Vedlejší věta

Vedlejší věta je věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Podobně jako větné členy vytvářejí skladební dvojice, v nichž jeden člen je řídící a druhý závislý, tak i vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Vedlejší větu poznáme podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty.

Vedlejší věta nahrazuje některý z větných členů a podle toho rozlišujeme vedlejší věty:

• podmětné: Kdo vydrží, bude obdarován.
• přísudkové, též sponové (nahrazují jmennou část přísudku jmenného se sponou): Nejsem ten, za koho mě máte.
• předmětné, Vážou se na sloveso a ptáme se na ně pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu: Odpověděl, že mu na tom nezáleží.
• přívlastkové: Srazil se s mužem, který kouřil dýmku.
• příslovečné, např.
  • příslovečné místní: Kde nic není, ani smrt nebere.
  • příslovečné časové: Až to budeš natírat příště, musíš to vzít zelenou.
  • příslovečné způsobové: Proroctví se naplnilo, jak bylo předpovězeno.
  • příslovečné podmínky: Když pomyješ a uklidíš, uvařím něco dobrého.
  • příslovečné přípustky: I přestože je tady zákaz vstupu, někdo tam šel.
  • příslovečné účelová: Aby neměl hlad, snědl všechny buchty.
  • měrová: Bylo tam takové horko, až jsme se potili.
  • příčinná: Nemohl jít do školy, protože byl nemocný.
• doplňkové: Našel ho, jak leží na zemi.

Vedlejší věta je v souvětí závislá na jiné větě, zároveň však může být rozvíjena jinou vedlejší větou. Existují tak následující možnosti:

• vedlejší věta, závislá na hlavní větě: Tatínek řekl, že se dobře najedl.
• vedlejší věta, závislá na vedlejší větě: Tatínek řekl, že by rád věděl, co maminka uvaří zítra.
• vedlejší věta, souřadně spojená s jinou vedlejší větou: Radili nám, abychom se chovali tiše a neupozorňovali na sebe. Mezi souřadně spojenými vedlejšími větami, může být - stejně jako mezi několikanásobnými větnými členy nebo mezi hlavními větami – různý vztah:
  • slučovací (kopulativní)
  • stupňovací (gradační)
  • odporovací (adverzativní)
  • vylučovací (disjunktivní)
  • příčinný (kauzální)
  • důsledkový (konkluzívní)

Jako nepravé věty vedlejší označujeme věty, které jsou formálně vedlejší, ale významově jsou souřadně spojené s větou hlavní a napojovací výraz je zde kvůli ozvláštnění větné konstrukce nebo z nedbalosti mluvčího – jejich spojovací výraz by bylo možno snadno nahradit souřadným spojením. Mohou být různých druhů, např.:

• přívlastkové: Ulicí jel cyklista, co vrazil do zaparkovaného auta.
• příslovečné účelové: Cesta stoupá, aby náhle klesla do údolí.
• příslovečné časové: Čeští hokejisté celý zápas nedokázali skórovat, když náhle vstřelili dvě branky.

Jako polovětné vazby se označují konstrukce, které jsou na přechodu mezi větou vedlejší a větným členem. V češtině jsou polovětné vazby vytvářeny nejčastěji za použití přechodníků: Holčička četla knihu (,) sedíc v křesle.

• Věta (lingvistika)
• Větný člen
• Hlavní věta
• Souřadnost
• Podřadnost
• Souvětí
• Slovosled