Vatikán

Městský stát Vatikán
Status Civitatis Vaticanae
Stato della Città del Vaticano
vlajka Vatikánu
vlajka
znak Vatikánu
znak
Hymna
Inno e Marcia Pontificale
Geografie

Poloha Vatikánu
Poloha Vatikánu

Hlavní městoVatikán
Rozloha0,49 km²
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel921
Hustota zalidnění1877 ob. / km² (7. na světě)
Jazykitalština, latina, francouzština
Náboženstvířímskokatolické
Státní útvar
Státní zřízeníabsolutní monarchie, ekleziologická a volená teokracie.
Vznik11. února 1929 (na základě Lateránských smluv)
PapežFrantišek
Kardinál státní sekretářPietro Parolin
MěnaEuro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1336 VAT VA
MPZSCV
Telefonní předvolba+379
Národní TLD.va
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Vatikán, plným názvem Městský stát Vatikán, je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř Říma, hlavního města Itálie.

S rozlohou přibližně 49 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsali kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem Italského království. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru, nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756–1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království již v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870.

Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskuppapež. Všichni nejvyšší státní činitelé jsou katoličtí duchovní různého národního původu. Papežové od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 sídlili převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu, byť v minulosti byla typická i jiná sídla na území Říma, jako třeba Lateránský palác či Kvirinálský palác (dnes rezidence prezidenta Italské republiky).

Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky.

Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 "patriarchální") sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo.

Název

Název Vatikán pochází od pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází, a je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Bažinatá část pod pahorkem se nazývala Campus Vaticanus (Vatikánské pole) a obě byly ještě v dobách pozdního císařství vně Aurelianových hradeb.[1]

Dějiny

Související informace naleznete také v článku Papežský stát.
Znovuvztyčování obelisku roku 1586
Neronův cirkus
Odhad podoby původní Konstantinovy baziliky, rekonstrukce z 19. století

Název Ager Vaticanus se užíval již ve starořímských časech, pro rozsáhlejší bažinatou oblast na západním břehu Tibery, ležící tehdy naproti Římu. Další název oblasti byl Ripa Veientana nebo Ripa Etrusca, nicméně obydlena nebyla a Etruskové zde nesídlili - šlo spíše o nadávku svého druhu, neboť oblast byla vnímána jako nezdravá, nebezpečná a zlověstná.[2] Tuto špatnou pověst zaznamenal například Tacitus v roce 69, když popisoval osud severní armády, jež dorazila do Říma, aby instalovala císaře Vitellia: „Velká část armády se utábořila v nezdravých okresech Vatikánu, což mělo za následek mnoho úmrtí mezi běžnými vojáky. Neschopnost Galů a Germánů snášet teplé počasí vedla k tomu, že dychtivě pili z místního potoka, a stali se snadnou kořistí nemoci“.

Později se začal používat pojem Vaticanus jen pro pahorek a oblast dnešního svatopetrského náměstí. Tu se jako první pokusila zkultivovat římská patricijka Agrippina starší. Nechala místo vysušit a vytvořila zde zahrady. V roce 40 její syn, císař Caligula, nechal postavit v těchto zahradách arénu pro závody vozatajů, kterou později dokončil císař Nero, podle nějž byla pak většinou nazývána Neronův cirkus.[3] Byl to Caligula, kdo dal místu jeho první památku, když nechal do Říma přivézt egyptský obelisk, dnes zvaný obvykle Vatikánský nebo Lateránský obelisk, jenž je dnes uprostřed svatopetrského náměstí. Jde o největší stojící egyptský obelisk na světě. Původně vážil přes 400 tun, ale po jeho zhroucení byl zkrácen zhruba o čtyři metry předtím než byl znovuvztyčen, takže dnes váží asi 300 tun. Vznikl okolo roku 1400 př. n. l., byl vytvořen na pokyn faraona Thutmose III. a původně zdobil Amonův chrám v Karnaku. V Římě stál nejprve v Cirku Maximu. Zhroutil se někdy v 5. století. Okolo roku 1586 ho nechal na jeho dnešním místě znovu vztyčit papež Sixtus V. Pohanský význam setřel tím, že na vrchol obelisku nechal instalovat kříž.[4] Operací papež pověřil architekta Domenica Fontanu. Po velkém požáru v Římě roku 64 oblast získala první křesťanské stopy. Stala se místem mučednictví mnoha křesťanů, kteří byli v Neronově cirku trýzněni a zabíjeni kvůli podezření, že požár způsobili. Podle starověké tradice byl právě zde ukřižován i svatý Petr, hlavou dolů. Císař Konstantin, který přestoupil na křesťanství, nechal na tomto místě postavit roku 326 baziliku sv. Petra, která byla považována za Petrovu hrobku (tato tzv. stará svatopetrská bazilika existovala do 16. století, poté byla stržena a nahrazena dnešním chrámem). Petrův hrob by se však měl nacházet v tzv. Vatikánské nekropoli, pod kryptami chrámu, tedy v místech starověkého pohřebiště, které u Vatikánského pahorku vzniklo za časů Caliguly. Pozůstatky této starověké nekropole byly sporadicky vynášeny na světlo různými papeži v průběhu staletí, systematické vykopávky nechal však nařídit až papež Pius XII. v letech 1939 až 1941. Prvním papežem, který nechal veřejně vystavit domnělé ostatky sv. Petra, se stal František roku 2013.[5]

