Wesselényiho spiknutí

Wesselényiho spiknutí
Poprava vůdců spiknutí (Vídeň, duben 1671)
Trvání	1664–1671
Místo	Královské Uhersko
Strany
Habsburská monarchie
Lídři
Mikuláš Zrinský František Wesselényi František Nádasdy Petr IV. Zrinský František Kryštof Frankopan František I. Rákóczi Leopold I.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wesselényiho spiknutí (ve slovenštině Vešeléniho sprisahanie, v maďarštině Wesselényi-összeesküvés) bylo protihabsburské hnutí v Uhrách v letech 1664–1670, organizované nejmocnějšími uherskými šlechtici, převážně katolickými a předtím loajálními. Příčinou byla snaha císaře Leopolda I. o prosazeni absolutistické vlády a jeho slabá protiturecká politika. V roce 1669 bylo spiknutí prozrazeno a následně tvrdě potrestáno.^[1]

Vzápětí po ukončení třicetileté války o sobě dala vědět na jihovýchodě Evropy Osmanská říše. Poté, co se Leopold I. stal nejprve v roce 1655 uherským králem a v roce 1658 císařem Svaté říše římské, přestalo kolem roku 1660 hrát Sedmihradsko roli nárazníkového pásma mezi Osmanskou říší a impériem Habsburků. Turecká vojska pronikla v roce 1663 do Horních Uher a na Moravu. Rakousko-turecká válka v letech 1663–1664 sice skončila tureckou porážkou v bitvě u Mogersdorfu (v maďarštině u Szentgotthárdu), ale následně ve Vasváru uzavřený mír potvrdil historicky největší územní rozsah tureckého panství v Evropě.

Uherská šlechta považovala mírové podmínky za hanebné. Někteří její představitelé byli odhodláni obnovit svou dřívější stavovskou hegemonii a spojit se proti vládě, která podkopává politickou nezávislost země a náboženskou svobodu, především s Francií.

Iniciátorem odboje byl Mikuláš Zrinský, pod jehož vedením jednání s francouzským králem Ludvíkem XIV. začala. Když 18. listopadu 1664 Zrinský zemřel, vedení se ujal František Wesselényi, tehdejší uherský palatin; podle něhož je celé spiknutí nazýváno. K předním účastníkům spiknutí patřil ostřihomský arcibiskup Jiří Lippay (ten však v roce 1666 také zemřel), Petr Zrinský (bratr Mikuláše), zemský soudce František Nádásdy a František Kryštof Frankopan. V roce 1666 se k Wesselényiho spiknutí připojil i sedmihradský kníže František I. Rákóczi.

Po smrti Františka Wesselényiho v březnu 1667 se stal vůdcem spiklenců chorvatský bán Petr Zrinský. Hledání opory u francouzského krále a také u turecké vlády, kterou spiklenci považovali za tolerantnější, se ukázalo jako osudné: během neúspěšných jednání byly v roce 1669 jejich úmysly odhaleny. Císařská armáda pod velením generála Jana Šporka obsadila většinu významných hornouherských hradů a v Levoči a v Bratislavě (Prešpurku) byla zahájena soudní řízení s účastníky spiknutí.

V letech 1670–1671 bylo zvláštním soudním tribunálem pod předsednictvím hraběte Jana Rottala vyslýcháno téměř 2000 šlechticů a měšťanů. Většina byla propuštěna, ale přibližně třem stům z nich byl zkonfiskován majetek. Vůdcové spiknutí Petr Zrinský, František Nádásdy a František Kryštof Frankopan byli 30. dubna 1671 ve Vídni popraveni.

Rákoczimu se podařilo – i díky jeho matce Žofii Báthoryové a přímluvě jezuitů za zásluhy o podporu katolicismu – dosáhnout po zaplacení pokuty 400 tisíc zlatých propuštění.

Důsledkem neúspěšného Wesselényiho spiknutí bylo kromě konfiskací a dalších represálií především zesílení absolutistické vlády Habsburků v Uhrách, spojené i s rekatolizací. To ale následně vedlo po roce 1672 k formování kuruckých oddílů a k novému protihabsburskému povstání uherské šlechty, vedenému v letech 1678–1687 Imrichem Tökölym.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wesselényi-összeesküvés na maďarské Wikipedii.

• KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. 
• BORITZKA, Jiří. Válka císaře a jeho spojenců s Osmanskou říší v letech 1683-1699. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta, 2009. 251 s. Dostupné online. Diplomová práce. 

• Rakousko-turecká válka (1663–1664)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wesselényiho spiknutí na Wikimedia Commons
• Encyklopedie Co je co: Wesselényiho spiknutí
• Jakub Svatuška: Historia regni Hungariae /1526-1790/
• Jakub Svatuška: Historia regni Hungariae /Povstání F. Wesselenyiho/