Vavřinec Scipio
Jeho Milost Vavřinec Scipio | |
---|---|
![]() | |
![]() Vavřinec Scipio | |
Církev | římskokatolická |
Znak | (c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5 |
Zasvěcený život | |
Institut | cisterciáci |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Datum narození | 11. listopadu 1611 nebo 13. listopadu 1611 |
Místo narození | Oberlangenau, Hrabství kladské |
Datum úmrtí | 26. září 1691 (ve věku 79 let) nebo 17. července 1691 (ve věku 79 let) |
Místo úmrtí | Osek u Duchcova, ![]() |
Povolání | římskokatolický duchovní |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vavřinec Scipio, též Laurentius Knittel (13. listopadu 1611, Oberlangenau (Długopole Górne), Kladsko – 17. července 1691 Osek) byl česko-německý cisterciácký mnich a v letech 1650–1691 v pořadí 33. opat kláštera v Oseku u Duchcova, první po obnově kláštera v roce 1626, generální vikář
Život
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5e/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Osek_kostel_1.jpg/220px-Kl%C3%A1%C5%A1ter_Osek_kostel_1.jpg)
V mládí vstoupil do oseckého kláštera, roku 1635 složil řeholní sliby, roku 1639 přijal kněžské svěcení, a v letech 1648–1650 byl postupně duchovním správcem ve Vtelně, Jeníkově u Duchcova, Hrobě a v Mikulově.
Dále byl jmenován proboštem kláštera cisterciaček na Starém Brně.
18. března 1650 byl zvolen oseckým opatem a vedl pak klášter 41 let. Zasloužil se o jeho obnovu po požáru, který klášter postihl v roce 1641. Byl nazýván druhým zakladatelem kláštera, zkonsolidoval rozvrácené klášterní hospodářství, obnovil řemeslnické dílny truhlářů, krejčích a knihvazačů.[1] Vztyčil nový hlavní oltář, nakoupil zvony. Zahájil barokní přestavbu celého areálu, dokončenou pak za opata Littweriga. V západní části areálu zřídil ovocnářskou a zelinářskou zahradu.
Roku 1666 papež Alexandr VII. obnovil českou řádovou provincii cisterciáků, do jejíhož čela se postavil opat Scipio a zastával funkce generálního vikáře a řádového vizitátora.
Roku 1673 byl opat Scipio raněn mrtvicí, po ní se dával stále častěji zastupovat a pobýval často v lázních. V letech 1678–1688 se zdržoval převážně v exilu v Německu, v horním Sasku, protože upadl v nemilost u císaře Leopolda I. Roku 1679 klášter navštívil Bohuslav Balbín.
Do Oseka se Scipio vrátil těžce nemocný, formálně však řídil klášter další tři roky. Zemřel v Oseku 17. července 1691. V září téhož roku zvolila komunita za jeho nástupce Benedikta Littweriga.
Cesty
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/04/Osek_h%C5%99bitov_k%C3%A1men_2.jpg/220px-Osek_h%C5%99bitov_k%C3%A1men_2.jpg)
K přístupovým cestám ke klášteru a k cestám do poutních míst v okolí Oseka dal v letech 1672–1675 umístit 48 odpočivných kamenů pro poutníky. Na kamenech je vytesán nápis FLAO (Frater Laurentius Abbas Ossecensis - Bratr Vavřinec opat osecký) a letopočet jejich osazení.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Dana Stehlíková, 1000 let kláštera v Oseku. Praha 1996, s. 41-42, 54
- ↑ Háj u Duchcova: Odpočivný kámen v Domaslavicích. František Nachtmann, Markéta Soukupová. [cit. 2016-12-09] Dostupné z WWW[nedostupný zdroj].
Literatura
- Dana Stehlíková (ed.) a kolektiv: 1000 let kláštera v Oseku. Unicornis Praha 1996, ISBN 80-901-587-3-0
Související články
- Klášter Osek
- Kostel Panny Marie Bolestné (Mariánské Radčice)
- Seznam opatů cisterciáckého kláštera v Oseku
Externí odkazy
- Životopis (německy)
- Historie oseckého kláštera Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Předchůdce: klášter spravován administrátorem | ![]() | 33. opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova Vavřinec Scipio 1650 – 1691 | ![]() | Nástupce: Benedikt Littwerig |
Média použitá na této stránce
Autor: Sir Iain, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, with the arms of Austria.
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Klášter Osek kostel Nanebevzetí Panny Marie
Autor: Tardigradius, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Cistercian Order
Autor: Aviaviarchivist, Licence: CC BY-SA 4.0
Uložen v obrazové galerii v prostorách kláštera