V 5. století byl papežem Symmachem zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů papežové odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů, nicméně obvyklým sídlem byl Kvirinálský palác, který roku 1871 zkonfiskovala Itálie a stal se pak sídlem italského krále (dnes zde sídlí prezident italské republiky).

Dnešní vatikánský stát nahradil Papežský stát (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině 8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce 1860 byla většina území papežského státu připojena k Italskému království, město Řím až roku 1870. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a většina států mu toto postavení nikdy neodepřela.

Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritoriální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 – tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984.

Geografie

(c) Thomas Römer/OpenStreetMap data, CC BY-SA 3.0
Mapa Vatikánu

Části tohoto státu tvoří bazilika sv. Petra, Apoštolský palác, Sixtinská kaple a další přilehlé stavby.

Zahrady

Podrobnější informace naleznete v článku Vatikánské zahrady.

Významnou část území tvoří Vatikánské zahrady, které zaujímají 23 ha celkové rozlohy státu. Tyto prostory byly vytvářeny během období renesance a baroka. Můžeme zde najít spoustu kašen a soch. Nejvyšší bod se nachází v 60 m n. m. Zahrady jsou ohraničeny kamennou zdí.

Podnebí

Vatikán se nachází v oblasti mírného středozemního podnebí. Zimy jsou mírné, deštivé a trvají od října do zhruba poloviny května. Letní, suché a horké období trvá od druhé poloviny května do září.

Vatikánské zahrady (vlevo nádraží a vládní budova, v pozadí vysílač

Vláda

Bezpečnostní složky

Četnické vozidlo

Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, vojenská jednotka Svatého stolce, jejíž zodpovědností je osobní bezpečí papeže a lidí pobývajících na území městského státu. Papežská švýcarská garda vznikla na základě smlouvy s katolickými kantony Švýcarské konfederace z roku 1506. Její příslušníci se vyznamenali během plenění Říma roku 1527. Všichni rekruti musí být katolického vyznání, nesezdaní muži švýcarské národnosti, kteří dokončili základní vojenskou službu ve Švýcarské armádě, mezi 19 a 30 lety, a nejméně 174 cm vysocí. Členové gardy jsou vybaveni střelnými zbraněmi, tradičně také halapartnami, a vycvičení jako bodyguardi.

V minulosti k ozbrojeným složkám Papežského státu patřili také Papežští zuávové, Palatini, Jízdní garda a Korsická garda. Všechny vojenské složky s výjimkou Švýcarské gardy byly v roce 1970 papežem Pavlem VI. rozpuštěny a policie byla přesunuta z vojenské do civilní sféry.

Corpo della Gendarmeria je četnictvo, policie a bezpečnostní jednotka Města Vatikán a jeho exteritoriálních majetků. Jejím úkolem je dohled nad veřejným pořádkem, kontrola hranic, dodržování zákonů, dopravní kontrola a kriminální vyšetřování v Městském státu Vatikán včetně bezpečnosti papeže mimo území Vatikánu. Sbor má 130 členů a je na rozdíl od Švýcarské gardy podřízen vedení Městského státu Vatikán.

