Vasilij Rozanov

Vasilij Vasiljevič Rozanov
Narození	2. května 1856 nebo 20. dubnajul. / 2. května 1856greg. Vetluga
Úmrtí	5. února 1919 (ve věku 62 let) Sergijev Posad
Místo pohřbení	Trojicko-sergijevská lávra
Povolání	filozof, literární kritik, novinář, spisovatel a publicista
Alma mater	Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity Imperátorská moskevská univerzita
Témata	filozofie, lidská sexualita, metafyzika, filozofie náboženství, etika, estetika a literatura
Manžel(ka)	A. P. Suslovová (od 1880)
Vlivy	Fjodor Michajlovič Dostojevskij Konstantin Nikolajevič Leonťjev Pavel Ivanovič Melnikov-Pečerskij Nikolaj Nikolajevič Strachov
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasilij Vasiljevič Rozanov (rusky Василий Васильевич Розанов; 2. května 1856 Vetluga, Kostromská gubernie – 5. února 1919 Sergijev Posad) byl originální ruský filozof, spisovatel a publicista. Jeden z významných představitelů bohohledačství.^[1]

Narodil se v rodině malého úředníka a poměrně brzy osiřel. Studoval jazyky na Moskevské univerzitě a ještě během studia se oženil s mnohem starší A. P. Suslovou, bývalou milenkou F. M. Dostojevského, která ho však po pěti letech opustila. Roku 1882 promoval v historii a filologii a pak učil na různých gymnáziích v Rusku a věnoval se psaní. Po neúspěchu své první knihy "O rozumění" (1886) začal psát do různých časopisů, konservativních i pokrokových, a pod různými pseudonymy zastával často i protichůdná stanoviska.

Roku 1891 se podruhé oženil s V. T. Butjaginou, ale protože jeho první žena odmítala rozvod, zůstalo při civilním sňatku, což oba velmi trápilo. Jejich manželství však vydrželo a měli spolu pět dětí. Roku 1893 se odstěhovali do Sankt Petěrburgu, kde Rozanovovi udržovali salon, kam docházela řada významných hostí. Rozanov se zabýval ruskou kulturou, Dostojevským a filosofií náboženství, ale ostře kritizoval církev, psal o manželství a sexualitě, kterou podle něho křesťané na rozdíl od Židů potlačují, ale psal i články vyloženě antisemitské.

Roku 1911 byl v Kyjevě zavražděn třináctiletý chlapec a i když podezření vedlo k zločinecké bandě Věry Čeberjakové, příslušníci Černé sotni rozšířili fámu o rituální vraždě a obvinili židovského dělníka Bejlise. Zpolitizovaný proces skončil roku 1913 fiaskem a porota Bejlise nakonec osvobodila, připustila však, že mohlo jít o rituální vraždu. Když se Rozanov k tomuto názoru připojil, musel na nátlak Merežkovského a dalších opustit Filosoficko-náboženskou společnost a většina přátel se s ním rozešla. Rozanov reagoval čtyřmi antisemitskými pamflety, ale časopisy odmítaly jeho články. Věnoval se pak i egyptskému náboženství a mnoha dalším tématům.

Od roku 1912 vydával své zápisky a aforismy (Solitaria, Spadané listy), které se dodnes vydávají a překládají. Jako přesvědčený monarchista utekl po Říjnové revoluci s rodinou do Sergijeva Posadu (později Zagorsk) u Moskvy, kde napsal Apokalypsu naší doby, výslovně se zřekl svého antisemitismu a roku 1919 zemřel.^[2]

• V. Rozanov, Apokalypsa naší doby. Praha: Torst 1997
• V. Rozanov, Spadané listy. Praha: Triáda 1997
• V. Rozanov, Svět ve světle ruské ideje. Praha: Oikumené 1999

• V. Rozanov, Solitéry. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2011
• V. Rozanov, Apokalypsa nášho veku. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2012

• Rozanov [online]. Encyklopedie Vševěd [cit. 2024-08-05]. Dostupné online. 
• Ottův slovník naučný, heslo Rozanov. Sv. 21, str. 1062
• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Rozanov. Sv. 10, str. 769

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Vasiljevič Rozanov na Wikimedia Commons
• Osoba Vasilij Rozanov ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vasilij Rozanov
• (anglicky)
• Životopis a bibliografie