Varšavské knížectví

Varšavské knížectví Księstwo Warszawskie Duché de Varsovie Herzogtum Warschau ←  ←  ←  1807–1815  →  →  → vlajka znak
geografie Varšavské knížectví v roce 1812
hlavní město:	Varšava
rozloha:	155 000 km² (roku 1809)
nejdelší řeka:	Visla
obyvatelstvo
počet obyvatel:	2 600 000 (roku 1807) 4 300 000 (roku 1809)
jazyky:	polština, němčina, francouzština
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	konstituční monarchie
mateřská země:	Francouzské císařství Francouzské císařství
vznik:	1807 – ustanoveno Napoleonem na základě tylžského míru
zánik:	1815 – vídeňský kongres
státní útvary a území
předcházející: Haličsko-vladiměřské království Pruské království Polsko-litevská unie (1569–1795) následující: Kongresové Polsko Poznaňské velkovévodství Svobodné město Krakov

Varšavské knížectví či vévodství (polsky Księstwo Warszawskie; francouzsky Duché de Varsovie; německy Herzogtum Warschau) byl státní útvar na území okleštěného Polska, který existoval v letech 1807–1813 jako formálně nezávislý územní celek, ve skutečnosti však podřízený napoleonské Francii. Hlavou knížectví byl král Saska, které patřilo do Rýnského spolku, patřícího pod protektorát Francie.

Varšavské knížectví bývá někdy nesprávně^[zdroj?] uváděno jako Varšavské velkoknížectví nebo velkovévodství.

Historie

Vznik

Počátky tohoto útvaru sahají do roku 1796, kdy skupina spiklenců ustavila tajnou konfederaci připravující ozbrojené povstání. V roce 1798 vznikla ve Varšavě „Společnost polských republikánů“, která si kladla za cíl obnovení Polska s republikánsko-demokratickým zřízením. Mezitím se ve Francii vytvářela silná polská emigrační populace, která vedla politiku vedoucí k obnovení Polska. Roku 1797 byly vytvořeny Polské legie, které se účastnily bojů v Itálii. Po vypuknutí nové války s Pruskem a po bitvách u Jeny a Auerstädtu v roce 1806, kdy Napoleon Bonaparte porazil pruské vojsko, uplatnil „polskou otázku“. Ve Velkopolsku propuklo polské povstání. Povstalci společně s příslušníky Polských legií se účastnili dalších bojů ve Východním Prusku. Napoleon povolal do Berlína polského generála Henryka Dąbrowského a vyzval ho, aby uveřejnil provolání k Polákům.

V lednu 1807 vznikla ve Varšavě vládní komise složená převážně z polských aristokratů, kterou Napoleon pověřil správou „Polska dobytého na králi pruském“. Začala se organizovat nová armáda pod vedením knížete Józefa Poniatowského, která brzy vstoupila do válečných akcí proti Prusku. Po jednáních bylo vytvořeno Varšavské knížectví pod vládou Friedricha Augusta Saského, který byl vnukem předposledního polského krále. Dne 7. července 1807 byl s Pruskem uzavřen v Tylži mír, ve kterém se mimo jiné Prusko vzdávalo polských území, které získalo za druhého a třetího dělení Polska. Na tomto území pak bylo ustanoveno Varšavské knížectví. Ještě v červenci podepsal Napoleon v Drážďanech polskou ústavu, která sice zrušila nevolnictví, ovšem nedávala mu právo na držení selského gruntu. Roku 1809 vtrhla do knížectví rakouská vojska (bitva u Raszynu), ovšem po dalším Napoleonově vítězství v bitvě u Wagramu se situace ustálila a k Varšavskému knížectví byla připojena území, která Rakušané zabrali během III. dělení Polska.

Zánik

Roku 1812 došlo k Napoleonovu tažení do Ruska, jehož se účastnila polská armáda o síle zhruba 100 000 mužů a tvořila tak téměř čtvrtinu Napoleonova vojska. Poláci bojovali statečně a kryli Napoleonův ústup při jeho přepravě přes Berezinu. Utrpěli obrovské ztráty. Při ústupu roku 1813 vtrhla ruská vojska do varšavského knížectví a země se dostala pod ruský vliv. Na vídeňském kongresu roku 1815 bylo dojednáno kompromisem rozdělení knížectví, které bývá nazýváno jako „čtvrté dělení Polska“. Toruňsko a Poznaňsko připadly Prusku, Tarnopolsko Rakousku, Krakov se stal „svobodným městem“ a zbytek knížectví byl přetvořen na Království polské (tzv. Kongresovka, podle příležitosti jeho vzniku - vídeňského kongresu) pod patronací Ruska, ale formálně spravované samostatně, podle vlastní ústavy.

Literatura

• Szymon Askenazy, Napoleon a Polska, Warszawa 1994
• Louis Pierre Édouard Bignon, Polska w r. 1811 i 1813. Wspomnienia dyplomaty, Wilno 1913
• Jarosław Czubaty, Wodzowie i politycy. Generalicja polska lat 1806-1815, Warszawa 1993
• Przemysław Góralczyk, Pozytywne aspekty działalności rządu pruskiego na ziemiach polskich II i III rozbioru w opinii przedstawicieli władz i mieszkańców Księstwa Warszawskiego [w:] Polacy - Niemcy - Pogranicze : studia historyczne: księga poświęcona Profesorowi Joachimowi Benyskiewiczowi w siedemdziesiątą rocznicę urodzin oraz pięćdziesięciolecie pracy, p. red. Grażyny Wyder, Tomasza Nodzyńskiego, Zielona Góra 2006
• Barbara Grochulska, Handel zagraniczny Księstwa Warszawskiego, Warszawa 1967
• Barbara Grochulska, Księstwo Warszawskie, Warszawa 1966
• Barbara Grochulska, Małe państwo wielkich nadziei, Warszawa 1987
• Marceli Handelsman, Bignon a sprawa polska, sine loco 1912
• Marceli Handelsman, Instrukcje i depesze rezydentów francuskich w Warszawie 1807-1813, sine loco 1914
• Marceli Handelsman, Rezydenci napoleońscy w Warszawie 1807-1813, Kraków 1915
• Janusz Iwaszkiewicz, Kodeks Napoleona a Księstwo Warszawskie po 1809 r. "Biblioteka Warszawska", t. 2, nr 73 (1914)
• Janusz Iwaszkiewicz, Litwa w roku 1812, Kraków-Warszawa 1912
• M. Kallas, Konstytucja Księstwa Warszawskiego. Jej powstanie, systematyka i główne instytucje w związku z normami szczegółowymi i praktyką, Toruń 1970
• Marian Kukiel, Dzieje oręża polskiego w epoce napoleońskiej 1795-1815, Poznań 1912
• Kazimierz Ossowski, Prasa Księstwa Warszawskiego, Warszawa 2004 ISBN 83-7009-432-5
• B. Pawłowski, Wojna polsko-austriacka 1809, Warszawa 1999
• W. Sobociński, Historia ustroju i prawa Księstwa Warszawskiego, Toruń 1964
• Tadeusz Walachowicz, Kościół katolicki w prawodawstwie Księstwa Warszawskiego, Lublin 1984
• Gabriel Zych, Armia Księstwa Warszawskiego 1807-1812, Warszawa 1961

Související články

• Polské království
• Kongresovka
• Vídeňský kongres
• Napoleonské války

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Varšavské knížectví na Wikimedia Commons