Soudy a kriminalita

Švýcarská garda v tradiční uniformě

Vatikánský soudní systém naposledy reformoval papež František zákonem vatikánského státu č. CCCLI z března 2020.[6] Vatikán představuje stát s poměrně vysokou kriminalitou (v přepočtu na obyvatele dvacetkrát vyšší než v Itálii[7]). V drtivé většině to způsobují kapsáři, kteří okrádají poutníky a turisty. Většina z nich se před soud nikdy nedostane, protože jsou obtížně odhalitelní a navíc hranice Vatikánu na náměstí sv. Petra jsou blízko a nestřežené, takže mají obvykle spolehlivou možnost utéct.

Pro případ, že jsou zločinci přistiženi, má Vatikán svého generálního prokurátora (aktuálně Nicola Picardi) a soudce (Gianluigi Marrone). Většinu jejich práce představují kauzy kapesních krádeží, ale výjimečně se objeví i jiné případy. U těch často může být problém v tom, že Vatikán nemá komplexní zákony, kauzy jsou pak řešeny často za použití mezinárodních smluv a některých velmi vágních ustanovení, které vatikánský trestní zákon obsahuje. Příkladem může být bývalý zaměstnanec Vatikánu (krátce před svým zadržením propuštěný pro trestní stíhání v Itálii), který byl přistižen při držení drog, což zákony Vatikánu neřeší. Byl odsouzen na 4 měsíce do vězení na základě mezinárodní protidrogové konvence a trestního zákona, který umožňuje udělit tento trest v případě jednání zákonem přímo nejmenovaného, pokud „ohrožuje zdraví, morálku a víru“.[8]

Vatikánská banka byla zapletena do velkých politických a finančních skandálů a byla podezřelá ze spojení s mafií.[9] Italské úřady ji vyšetřují pro podezření z praní špinavých peněz.[10]

Ekonomika

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Vatikánu.

Ekonomika Vatikánu má unikátní nekomerční ráz. Oficiální měnou je od roku 1999 euro, které nahradilo vatikánskou liru. Vatikán razí vlastní typ euromincí, jejich produkce je však přísně limitována. Díky tomu jsou mince, podobně jako vatikánské známky, vyhledávány sběrateli.

Vatikán má vlastní banku IOR, a dokonce i bankomat, pravděpodobně jediný s instrukcemi v latině. Jeho příjmy tvoří hlavně pronájem nemovitostí, dary a příspěvky národních církví a turistický ruch, tedy především prodej suvenýrů a vstupné do muzeí.

Infrastruktura

Podrobnější informace naleznete v článcích Železniční doprava ve Vatikánu a Vatikánský heliport.

Od roku 1929 má Vatikán vlastní malé nádraží, které však slouží hlavně k přepravě nákladů a jen zcela výjimečně k osobní dopravě. V roce 1976 nechal papež Pavel VI. ve Vatikánských zahradách vybudovat heliport, který slouží pro krátké lety vrtulníkem.

Městu slouží nezávislý moderní telefonní systém, vatikánská lékárna a pošta. Poštovní systém byl založen v roce 1929 a je občas označován za nejlepší na světě. Vatikán také disponuje vlastní internetovou doménou 1. řádu „.va“ a předponou Mezinárodní telekomunikační unie „HV“, která je občas využívána radioamatéry.

Radio Vatikán vysílá na krátkých, středních i velmi krátkých vlnách a na internetu. Jeho vysílače jsou umístěny na italském území. Televizní vysílání připravuje Vatikánské televizní centrum Telepace a italská veřejnoprávní televize RAI která vystupuje pod názvem Rai Vaticano.

Obyvatelstvo

Vatikán má přes 800 občanů, z nichž většinu tvoří diplomaté (nunciové), kteří žijí v jiných zemích. Zbytek tvoří jednak kardinálové a hodnostáři papežských grémií, jednak úředníci a 101 členů Švýcarské gardy. Dalších asi 2 500 zaměstnanců, kteří zde pracují, žije v Římě a okolí.

Jazyk

Vatikán nemá stanovený úřední jazyk. Ale na rozdíl od Svatého stolce, který využívá latinu, se k běžné komunikaci používá italština. Švýcarská garda dostává povely v němčině. Každý příslušník této gardy pak skládá svou přísahu v mateřském jazyce např. v němčině, italštině, francouzštině.

