Vaskulární endotelový růstový faktor

Vaskulární endotelový růstový faktor (ang. vascular endothelial growth factor = VEGF) někdy označován také jako VEGF-A je homodimerický glykoprotein o molekulové hmotnosti 45 kDa.[1] Tento cytokin patří do rodiny růstových faktorů odvozených z destiček (platelet derived growth factor = PDGF) strukturně příbuzných mitogenů. Díky postranslačním úpravám vznikají sestřihem alespoň čtyři hlavní izoformy – délka těchto izoforem je 121, 165, 189 a 206 aminokyselin. Převládající forma VEGF je zastoupena 165 AK dlouhým proteinem.

Delší formy VEGF jsou základní a vážou se na izolovaný heparin nebo heparinové proteoglykany umístěné na buněčném povrchu a v extracelulárním matrix.[2] Jednotlivé formy mají různou vazebnou afinitu.

Význam

VEGF je klíčový mediátor v angiogenezi.[3] Angiogeneze je proces vzniku a formování nových krevních cév.[4] Za normálních podmínek u zdravého jedince angiogeneze nastává v embryonálním vývoji[5] nebo v dospělosti u reparačních procesů při hojení zranění. Významnou roli má při vzniku nádorového onemocnění, kde bývá jeho regulace značně zvýšená.[6] Podílí se na vzniku nových cév, které vznikající nádor zásobují, vyživují ho a umožňují jeho dostatečné okysličení.

Zvýšená produkce VEGF nastává i v případě hypoxie (nedostatek kyslíku), kdy dochází ke stimulaci transkripce pomocí transkripčních faktorů (př. faktor indukující hypoxii = hypoxia inducible faktor, HIF) a snahy zabezpečit dostatečné krevní zásobení organismu.[7]

Receptory

VEGF se váže na dva homologní receptory a to VEGF receptor – 1 (Flt-1) a VEGF receptor – 2 (KDR nebo Flk-1), kteří jsou oba exprimováni na povrchu endoteliálních buněk.[8] Tyto receptory patří mezi transmembránové tyrosin kinázové receptory.

Odkazy

Reference

  1. ↑ FERRARA, Napoleone; DAVIS-SMYTH, Terri. The Biology of Vascular Endothelial Growth Factor. Endocrine Reviews. 1997-02-01, roč. 18, čís. 1, s. 4–25. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. ISSN 0163-769X. DOI 10.1210/edrv.18.1.0287. (anglicky) 
  2. ↑ FERRARA, Napoleone; GERBER, Hans-Peter; LECOUTER, Jennifer. The biology of VEGF and its receptors. Nature Medicine. 2003-6, roč. 9, čís. 6, s. 669–676. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. ISSN 1078-8956. DOI 10.1038/nm0603-669. (anglicky) 
  3. ↑ CHUNG, Alicia S.; FERRARA, Napoleone. Developmental and Pathological Angiogenesis. Annual Review of Cell and Developmental Biology. 2011-11-10, roč. 27, čís. 1, s. 563–584. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. ISSN 1081-0706. DOI 10.1146/annurev-cellbio-092910-154002. (anglicky) 
  4. ↑ HERBERT, Shane P.; STAINIER, Didier Y. R. Molecular control of endothelial cell behaviour during blood vessel morphogenesis. Nature Reviews Molecular Cell Biology. 2011-9, roč. 12, čís. 9, s. 551–564. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. ISSN 1471-0072. DOI 10.1038/nrm3176. PMID 21860391. (anglicky) 
  5. ↑ RIZOV, Momchil; ANDREEVA, Petya; DIMOVA, Ivanka. Molecular regulation and role of angiogenesis in reproduction. Taiwanese Journal of Obstetrics and Gynecology. 2017-4, roč. 56, čís. 2, s. 127–132. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. DOI 10.1016/j.tjog.2016.06.019. (anglicky) 
  6. ↑ CARMELIET, Peter. VEGF as a Key Mediator of Angiogenesis in Cancer. Oncology. 2005, roč. 69, čís. 3, s. 4–10. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. ISSN 0030-2414. DOI 10.1159/000088478. (anglicky) 
  7. ↑ DAYAN, Frédéric; MAZURE, Nathalie M.; BRAHIMI-HORN, M. Christiane. A Dialogue between the Hypoxia-Inducible Factor and the Tumor Microenvironment. Cancer Microenvironment. 2008-12, roč. 1, čís. 1, s. 53–68. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. ISSN 1875-2292. DOI 10.1007/s12307-008-0006-3. PMID 19308685. (anglicky) 
  8. ↑ SIMONS, Michael; GORDON, Emma; CLAESSON-WELSH, Lena. Mechanisms and regulation of endothelial VEGF receptor signalling. Nature Reviews Molecular Cell Biology. 2016-10, roč. 17, čís. 10, s. 611–625. Dostupné online [cit. 2019-05-26]. ISSN 1471-0072. DOI 10.1038/nrm.2016.87. (anglicky)