Vatroslav Lisinski

Vatroslav Lisinski
Rodné jméno	Ignaz Fuchs
Narození	8. července 1819 Záhřeb
Úmrtí	31. května 1854 (ve věku 34 let) Záhřeb
Místo pohřbení	Mirogoj
Povolání	hudební skladatel a akademický hudebník
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vatroslav Lisinski (8. července 1819 Záhřeb – 31. května 1854 Záhřeb) byl chorvatský hudební skladatel. Byl jedním ze zakladatelů Illyrského národního hnutí, které obhajovalo a zdůrazňovalo význam chorvatského a obecně jihoslovanského kulturního dědictví, jako reakci na maďarizaci během období rakousko-uherské nadvlády.

Život

Vatroslav Lisinski se narodil jako Ignatius Fuchs v německé židovské rodině.^[1][2]

Později si jméno změnil na Vatroslav Lisinski,^[3] což je chorvatský doslovný kalk jeho původního jména.

Lisinski složil první chorvatskou operu, Láska a zloba (Ljubav i zloba, 1846), kterou napsal na popud svého přítele a donátora Alberta Štrigy.^[4] Autorem libreta byl Janko Car.^[5] Napsal i druhou grand operu Porin (1851, autorem libreta byl taktéž přítel a chorvatský buditel Dimitrija Demeter) stejně jako četná díla pro orchestr, sbory i sólisty. Premiéry opery Porin, která se konala 2. listopadu 1897 v Chorvatském národním divadle v Záhřebu, pod dirigentskou taktovkou Nikoly Fallera, se Lisinski nedožil.^[6]

Albert Štriga Lisinskému sehnal finance na studium v Praze, kde pobýval od podzimu 1847. Soukromě zde studoval u varhaníka a skladatele Karla Pitsche a později u skladatele a ředitele pražské konzervatoře Bedřicha Kittla, u nějž se věnoval kompozici a instrumentaci. V roce 1850 zveřejnil Lisinski v Praze cyklus šesti sólových písní s názvem Šestero českých písní (Vltava, Závist, Slavíček a starost, Poustevník, Matce, Má vlast).^[7] Ve stejném roce představil i orchestrální idylku Večer. V roce 1855 bylo vydáno album s názvem Perly české, obsahující dvě jeho písně. Poté, co se Lisinski v době Bachova absolutismu vrátil do Záhřebu, trpěl materiální nouzí. Stal se členem komise Společnosti přátel hudby v Chorvatsku a Slovinsku (Društvo prijatelja glazbe u Hrvatskoj i Slavoniji), dnes Chorvatský hudební institut (Hrvatski glazbeni zavod). Nějakou dobu pracoval jako úředník u nejvyššího soudu (chorvatsky Banski stol) v Záhřebu.

Lisinski zemřel zklamaný, osamělý a téměř zcela zapomenut v Záhřebu 31. května 1854 a byl pohřben na hřbitově Mirogoj.^[8]

Ocenění

Jeho jméno nese Koncertní hala Vatroslava Lisinského (chorvatsky Koncertna dvorana Vatroslava Lisinskog) v Záhřebu. Mezinárodní vlak EuroNight 498/499, spojující Záhřeb a Mnichov nese jméno „Lisinski“. V anketě Největší Chorvat (chorvatsky Najveći Hrvat), kterou podle vzoru britské soutěže 100 největších Britů vyhlásil v roce 2003 chorvatský týdeník Nacional, se Vatroslav Lisinski umístil na 62. místě.

Dílo

• Oj talasi, mili, ajte
• Prosjak
• Miruj, miruj, srce moje
• Tuga djevojke
• Moja lađa
• Putnik
• Tam gdje stoji
• Cum invocarem

Opery

• Porin
• Ljubav i zloba

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vatroslav Lisinski na anglické Wikipedii.

Literatura

• Constantin von Wurzbach: Lisinský, Vatroslav. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 15. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1866, S. 238–241 (Digitalisat).
• Šeper: Lisinski Vatroslav. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 5, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1972, S. 241 f. (odkazy na strany 241, 242).

Související články

• Ivan Zajc
• Ferdo Livadić
• Lisinski (film)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vatroslav Lisinski na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vatroslav Lisinski