Vejnarova elektrárna

Vejnarova motorová elektrárna
Poloha
AdresaHrabačov, ČeskoČesko Česko
UliceJizerská
Souřadnice50°37′30,01″ s. š., 15°29′56,14″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky16756/6-2624 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vejnarova elektrárna (také Vejnarův mlýn) je vodní elektrárna a kulturní památka v obci Hrabačov, spadající pod město Jilemnice.

Historie

První písemná zmínka o mlýnu na tomto místě pochází z roku 1543, kdy je zmíněn v urbáři.[1] V 18. století zde byl mlynářem jistý pan Zajíček. Ten mlýn rozdělil na dva díly a staral se o ně s Václavem Koudelkou z Víchové nad Jizerou. Ten svou část prodal 30. srpna 1814 Josefu Šubrtovi, hostinskému z Arnoštova, za 9100 franků. [2]

Budova současného mlýna pochází z počátku 19. století. Od roku 1826 patří rodině Vejnarů. Roku 1912 byl mlýn přestavěn na vodní elektrárnu.[3] V tom samém roce vyjednávalo město Vysoké nad Jizerou s Vejnarovou elektrárnou o zavedení elektřiny do města. Jednání však nevedla k cíli.[4] Od roku 1913 zásobovala elektřinou celé město Jilemnice. Na elektrifikaci města a jeho okolí měl zásluhu právě Vejnar. [5]Byla založena firma P & P Vejnar (Petr a Pavel Vejnar), která spravovala elektrickou síť.[6]

Vyhláškou o znárodnění podniku průmyslu energetického z roku 1946 byl mlýn znárodněn.[7] 3. května 1958 byla stavba prohlášena za kulturní památku. Přesto byl poté v průběhu let empírový mlýn velmi necitlivě přestavován.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hrabačovský, Vejnarův mlýn |. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ deník Františka Koudelky, mlynáře ze Sedlece u Kutné Hory.
  3. ↑ a b elektrárna - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ JANDOVÁ, Františka. Světlo elektrické. Výpis z městské pamětnice. Větrník [online]. MěNV Vysoké nad Jizerou, 28. 3. 1979 [cit. 2020-5-6]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-28. 
  5. ↑ JEBAVÁ, K. Vývoj výstavby rezidenčních nemovitostí v obci Jilemnice a jejím okolí. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Ústav soudního inženýrství, 2016. 124 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Pavel Klika.
  6. ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství: Adressbuch des Protektorates Böhmen und Mähren für Industrie, Gewerbe, Handel und Landwirtschaft. Svazek I, Band I. Seznam adres: Čechy = Adressenverzeichnis: Böhmen. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. ↑ Vyhledávání ASPI. EPRAVO.CZ [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“