Vasilij Jermolajevič Bugor

Vasilij Jermolajevič Bugor
Rodné jméno	Василий Ермолаевич Бугор
Narození	1600 Ruské carství
Úmrtí	1668 (ve věku 67–68 let) ústí Anadyru
Příčina úmrtí	utopení
Národnost	Rus
Občanství	ruské
Povolání	jenisejský kozák a cestovatel
Nábož. vyznání	pravoslavný
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Vasilij Jermolajevič Bugor (rusky Василий Ермолаевич Бугор) (1600^? — 1668 ústí řeky Anadyr) byl jenisejský kozák, cestovatel a objevitel nových území východní Sibiře a Dálného východu.^[1]

Životopis

Vasilij Jermolajevič Bugor byl podle některých zdrojů rodem kozák, podle jiných sloužil nejprve jako lukostřelec a až na Sibiři se stal kozákem.^[2] O jeho životě do roku 1619 se nedochovaly žádné informace. V roce 1619 se podílel na stavbě Jenisejského ostrohu, odkud byly na dolní tok Angary posílány malé oddíly kozáků, aby sbíraly kožešiny od místních Evenků.

Když v roce 1626 došlo k tzv. Jenisejské vzpouře, kdy se posádka ostrohu vzbouřila proti guvernérovi a doprovodu, dostal Vasilij Bugor od jenisejského guvernéa A. Ošanina za úkol popsat události vzpoury. Bugor vzpouru popsal a připojil k tomu petici s žádostí o osvobození jenisejských služebných lidí od zatěžující povinnosti přepravovat zásoby obilí z Makovska do Krasnojarsku. Zachovala se také Bugorova žádost k carovi Michailu Fjodorovičovi, aby odpustil jakutskému vojvodovi neoprávněnou nepřítomnost v Jakutsku. Tato žádost zůstala nevyslyšena a vojvoda Golovin byl za svou nepřítomnost tvrdě zbit na veřejnosti.^[2]

Na začátku léta 1628 se s oddílem deseti kozáků vydal z Jenisejsku k řece Leně. Cestoval podél Angary, došel k Ilimu, odkud pokračoval po jeho pravém přítoku k Igirmě. Z horního toku Igirmy prošel přes volok řeky Kuty a sestoupil k Leně. Zimu strávil v ústí řeky Čary,^[1] kde od Tunguzů a Jakutů sbíral jasak v podobě kožešin, mrožích klů a mamutích kostí.^[2] Následující rok 1629 při zpáteční cestě založil Nikolskij pogost, dnešní město Kirensk. V roce 1630 dorazil se svými muži zpět do Jenisejsku. Ještě v tomtéž roce byl vyslán atamanem Ivanem Galkinem zpět po své poslední trase s oddílem 30 kozáků, aby po cestě zakládal malé ostrohy.

V dubnu 1632 byl s oddílem 14 kozáků vyslán k řece Leně, aby podpořil setníka Pjotra Ivanoviče Beketa, který vybíral jasak od Jakutů a dostal se s nimi do šarvátek. Bugor se se svými kozáky aktivně zapojil do bojů s Jakuty a získal si tak velmi dobré jméno při vybírání jasaku i od vzdorných domorodců. Roku 1645 byl převelen do Jakutska. Roku 1646 se opět osvědčil při potlačoval povstání Burjatů. V roce 1647 se vydal se skupinou kozáků a služebných lidí po řece Leně až na sever k řece Jana, odkud na saních pokračoval až k řece Indigarce. Roku 1648 vybíral jasak od divokých Jukagirů a následujícího roku se jako jeden z prvních vydal po Kolymě až na Čukotku vybírat jasak od Čukčů.

V letech 1650 - 1651 se pod vedením Michaila Staduchina vydal pěší cestou k Anadyru.^[1] V následujících letech se věnoval lovu mrožů.^[2] V roce 1668 jeho loď narazila na kameny v ústí řeky Anadyr, ztroskotala a Vasilij Bugor se utopil.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бугор, Василий Ермолаевич na ruské Wikipedii.