Vehbi Akdağ
Vehbi Akdağ | |
---|---|
Osobní informace | |
Datum narození | 1. ledna 1949 |
Místo narození | Tokat |
Datum úmrtí | 23. června 2020 (ve věku 71 let) |
Místo úmrtí | Tokat |
Občanství | Turecko |
Výška | 168 cm |
Hmotnost | 62 kg |
Sportovní informace | |
Sport | zápas – volný styl |
Disciplína | pérová váha |
Účast na LOH | 1968, 1972, 1976 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vehbi Akdağ (1. ledna 1949, Tokat – 23. června 2020, tamtéž) byl turecký zápasník ve volném stylu a držitel stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her 1972 v pérové váze, bronzové medaile z MS 1974 a bronzové medaile z ME 1973.
Počátky kariéry
Akdağ začal zápasit v Tokatu již jako teenager a brzy se stal výborným volnostylařem, takže už v devatenácti letech byl nominován na Letní olympijské hry do Mexika, kde obsadil v pérové váze deváté místo. O dva roky později se mistrovství Evropy uskutečnilo v Berlíně a Akdağ obsadil v lehké váze 4. místo po vítězstvích nad Řekem Ioannidisem, Finem Hanskim a stříbrným medailistou Józsefem Rusznyákem s následnou porážkou od Nodara Kokašviliho z SSSR. V roce 1970 se také uskutečnilo v Edmontonu mistrovství světa. V lehké váze tu porazil Chang Ho Sana ze Severní Koreje, ale prohrál s Mongolem Natsagdordšem a bronzovým Bobby Douglasem z USA, což mu přineslo až deváté místo.
Největší úspěchy a ústup z pozic
Druhou olympijskou účast v roce 1972 ověnčil už opět v pérové váze stříbrnou medailí a o rok později získal na mistrovství Evropy v Lausanne v téže kategorii bronzovou medaili. Porazil tam Helmuta Strumpfa z NDR, po roce opět Fina Liimatainena a Švýcara Tannera, prohrál s medailisty – Bulharem Ivanem Jankovem a Sovětem Zagalavem Abdulbekovem. Rok 1974 poslal sportovce na mistrovství světa do Istanbulu, Akdağ v pérové váze porazil Francouze Theodule Toulottea, Kanaďana Egona Beilera, Eduarda Giraye z NSR a Íránce Godrata Poorkarimiho, prohrál s mistrem světa Mongolem Zevegínem Oidovem a stříbrným Dončo Žekovem z Bulharska, což mu přineslo bronzovou medaili.
V roce 1975 se mu už na mistrovství Evropy tolik nedařilo, v Ludwigshafenu obsadil šesté místo po vítězství nad Španělem M. Rocou a Polákem Stolarskim, ale opět prohrál s Abdulbekovem a s Němcem Strumpfem. Ve stejném roce se konalo i Mistrovství světa v Minsku a Akdağ obsadil desáté místo. Prohrál s Jamesem Humphreyem a Jang Čung-mo z Jižní Koreje. Nevydařila se mu ani třetí olympiáda 1976 v Montrealu, kde byl až jedenáctý.
S mezinárodní scénou se Akdağ rozloučil 4. místem na Mistrovství Evropy v Sofii 1978. Porazil zde Poláka Luczywa, Francouze Daliena a Strumpfa, ale jeho přemožiteli byli Eduard Giray (NSR) a Mijo Dukov (Bulharsko), který se tehdy stal mistrem Evropy.
Akdağ na olympijských hrách
Na svých prvních olympijských hrách v Mexiku v pérové váze porazil nejprve Jürgena Luczaka z NDR a v druhém kole Josefa Engela z Československa, poté remizoval s Jelkanem Tedejevem z SSSR a s Řekem Nikolaosem Karypidisem. Aniž prohrál, obsadil sedmé místo. Životním úspěchem byla pro Akdağa olympiáda v Mnichově 1972. Porazil tam nejprve Portugalce Orlanda Gonçalvese, ve druhém kole Satpala Singha z Indie a ve třetím Jormu Liimatainena z Finska. Ve 4. kole podlehl Akdagovi Kanaďan Patrick Boler a v pátém Petre Coman z Rumunska. Až v šestém kole našel Akdağ přemožitele v Japonci Kijoši Abem. Ve finálových zápasech Akdağ podlehl Zagalavu Abdulbekovi z SSSR a vyhrál nad Bulharem Ivanem Krastevem. Na olympiádě 1976 v Montrealu Akdag porazil Íránce Mohsena Farahvashiho, ale nestačil na Egona Beilera z Kanady ani na pozdějšího olympijského vítěze Jang Čung-mo a byl vyřazen.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vehbi Akdağ na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Vehbi Akdağ v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.