Kultura

Související informace naleznete také v článku Vatikánská kuchyně.
Starořímská socha z 2. století ve sbírkách Vatikánských muzeí
Caravaggiovo Snímání z kříže

Vatikán je domovem jedněch z nejslavnějších uměleckých památek na světě. Bazilika sv. Petra, k jejímž architektům patří Donato Bramante, Michelangelo Buonarroti, Giacomo della Porta, Carlo Maderno a Gian Lorenzo Bernini, je skvostem renesanční architektury. Sixtinská kaple je známá svými freskami, od umělců jako byli Perugino, Domenico Ghirlandaio a Sandro Botticelli. Na stropě je proslulá nástěnná malba Poslední soud od Michelangela. K umělcům, kteří vyzdobili interiéry dalších prostor ve Vatikánu, patří i Raffael Santi a Fra Angelico.

Mimořádný historický, vědecký a kulturní význam mají též Vatikánská apoštolská knihovna a sbírky Vatikánských muzeí. Vatikánská knihovna ve svých sbírkách opatruje největší sbírku rukopisů na světě (75 000) a kolem milionu knih, včetně 8500 inkunábulí, vzácných knih vytištěných ještě před vynálezem knihtisku. Byla založena v roce 1448 Mikulášem V. Nejcennější knihou, kterou má ve svých sbírkách, je Vatikánský kodex, jeden z nejstarších a nejlépe dochovaných rukopisů řecké bible. Unikátem jsou Bodmerovy papyry, jež obsahují Lukášovo a Janovo evangelium z roku 200.[11]

V 17. století byl z knihovny vyčleněn Vatikánský apoštolský archiv. Při archivu působí také škola zaměřená na archivnictví a některé pomocné historické vědy Scuola Vaticana di Paleografia, Diplomatica e Archivistica.

Vatikánská muzea jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Založil je papež Julius II. Unikátní je sbírka starořímských soch. Součástí je pinakotéka, kde lze spatřit například Raffaelovo Korunování Panny Marie nebo Caravaggiovo Snímání z kříže. Povětšinou jde o skvosty renesančního malířství, ale v roce 1973 byla zřízena i sbírka moderního duchovního umění, kde lze nalézt obrazy Vincenta van Gogha, Paula Gauguina, Marca Chagalla, Paula Klee, Salvadora Dalího nebo Pabla Picassa. Součástí Vatikánských muzeí je i Etruské či Egyptské muzeum, kde je řada významných archeologických památek, například staroegyptské sarkofágy z 3. tisíciletí př. n. l.[12] V roce 1984 byl Vatikán zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.[13] Jde o jediný zápis celého státu na tento seznam.

Zajímavosti

Apoštolský palác (za Berniniho kolonádou)
  • Vatikán chce „do roku 2020 pokrývat z 20 procent svou energetickou potřebu z obnovitelných zdrojů“, jak vytyčila Evropská unie. Prvním krokem byla instalace solárních panelů na střechu auly Pavla VI.. Dále dojde k omezení počtu automobilů, které mohou vjíždět na území Vatikánu a parkovat na něm. V budoucnu se uvažuje i o zabudování dalších solárních panelů na jiné budovy.[14]
  • Vatikán není členem OSN (jako jeden z mála států) a nepodepsal například "Všeobecnou deklaraci lidských práv" či "Konvenci o právech handicapovaných osob".
  • Vatikán není členem Evropské unie ani Evropské měnové unie, ale díky měnové unii s Itálií smí razit své originální euromince.

