Vavro Hajdů

Vavro Hajdů
Narození8. srpna 1913
Senica
Úmrtí15. července 1977 (ve věku 63 let) nebo 1978 (ve věku 64–65 let)
Mnichov
Příčina úmrtícerebrovaskulární choroba
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vavro Hajdů (8. srpna 1913 Senica nad Myjavou, Slovensko – 15. července 1977 Mnichov, Německo) byl člen československé armády, československý komunistický politik, zástupce Československa v OSN, náměstek ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise.

Biografie

Život

Narodil se v roce 1913 v Senici nad Myjavou na Slovensku v rodině židovského advokáta. Studoval na Masarykově reálném gymnáziu a poté na Právnické Fakultě UK v Bratislavě,[1] postgraduálně se vzdělával na Institut des hautes études internationales a École libre des sciences politiques v Paříži. Dále byl na studijní cestě v Londýně. Po studiu byl advokátským koncipientem. Posléze pracoval v právní kanceláři Vladimíra Clementise,[2] spolu s kterým v roce 1939 odešel do emigrace do Francie.[1]

Kariéra

Svou spolupráci s komunisty začal již před rokem 1939. Po 15. březnu 1939 byl pro svou komunistickou činnost zatčen a poté emigroval do Francie, kde spolupracoval s dalšími emigranty, např. s Vladimírem Clementisem a Marií Švermovou. Svou činnost rozvíjel jako člen komunistické buňky v československé armádě. Po porážce Francie odjel spolu se svou jednotkou do Anglie, kde byl držen v internačním táboře za účast na vzpouře v Cholmondeley. Po 8 měsících znovu vstoupil do československé armády a nadále působil v komunistické buňce. Po svém zranění a následném odchodu z armády pracoval nejen na Ministerstvu zahraničních věcí v Londýně, ale také zde vedl československý rozhlas. Podle vzpomínek jeho tehdejšího spolubojovníka, Vavro Hajdů s velkým zanícením horoval za otevření druhé fronty. Nebyl však zranén, ale po přesunu jejich jednotky do Francie koncem srpna 1944 do bojů nezasáhl. Dostal zápal okostice a by převezen zpět do Anglie. Ke své jednotce se až do konce války nevrátil. Autor, jež si po demobilizaci hledal s těžkostí hledal práci, viděl pak Vavra Hajdu až po skončení války, a to v roce 1946 na fotografii z mírové konference po boce tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka.

Po návratu do ČSR začal pracovat, již jako člen komunistické strany, na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Jako vedoucí nebo člen československých delegací se účastnil mezinárodních konferencí, např. v Paříži, v Londýně, v Bělehradě nebo ve Varšavě.[2] Byl také zástupce vedoucího československé delegace v OSN.[3] Dále pracoval jako náměstek ministra zahraničních věcí. Hajdů byl za svou práci vyznamenán československými i mezinárodními řády a vyznamenáními. Od roku 1949 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po svém zatčení roku 1951 a následné rehabilitaci roku 1956 pracoval na Ústavu státu a práva na Akademii věd ČSR. Pracoval také jako redaktor časopisu pro mezinárodní právo. V neposlední řadě byl uznávaným odborníkem na Německo: účastnil se mezinárodních konferencí a publikoval vědecká díla o německé otázce a také díla týkající se evropské bezpečnosti.[3][4]

Proces

Rozsudek z 27. listopadu 1952 obvinil Vavra Hajdů ze špionáže a odsoudil ho k doživotnímu trestu odnětí svobody.[5] Dalších 13 bylo obviněno z velezrady, vyzvědačství, sabotáže a vojenské zrady. K trestu smrti bylo odsouzeno 11 z nich. Zbylí dostali stejný trest jako Hajdů.[6] Obžalovaní se neodvolali a jejich žádost o milost nebyla vyslyšena. Hajdů byl roku 1956 zbaven obžaloby a následně rehabilitován, díky stížnosti generálního prokurátora pro porušení zákona.[1][7][8]

Zemřel v červenci roku 1977 při cestě do Mnichova na mozkovou mrtvici[1]

Rodina

Jeho otec byl advokát.[1] Hajdů měl tři děti. Dva syny, Ing. Pavla (* 1940) a Ivana, a dceru Evu.

Publikovaná díla

Za působení na Ministerstvu zahraničních věcí vydal 21 vědeckopopularizačních publikací.[2]

Dále se zabýval otázkou Německa a evropské bezpečnosti.[1]

  • Právní postavení obou německých států
  • Německá otázka 1945–1963
  • Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f Masarykovo štát. reál. gymnázium v Bratislavě. Pamätnica: k 50. výročí maturity abiturientov. Bratislava, 1981.
  2. ↑ a b c Právník: Teoretický časopis pro otázky státu a práva. (str. 808,809) Československá akademie věd, 1963, (10).
  3. ↑ a b XHTML,CSS-JIRI-KNYTL, NETservis s.r.o. logic,php,javascript,AJAX,sql,DB-Martin-Frelich. Vzpomínka na setkání s Gustavem Husákem. www.kna.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Gertruda Sekaninová-Čakrtová: žena, která vzdorovala osudu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Proces: s vedením protistátního spikleneckého centa v čele s Rudolfem Slánským. (str. 190 - 204) Praha: Orbis, 1953.
  6. ↑ VHU PRAHA. www.vhu.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ O procesech a rehabilitacích: Zpráva „Pillerovy komise“ o politických procesech a rehabilitacích v Československu v letech 1949 až 1968. (str.83, 84) Knihovna zajímavostí, 1990.
  8. ↑ LONDON, Artur. Doznání. (str. 203 - 210), 1990.

Literatura

  • Hajdu, Vavro – Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva. Hajdu, Vavro.  In: Slovanský přehled. Praha : Academia; Ústav jazyků a literatur ČSAV; Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV 50, č. 5, (1964,) s. 270–277.
  • Blahoslav Zavadil; Nebyli jsme svatí; JOTA Brno 1996; ISBN 8085617633; str. 113-116
  • HAJDŮ, Vavro. Německá otázka 1945–1963. 1964.
  • HAJDŮ, Vavro. Právní postavení obou německých států. ČSAV, 1961.
  • Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vavro Hajdu.jpg
Autor: Klarahajduova, Licence: CC BY-SA 4.0
Hajdů_Vavro