Vasilij (biskup kotlaský)

Jeho Přeosvícenost Vasilij
Biskup kotlaský a velský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Kotlas
Jmenování	17. listopadu 2012
Zasvěcený život
Sliby	22. prosince 1989
Svěcení
Jáhenské svěcení	14. srpna 1990 světitel Arystarch (Stankevič)
Kněžské svěcení	23. března 1991 světitel Volodymyr (Sabodan)
Biskupské svěcení	18. listopadu 2012 světitel Kirill
Osobní údaje
Rodné jméno	Nikolaj Timofejevič Danilov (Николай Тимофеевич Данилов)
Země	Rusko Rusko
Datum narození	23. září 1956 (67 let)
Místo narození	Haradzišča, Běloruská sovětská socialistická republika
Národnost	běloruská
Alma mater	Homelská státní univerzita Moskevská duchovní akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasilij (světským jménem: Nikolaj Timofejevič Danilov; * 23. září 1956, Haradzišča) je běloruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup kotlaský a velský.

Narodil se 23. září 1956 v Haradzišče. Je bratrem metropolity nižněnovgorodského Georgije (Danilova).^[1]

Roku 1973 dokončil střední školu č. 6 v Žlobinu a v letech 1974–1976 sloužil v řadách Sovětské armády.^[1]

V letech 1977–1978 pracoval jako řidič. Poté nastoupil na ekonomickou fakultu Homelské státní univerzity. Po dokončení studia roku 1984 začal pracovat v závodu Santechlit v Taškentu, kde působil jako ekonom a vedoucí ekonom.^[1]

Roku 1987 nastoupil na Moskevský duchovní seminář a další rok byl přijat do Trojicko-sergijevské lávry. Dne 22. prosince 1989 byl postřižen na monacha se jménem Vasilij na počest svatého Bazila Velikého. Roku 1990 dokončil seminář a nastoupil na studium Moskevské duchovní akademie. Zde roku 1995 obhájil diplomovou práci na téma „Mravní učení založené na dílech svatých mužů apoštolských“.^[1]

Dne 14. srpna 1990 byl biskupem homelským a mozyrským Arystarchem (Stankevičem) rukopoložen na hierodiakona a 23. března 1991 metropolitou rostovským a novočerkasským Volodymyrem (Sabodanem) na jeromonacha.^[1]

Dne 19. dubna 2001 byl u příležitosti oslav Velikonoc povýšen na igumena.^[1]

Od října 1988 do března 2005 pobýval v Trojicko-sergijevské lávře, kde sloužil v knihovně a nakladatelství, a také jako pokladník, ekonom, blagočinný či správce patriarchálních pokojů.^[1]

V březnu 2005 byl převeden do kléru nižněnovgorodské eparchie. Působil ve třech chrámech Nižného Novgorodu: chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice, chrám Ikony Matky Boží Znamení a svatých žen myronosic a chrám svatých Petra a Pavla.^[1]

Dne 4. října 2012 jej Svatý synod zvolil biskupem kotlaským a velským.^[2] Dne 18. října byl povýšen na archimandritu a 17. listopadu byl oficiálně jmenován biskupem.^[3] O den později proběhla v chrámu Krista Spasitele jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Kirill, metropolita saranský a mordovský Varsonofij (Sudakov), metropolita achalkalakijský a kumurdoský Nikolozi (Pačuašvili) (Gruzínská pravoslavná církev), metropolita samtaviský a gorijský Andria (Gvazava) (Gruzínská pravoslavná církev), metropolita archangelský a cholmogorský Daniil (Dorovskich), metropolita nižněnovgorodský a arzamaský Georgij (Danilov), metropolita senakský a čchorocký Šio (Mudžiri) (Gruzínská pravoslavná církev), arcibiskup vitebský a oršanský Dzimitryj (Drazdou), arcibiskup verejský Jevgenij (Rešetnikov), arcibiskup ženevský a západoevropský Michail (Donskov), arcibiskup cagerský a lentechský Stepane (Kalaidžišvili) (Gruzínská pravoslavná církev), biskup krasnogorský Irinarch (Grezin), biskup gatčinský Amvrosij (Jermakov), biskup solněčnogorský Sergij (Čašin), biskup smolenský a vjazemský Panteleimon (Šatov), biskup narjan-marský a mezenský Jakov (Tislenko), biskup goroděcký a vetlužský Augustin (Anisimov), biskup vyksunský a pavlovský Varnava (Baranov), biskup almetěvský a bugulminský Mefodij (Zajcev) a biskup kuzněcký a nikolský Serafim (Domnin).^[4]

• (rusky) Oficiální stránky eparchie