Odkazy

Reference

  1. Školní Atlas světových dějin, Kartografie n.p. Praha 1978, str. 9, mapa g
  2. PRESICCE, Claudio Parisi; PETACCO, Laura. La Spina: dall'Agro vaticano a via della Conciliazione. [s.l.]: Gangemi editore SpA international publishing 335 s. Dostupné online. ISBN 978-88-492-3320-9. (italsky) Google-Books-ID: 3wcPMQAACAAJ. 
  3. LacusCurtius • Rodolfo Lanciani — Pagan and Christian Rome — Chapter 3. penelope.uchicago.edu [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  4. MCGLONE, Brendan. The Incredible History of the Lateran Obelisk. Medium [online]. 2019-04-09 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. František ukázal ostatky svatého Petra, které střeží hrůzná kletba. iDNES.cz [online]. 2013-11-24 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  6. Francesco stabilisce il nuovo ordinamento giudiziario per lo Stato vaticano, Vatican news 16.3.2020.
  7. Vatikán: kriminalita, kam se podíváš. Aktuálně.cz [online]. 2007-01-22 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  8. Vatikán odsoudil svého zaměstnance. Kvůli drogám. Aktuálně.cz [online]. 2007-05-07 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. Vatikánské bance ruší účet JP Morgan, nejspíš kvůli praní špinavých peněz. Novinky. 20. března 2012.
  10. Prezident vatikánské banky IOR čelí podezření z praní špinavých peněz. Český rozhlas. 21. září 2010.
  11. Vatikánská knihovna znovu otevřena, ukrývá literární poklady. ČT24 [online]. Česká televize, 20. 9. 2010 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  12. BĚLOHUBÁ, Petra. Vatikánská muzea: nejpřepychovější prostory světa. Radynacestu.cz [online]. [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. (cz) 
  13. Vatican City. whc.unesco.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Archivovaná kopie. interier.mise.cz [online]. [cit. 2010-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-11. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of the Vatican City.svg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC0
Flag of the Vatican City.
Basilica di San Pietro 1450.jpg
Drawing and graphic reconstruction of the Constantinian basilica over the grave of St. Peter in Rome. The figure shows, according to the caption, the building in 1450. In the right background, however, the Sistine Chapel can be seen, whose construction started in 1475 and finished in 1483. Since the foundation stone was laid for the new St. Peter's Cathedral in 1506, the drawing shows the state between 1483 and 1506. Drawing from H.W.Brewer, 1891
Vatican panorama from St. Peters Basilica.jpg
Autor: Marcus Winter from Potsdam, Germany, Licence: CC BY-SA 2.0

This panorama, shot from the top of St. Peter's Basilica, shows pretty much all that there is to Vatican City. Taken during our recent trip to Rome.

Stitched from 4 handheld shots. The corners are missing, but I didn't want to crop it any more than I already did...
Coat of arms of the Vatican City.svg
Coat of arms of the Vatican City.
Swiss Guard- LobozPics.jpg
Autor: Lobozpics, Licence: CC BY-SA 3.0
Swiss Guard Posted at St. Peter's Basilica - Rome, Italy
Location of the Vatican City in Europe.svg
Autor: Elevatorrailfan, Licence: CC BY-SA 4.0
Location of the Vatican City in Europe.
Statue of the Nile recumbent.jpg
© User:Colin / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
A statue of the Nile recumbent.1st-2nd century AD Rome. It is on display in room IV of the Gregorian Egyptian Museum.[1]
institution QS:P195,Q182955
Vatican City map EN.png
(c) Thomas Römer/OpenStreetMap data, CC BY-SA 3.0
Mapa Vatikánu – založena na mapových datech © Přispěvatelé OpenStreetMap (ODbL)
1586 Rome obelisk erection.jpg
Text on the banner: Dispositione e veduta generale delle machine che servirono per alzare l'obelisco Vaticano (translation: Positioning and overview of the machines that will erect the Vatican obelisk).
In 1586, Domenico Fontana erected an Obelisk on Peter's Square in Rome. It took a concerted effort of 900 men and 75 horses and countless pulleys to erect this monument.
St Peter's Square, Vatican City - April 2007.jpg
Autor: Diliff, Licence: CC-BY-SA-3.0
A 5x6 segment panoramic image taken by myself with a Canon 5D and 70-200mm f/2.8L lens from the dome of St Peter's in Vatican City in Rome.
Codex Vaticanus, XXI Targi Wydawców Katolickich 2015-05-03 0019.JPG
Autor: Leszek Jańczuk, Licence: CC BY-SA 4.0
Codex Vaticanus, XXI Targi Wydawców Katolickich 2015-05-03
Archbishop Georg Gänswein, and President Barack Obama.jpg
Archbishop Georg Ganswein, prefect of the Pontifical Household escorts President Obama to an audience with Pope Francis on 27 March 2014