Prezydencki w Warszawie (korpus główny, fasada frontowa)
Autor: Fenn-O-maniC, Licence: CC BY-SA 3.0
Logo of the Organization of the Warsaw Pact
Autor: wikifreund, Germany, Licence: CC BY-SA 3.0
Truppenstärke der NATO-Mitgliedsstaaten in Europa und der Staaten des Warschauer Paktes Anfang 1973. Truppenstärke der NATO-Staaten inkl. Kontingente aus den USA und Kanada. Miteingerechnet wurden auch die 9.000 in Spanien (Nicht-NATO-Mitglied) stationierten US-Soldaten.